Nejsem žádný velký zahradník, takže když jsem na chalupě na zrající kompost zasadila pytlík semínek cukety, předpokládala jsem, že mi v nejlepším případě vzejde tak jedna (nebo taky žádná). A ona mi překvapivě vzešla všechna až na jedno, takže máme momentálně na kompostu takovou malou cuketovou džungli, kde se cukety snaží se kvést a plodit jedna přes druhou. Provedla jsem první sklizeň a když jsem část úrody udala sousedům a část si nechala máma, mám doma malé cuketové nadělení různých velikostí. A na konzumaci jsem sama, protože manžel se s touhle plodinou rozhodně nekamarádí a kamarádit nehodlá. Přichází tedy doba cuketových receptů... (pod heslem "Narvu cuketu do všeho - i do buchet!")
Květáková placka s cuketou
Tenhle recept byl volně inspirován četbou blogů o zdravém stravování, nálezem zapomenutého zbytku květáku v lednici a přerostlou bazalkou v květináči. Na zmíněných blozích byl tehle recept tuším většinou uváděn jako "Květáková pizza", ale mně nějak nesedí říkat pizza něčemu, co s ní má společného vlastně jen tvar. Takže placka...
Suroviny: asi 1/3 menšího květáku, vejce, 2 lžíce otrub, lžíce ovesných vloček, menší cuketa, 2 lžíce kečupu (nebo rajčatové omáčky), česnek, trochu strouhaného sýra (použila jsem sýr parmazánového typu z Lidlu), bazalka
Květák jsem uvařila ve slané vodě a rozmixovala, přidala jsem vejce a hmotu zahustila otrubami a ovesnými vločkami. Na plech jsem dala papír na pečení a na něj pomocí lžíce vytvořila ne moc silnou placku. Tu jsem potřela kečupem, do kterého jsem vmíchala utřený česnek, pokladla cuketou nakrájenou na tenká kolečka, posypala natrhanými lístky bazalky a osolila. Dala jsem péct do vyhřáté trouby (cca 220° - hokrovzduch). Asi po 10 minutách jsem povrch posypala strouhaným sýrem a dala ještě na chvilku zapéct. Hitem mé kuchyně se to rozhodně nestane, ale jako večeře placka posloužila a byl to zajímavý cuketový experiment. Pokud budu tenhle recept opakovat, tak potřu pečicí papír trochu olejem - odlepování placky od papíru po upečení asi bude jednodušší...
Restovaná zelenina
Jeden z nejrychlejších, nejjednodušších a zároveň mých nejoblíbenějších cuketových receptů. Pokaždé malinko jiný, podle toho, jaké suroviny zrovna vydá lednice. Tentokrát
Suroviny: 1/2 cibule, 3 - 4 stroužky česneku, půlka papriky, menší cuketa, rajče, provensálské koření, tymián, sůl,
Cibuli jsem nakrájela na silnější půlkolečka a rozebrala po vrstvách, česnek na plátky a oboje jsem hodila lehce orestovat na rozpálený olej. Přidala jsem nakrájenou papriku, na kolečka nakrájenou cuketu a jako poslední pokrájená rajčata. Restovala jsem do poloměkka, dochutila kořením, osolila a pak už vykopila na talíř. Tentokrát jsem doplnila krajíčkem chleba a několika plátky sýra.
Variantou (dost častou) je ještě doplnění o plátky lilku a/nebo žampionů. A případně posypání strouhaným sýrem.
Cukeťáčky
Podle vzoru "bramborářky". Přemýšlím, jestli má cenu psát suroviny a postup ... Ale abych dodržela schéma...
Suroviny: 1 střední cuketa, vejce, cca 2-3 lžíce ovesných vloček (hl. mouka - prostě nějaké zahušťovadlo), 2 stroužky česneku, majoránka, sůl, pepř, popř. kmín (ten já poněkud úchylně dávám do kdečeho), olej na smažení
Oloupanou cuketu jsem nnastrouhala na hrubo (velká "oka" na struhadle), posolila a nechala chvíli odležet. Pak jsem se pokusila vymačkat vodu, kterou pustila (úplně se mi to nepovedlo), přidala vejce a ovesné vločky (použila jsem tedy jen jednu lžíci a kombinovala se zbytkem hrašky) , prolisovaný česnek, sůl a kořeni. Placičky jsem pak smažila na pánvi vytřené olejem. Obrací se o dost hůř než bramboráky, takže jsem byla ráda, že jsem volila velikost lívanečků a ne přes celou pánev (z toho bych asi vyrobila trhanec).
Perníkové muffiny s cuketou
Další cuketu jsem se rozhodla pro změnu zlikvidovat do něčeho sladkého...
Suroviny: 80g hladké mouky,55g cukru, lžíce prášku do perníku, špetka soli,140g cukety, lžíce kakaa, lžička skořice, 1 vejce, 125g bílého jogurtu, 3 lžíce oleje
Smíchala jsem sypké suroviny, přidáme nahrubo nastrouhanou cuketu a jogurt smíchaný s vejcem a olejem. Pekla jsem v mufinových košíčcích (plním až do kraje). V troubě vyběhly moc pěkně (škoda. že jsem je nevyfotila hned), po vychladnutí bohužel spadly. Ale jsou hezky vláčné. A s čepicí ze zakysané smetany ještě lepší (rozhodně lepší než ta přesvětlená fotka).
Žádné komentáře:
Okomentovat