Rudbeckie neboli třapatka

Květina, kterou máme na chalupě na zahradě už roky. Možná už jsLíbí se mi její veselé žluté květy s tmavými středy. Jsou to taková slunička, která září na záhonu celé léto.

---

Do vázy je většinou nestříháme, necháváme je dělat parádu na zahradě. Letos nám jich pár ale vyrostlo na kompostu a na pěšince na zahrádce, takže jsem si je před návratem z chalupy ostříhala domů do vázy. Vypadalo to, že cestu autem v tomhle vedru nepřežily, byly chudinky celé ovadlé. Ale když jsem je dala do vody, tak se zázračně vzpamatovaly a vypadá to, že mi tu budou ještě chvíli dělat parádu.

Zatím jim to slušelo jak s odpoledním čajem, tak večerními meruňkovými knedlíky.

Krkovička na houbách

Nerostou. Myslím houby. No bodejť by rostly - v takovém vedru, když navíc skoro ani nezaprší. Ale protože rosly loni (kuk tady), tak máme nasysleno. A proto mohlo dojít i na tento houbový oběd - u nás asi nejoblíbenější využití nasušených zásob hub. Lze ho samozřejmě udělat i z kotlety, ale z krkovičky máme tohle jídlo nejraději, kotleta je přece jen trochu sušší...

---

Suroviny

4 plátky krkovičky

hrnek (nebo i trochu víc) směsi sušených hub

menší cibule

2 lžíce sádla

lžíce hladké mouky

sůl, pepř

Ze všeho nejdřív zaleju houby horkou vodou a nechám je stát. Plátky krkovičky osolím, opepřím a naklepu. Cibuli nakrájím na kostičky. Pánev s nepřilnavým povrhem vymáznu trochou sádla a naklepané plátky krátce opeču - jen by se zatáhly. Zbytek sádla rozpustím v kastrolu a nachám na něm zesklovatět cibulku. Přidám plátky masa včetně výpeku z pánve a namočené houby a nechám pod pokličkou dusit. Podle potřeby podlévám - zbytkem vody, ve které byly namočené houby, přiíp. jen vodou. Když je maso měkké, dám ho stranou a případně ještě zredukuji tekutinu v kastrolu. Pak zapráším šťávu lžící hladké mouky, nechám ji chvíli osmahnout a podliji vodou. Do šťávy vrátím maso a nechám ještě chvli provařit.

Podáváme s rýží.

Daniel Cole - Loutkář

Prvotinu Dabiela Coleho - knížku Hadrový panák jsem našla pod vánočním stromečkem (jak se mi líbila si muůžete přečíst tady). Jeho druhý román - detektivní thiller jsem dostala téměř přesně o půl roku později, narozeninám (spolu s krásnou konvičkou, kterou můžete vidět na poslední fotce). Pustila jsem se do něj hned na začátku prázdnin....

---

Mrtvola nalezená v New Yorku na Brooklynském mostě. Oběť se jmenuje William Fawkes - stejně jako kolega seržantky Emily Baxterové, s nímž rozplétala záhadu "hadrového panáka". Zanedlouho dochází k vraždě ve věznici Belmarsh. Její obětí je vrah z případu "hadrového panáka". Kromě vztahu k "hadrovému panákovi" spojuje vraždy i to, že oběti mají na prsou vyřezáno slovo "návnada" a jejich vrazi, kteří spáchali sebevraždu, slovo "loutka". Nad těmito dvěma

případy začíná spolupráce seržantky Emily Baxterové a dvou agentů FBI Damiena Roucheho a Elliot Curtisové, kteří v té chvíli netuší, že vraždy budou dál přibývat....

Jak je patrné, příběh navazuje na Coleho předchozí knihu Hadrový panák. Kdo ji nečetl, tak asi bude mít trochu problém se zorientovat v souvislsotech (trochu to po půl roce dělalo ostatně problémy i mně). Knížka má zvláštní prolog a i rozjezd vlastního příběhu mi přišel trochu pomalejší, ale pak se děj rozběhne, má spád a člověk je zvědavý, jak to bude dál. Opět mi přišel trochu zmatený závěr (ze kterého se zdá, že bude následovat další pokračování). Ale příběh je napínavý a má zajímavou zápletku a spád, jen tam na můj vkus už bylo trochu moc krve. "Loutkáře", tedy toho, kdo tahal za nitky, se mi odhalit nepovedlo.

Anotace

Od případu Hadrového panáka uplynulo osmnáct měsíců. Hrůza z něj se stále vznáší nad Londýnem, detektiv Wolf zmizel. A jeho kolegyně seržantka Emily Baxterová čelí další sérii nezvyklých vražd - jejich oběšené oběti mají na hrudi vyřezáno slovo "NÁVNADA". Stejně označená těla se začnou objevovat také v New Yorku a do vyšetřování se tak vloží i speciální agenti FBI Damien Rouche a Elliot Curtisová. S přibývajícími mrtvolami stoupá tlak médií. Stopy vedou k dvojici psychiatrů, k nimž zavraždění docházeli, ale ti jsou nalezeni rovněž mrtví - a na hrudi mají vyřezáno slovo "LOUTKA". Kdo je však ten, který tahá za nitky?

Vydal Knižní klub v r. 2018

Raw tyčinky Alesto

Kdo sleduje moji rubriku "Vyzkoušeno", tak asi tuší, že různé raw tyčinky kupuju poměrně často. Patří mezi mé oblíbené malé svačinky jak na výlety, tak třeba na dlouhá jednání a porady (kde sice někdy jsou coffe breaky s občerstvením, ale já dost často raději sáhnu kabelky po něčem vlastním, než bych si dala chlebíček s vlašákem).

Takže když jsem v červnu narazila na raw tyčinky, které jsem neznala a které byly označeny jako novinka, tak jsem nezaváhala a rozhodla se je vyzkoušet. A rovnou jsme sáhla pro všechny čtyři dostupné druhy. Léto je ostatně sezónou výletů, kdy se malé svačinky do batůžku hodí víc než kdy jindy.

---

Nejdřív jako obvykle základní údaje, které mají všechny tyčinky společné, a pak pěkně jedna po druhé

Koupeno - Lidl

Výrobce - neuveden

Balení - 50 g

Cena - 24,90

Coconut maracuja

Má výraznou kokosovou chuť a zároveň je díky maracuji příjemně nakyslá.

Složení - datle 68%, kokos 27%, maracujová šťáva z koncentrátu 5%

Nutriční hodnoty (na 100 g) - 1654 kJ, tuky 18,58 g, sacharidy 46,7 g, bílkoviny 3,98 g

9/10

Dates peanuts

Obsahuje kousky buráků a má i výraznou burákovou chuť. Ale je strašně sladká, což se trochu tluče s těmi buráky. Najednou jsem jí dokázala sníst jen půlku. Ze všech čtyři mi chutnala nejmíň

Složení - datle 54,9%, arašídy 45%

Nutriční hodnoty (na 100 g) . 1828kj tuky 22,97 sacharidy 37,6 bílkoviny 14,19

6/10

Coconut cocoa

Ideální kombinace kakaa a kokosu, ne moc sladká, chuť mi přišla hezky vyvážená

Složení - datle 68%, kokos 26%, kakao 6%

Nutriční hodnoty (na 100 g) - 1674kJ tuky 17,99 sacharidy 48,3 bílkoviny 5,04

9/10

Cocoa cocoa beans

Hodně kakaová s křupavými kousky kakaových bobů. I přesto, že základem jsou datle, není sladká, dominující chutí je kakao. Pro milovníky sladkého může být trochu moc hořká, ale mně chutnala.

Složení - datle 73%, kakaové boby 18%, kakao 9%

Nutriční hodnoty (na 100 g)- 1476kJ tuky 11,29 sacharidy 46,6 bílkoviny 6,62

10/10

Všechny tyčinky měly tak akorát měkkou konzistenci, což v mých očích znamená, že dobře koušou, ale nepatlají se v obalu ani v ruce (poslední, co chcete, je mít někde na mezi nebo na kopci ulepené ruce ruce od tyčinky, která se vám rozpatlala po obale). Pokud jde o chuť, jejJednodušší říci, která z tyčinek mi chutnala nejmíň - tou je tyčinka s příchutí datle+buráky. Vybrat tu, která mi chutnala nejvíc, je větší oříšek - ty ostatní mi chutnaly tak zhruba stejně. Ale ta s kakaem a kakaovými boby asi přece jen ještě o malinko víc než ty dvě další.

A protože raw tyčinky kupuju docela často, tak po zkonzumování všech čtyř si troufnu tipnout výrobce. Podle mého odhadu vyrábí tyto tyčinky pod lidlovskou značkou Alesto společnost DMHERMES TRADE s.r.o., která je jinak výrobcem známých raw tyčinek Bombus. Pokud je to opravdu tak, jak tipuji, Lidl při výběru dodavatele opravdu nesáhl vedle. A doufám, že tyto tyčinky v sortimentu Lidlu chvíli vydrží.

K rozhledně U Jakuba a po cestách kolem

Když jsem přemýšlela, jak nazvat tento výlet, tak jsme zvolila název podle nejvýraznějšího bodu, který na naší trase byl. I když to nebyl primární cíl. Tím bylo jít jen tak krajinou, mezi poli, lesy, potkávat rybníky v nichž se zrcadlí oblaka nebo stromy, krávy na pastvinách, barevné kytky na mezích, červenající se jeřabiny u cest, zapomenuté křížky v polích... A myslím, že se nám to všechno na tomto výletě, kdy jsme dali vale Vysočině a vydali se do oblasti České Kanady, splnilo. Rozhledna pak byla příjemný bonus, který nám umožnil se po kraji, kterým jsme už prošli i se ještě projít chystali, porozhlédnout z výšky.

---

Start našeho výletu byl v malé vesničce Suchdol (která je součástí nedalekého Kunžaku), kde jsme na návsi zaparkovali auto vedle křížku pod staletými lípami a kousek od rybníčku. A po zelené turistické značce jsme vyrazili nejdřví po loukách, pak lesem a pak zas po loukách až do Valtínova. Tam jsme opustili zelenou TZ a šli jsme chvíli (asi 1 km) podél silnice - až k odbočce k rozhledně U Jakuba. Cesta k ní je značená jako naučná stezka, ale vede většinou po asfaltce a posléze po zpěvněné šotolinové cestě.

_{Suchdol - křížek a zvonička pod staletými lípami a rybníček}

_{V loukách za Suchdolem}

Rozhledna U Jakuba je součástí celého areálu, kde je kromě rozhledny i posezení, občerstvení, strašidelná chodba, děstské hřiště... (více tady). Tedy přesně to, čemu my se obvykle vyhýbáme. Nicméně pivo bodlo a odměnou za 180 vyšlapaných schodů (a 50 Kč vstupného na osobu) byl úžasný výhled do kraje, protože rozhledna se opravdu tyčí kus nad korunami stromů a výhledu tak nic nebrání. A mají tu turistické známky.

_{Rozhledna U Jakuba}

_{Fakt jsem těch 180 schodů vyšlápla a byla až nahoře}

_{Pohled na Valtínov}

_{Výhledy z rozhledny}

Od rozhledny jsme ještě chvíli pokračovali po naučné stezce - kolem kaskády rybníčků až ke skalnímu útvaru nazývanému Ďáblova prdel. Když se podíváte na fotku, uznáte, že název tohoto přírodního výtvoru je vskutku výstižný. Dál jsme chvíli pokračovali neznačenou cestou, která nás dovedla na zelenou TZ. Na té jsme ovšem nevydrželi moc dlouho a znovu neznačenou cestou jsme se přesunuli na cestu značenou červeně. Po té jsme došli až k rybníku Zvůle, kde jsme si v restauraci u rekreační chatové osady dopřáli další pivo (a vyplatilo se nám to, protože při jeho popíjení jsme pod restauračním slunečníkem přečkali čtvrthodinový liják).

_{Z naučné stezky}

_{Kaskáda rybníčků - jeden s vodníkem ...}

_{... a druhý bez vodníka}

_{Skalní útvar, který své jméno Ďáblova prdel nezapře}

_{Rybník Zvůle s kapličkou kousek od břehu}

Od rybníka Zvůle jsme pokračovali ještě chvíli na červené, ze které jsme se asi po kilometru "nablížili" neznačenou lesní cestou na modrou TZ, která nás dovedla do vesničky Mosty, kde jsme přešli silnici a polní cestou mezi loukami se vydali mírně vzhůru směr Suchdol k našemu zaparkovanému autu.

_{Po loukách...}

_{Moje oblíbené křížky - v polích nad Suchdolem, v Mostech a jeden skoro přehlédnutý nad Mosty v lese}

_{Z Mostů se cesta vine po loukách}

_{Pohled, který se neomrzí}

Tentokrát jsme ušli 19 km s převýšením kolem 420 výškových metrů. Kromě okolí rozhledny U Jakuba a okolí rybníka Zvůle vedla celá cesta téměř liduprázdnou krajinou. Musím říci, že tenhle konec České Kanady (hlavně louky s březovými remízky, meze s mateřídouškou, třezalkou, zvonky a spoustou dalších barevných květin, jeřabiny podél cest, pastivny s popásajícími se krávami...) mne okouzlil. Určitě se ještě do tohoto kraje někdy vypravíme.

A pokud si chcete udělat výlet s dětmi, tak areál rozhledny U Jakuba není špatný cíl. Možnost parkování je asi kilometr pod rozhlednou, cesta na ni je zpestřená panely naučné stezky (některé jsou interaktivní - a minipexeso jsme si dali i my s manželem) a u rozhledny se děti taky zabaví.

Z kosmetické poličky 11

Kosmetický článek tu nebyl už opravdu hodně dlouho - někdy od časného jara. Čekala jsem, až se mi toho nasbírá tolik, že to za článek bude stát. Čtvrtletní frekvence je na mne tak akorát, a to většinou za ten kvartál stihnu nasbírat tolik výrobků, jako jiné blogerky za měsíc. I když částečně je ten malý počet způsobený tím, že do článků dávám jen věci, které jsem vyzkoušela poprvé. A protože jsem dost konzervativní, tak pokud mi něco vyhovuje, většinou se k takovému výrobku vracím. Jako novinky se na mé poličce ocitají hlavně dárky (nebo věci s boxů či swapů). I tentokrát je skladba podobná.

A tady ta má kosmetické "poprvé" máte...

---

Denní krém hylauron plus (Astrid)

Koupeno - DM drogerie. Baleni - 50ml Cena - 79,90 Kć

Krém s obsahem duohylauronu a OF 10 příjemně voněl. Ale měl trochu hutnější konzistenci, takže se malinko hůř roztíral a vstřebával se taky hodně průrněrně. Je podle mne vhodnější spíš na zimní období.

7/10

Regenrační krém na ruce Jablko (Manufaktura)

Koupeno - dárek. Balení - 100 ml. Cena - ?? (zřejmě kolem 150 Kč)

Jde o krém z limitované edice, který obsahuje jabllečný a makadamový olej. Není nijak moc hutný, dobře se roztírá i vstřebává, nezanechává mastný pocit. Reganerační účinek celkem slušný. Krém opravdu voní po jablkách, ale vůně hodně výrazná, někdy mi to bylo až malinko nepříjemné (a manžel mi říkal, že voním jako kolečko padaných jablek, co na podzim vyvážel na kompost).

7/10

Šampon Hair therapy Intensive reparir (Dove)

Koupeno - dárek. Balení - 250 ml. Cena - ? (podle netu kolem 50 kč)

Šampon určený pro poškozené a namáhané vlasy (což moje barvené nejspíš jsou). Má docela příjemnou, ale hodně nenápadnou vůní, nepříliš hustou konzistenci, takže se dobře nanášel a slušně pěnil. Vlasy mi po použití vydržely pěkné docela dlouho. Celkově jsem s ním byla spokojená.

8/10

Tužka na rty (Trend it up)

Koupeno - DM drogerie. Cena - 29,90 (výprodej)

Moje první tužka na rty... Vždycky jsem používala jen rtěnku. Když jsem tužku uviděla ve výprodeji, tak jsem si řekla, že ji vyzkouším. A nelitovala jsem - měla pěknou barvu, hezky zvýraznila rty, nerozpíjela se.

8/10

Styling mouse Diamond gloss care (Nivea)

Koupeno - DM drogerie. Baleni - 150 ml. Cena - ¨79,90 Kć

Do dlaně stačí tohto pěnového tužidla stříknout trochu a vytvoří bohatou pěnu, která se dobře nanáší. S tužícím účinkem jsem byla docela spokojená, i když jako "extra strong" (jak je uvedeno na obale) bycho ho asi neohodnotila

7/10

Sprchový šampon Rexona Orchid fresh (250 ml - doporučená cena 66,90)

Koupeno - Glanz box. Balení - 250 ml. Cena 66.90 (doporučená)

Sprcháč má poměrně výraznou nasládlou květinovou vůni. Mě příliš nezaujal, nemám tenhle typ vůní v oblibě. Byla jsem docela ráda, když jsem ho vypotřebovala. Zdálo se mi, že trochu vysušuje a rozhodně ho nedoporučuji na intimní partie - pálil. Pozitivem je konzistence, která je tak akorát, aby pohodlně vytékal z lahvičky, která se dá šikovně postavit i na víčko. To je ale pro nákup málo... (a za tu doporučovanou cenu zvlášť)

4/10

Eucerin Dermato clean - čisticí micelární voda 3v1

Koupeno - dárek k časopisu. Baleni - 125 ml. Cena - ? (podle netu cca 200 Kč za 200 ml)

Hlavní předností této micelárky bylo to, že neštípala do očí. Odličovala docela dobře, jen se řasenkou měla dost problém. Zdálo se mi, že trochu vysušuje, ale protože si po použítí micelární vody obličej stejně ještě oplachuji a pak použivám pleťový krém, tak mi to nijak nevadilo. Ale za cenu, kterou jsem našla na netu mi nepřijde nic extra

6/10

Sprchový gel Fresh touch Zelený čaj+okurka(Dove)

Koupeno - dárek. Balení 250 ml. Cena - ?? (aktuálně na netu 40 - 50 Kč)

Už ani nevím od koho jsem tenhle sprcháč dostala. Odvezla jsem ho na cahlupu a tam čekal docela dlouho na své použití. Ale pak mile překvapil. Má velmi příjemnou svěží jemnou vůni, hezky pění, dobře se s ním myje a nevysušuje pokožku. Jen byl trochu hustší, takže hůř vytékal z lahvičky, ale to mohlo být i tím, že už byl starší.

9/10

Vzorečky

Happy Aging cream (Martina Gebhart) - bio pleťový krém měl pro mne ne úplně příjemnou vůni. Jinak mi přišel takvoý přůměrný - jak pokud jde o roztíratelnost, tak pokud jde o vstřebatelnost.

Koupila bych si - NE

Miracle glow (Nutraeffect - Avon) - olej na pleť se ze vzorečkového balení problematicky aplikoval - najednou jsem ho na prstech měla víc, než bylo potřeba. Přišlo mi, že je po něm pleť skutečně vyhlazená.

Koupila bych si - MOŽNÁ

Sofort glattende augencreme (Sante) - jemný oční krém vypadal na první pohled jako make-up a ne úplně příjemnou vůni. Roztíral a vstřebával se ale docela dobře.

Koupila bych si - NE

Sprcháče jsou tentokrát na obou koncích pomyslné stupnice spokojenosti - nejvíc spokojená jsem byla se sprchovým gelem. A propadák měsíce je sprchvý šampon od Rexony.

Příští kvartál bych se trochu chtěla pustit do spotřebovávání různých vzorečků a malých, které si šetřím na cesty, ale nějak se mi jich doma začíná hromadit víc, než asi a těch dovolených v dohledné době budu potřebovat. Tak možná příští článek z kosmetické poličky bude trochu petřejší.

Na jih od Mrákotína

U nás kolem chalupy je sice krásně (ukazovala jsem tady), ale zachtělo se nám kouknout se i trochu dál "za humna", takže jsme si naplánovali malý výlet, na který kousek popojedeme autem. A protože byl víkend prodloužený o dva státní svátky, rozhodla jsem se, že po rekonstrukci znovu zpřístupněný hrad Roštejn si necháme na jindy (trochu jsem se obávala davů turistů) a vypravíme se někam, kde je předpoklad, že tam nebude moc lidí. A našla jsem trasu kousek od městečka Mrákotín (které je známé těžbou žuly a pochází odtud známý monolit umístěný na Pražském hradě), která slibovala, že se po ní nepovalí davy turistů. A opravdu nevalily ...

---

Jako výchozí místo jsme zvolili malou, ale malebnou vesničku Olší, kde jsme zaparkovali u hezky obnovené kapličky a dál už se vydali po svých - po modré turistické značce až do Dobré Vody (mysleli jsme,že tu najedeme hospodu na jedno točené, ale neuspěli jsme - asi jsme špatně hledali) . Odtud jsme si udělali kratičkou zacházku k baroknímu kostelíku, který je postavený na kopci na kraji obce. Kostelík je zasvěcen sv. Jáchymovi, který je patronem horníků (a také jeho zakladatele hraběte Jáchyma Slavaty) - pod kopcem, na kterém je postaven probíhalo na přelomu 17. a 18. století dolování stříbra.

_{Kaplička v Olší, kupodivu otevřená (nebývá to podle mých zkušeností úplně zvykem)}

_{Fotím všechny křížky, co potkáme... (dva jsou z Olší, jeden od Dobré Vody)}

_{Ne úplně tradiční kaplička v Dobré Vodě}

_{Kostel sv. Jáchyma z dálky...}

_{... a zblízka}

_{Pomník zdejším stříbrným dolům a výhled od kostela směrem k Hamerskému rybníku}

Z Dobré Vody jsme pokračovali po žluté turistické značce k rybníku Pařezitý (kde jsme se usadili na lavičku na hrázi, manžel udělal "abraka dabra" a z batohu vyčaroval dvě plechovky ještě docela studeného piva, takže jsme se při jeho popíjení mohli kochat poletujícími vážkami a sledoval ryby vyskakující na hladinu - kam se hrabe nějaká hospoda...). Po žluté jsme pokračovali po lesní silničce dál až na rozcestí Březka, kde jsme "přesedlali" na zelenou TZ, po níž jsme došli až na vrchol Hradisko, který je jedním z nevyšších vrcholů Pivničského hřbetu v Jihlavských vrších. Jeho úplný vrcholek jsme však nezdolali, protože tam parta dětí z nějakého letního tábora trénovala slaňování. Ale ani tak jsme zacházky (necelý kilometr) na Hradisko nelitovali.

_{Rybníček za Dobrou Vodou}

_{Pohodička u rybníka Pařezitý}

_{Rozcestník na Březce, vrchol Hradisko obsazený dětmi a výhled z místa těsně pod ním}

_Bradlo

_{A znovu Bradlo}

Na rozcestí Pod Hradiskem jsme se zase připojili na modrou TZ a po ní jsme se vrátili zpět do Olší. Cesta nás mimo jiné vedla i přes skalnatý vrcholek Bradlo, odkud byl moc hezký rozhled a vůbec to tam bylo takové mile romantické.

_{A jsme zpátky v Olší...}

Celkem jsme ušli asi 16 km a zdolali převýšení 415 výškových metrů. Většina trasy vedla lesem, občas po loukách, většinou buď po vyjetých cestách nebo po lesních asfaltkách, sem tam po lesních pěšinkách. A skutečně jsme na ní potkali minimum lidí (kromě dětí z tábora ještě partu cyklistů, která nás předjela, a jednu rodinu u kostelíka). Není to asi trasa pro někoho, kdo chce vidět spoustu památek, ale je vede moc pěknou poklidnou a rozmanitou krajinou.