Svačinky

Zdá se, že Swaplace v podstatě spěje k zániku - v podstatě se tam téměř neobjevují nové swapy. Nicméně o prázdninách jsem si tam jeden vybrala. Jak je u mne obvyklé, šlo o swap na téma jídlo. S názvem "Svačinka!" ho vyhlásila Veronika, se kterou už jsem swapovala, dvakrát dokonce i na téma jídlo (viz tady a tady). Tentokrát zadání swapu znělo "Ráda celodenně svačinkuju. Jestli to máš podobně, můžeme si zpestřit život ochutnáním oblíbeností té druhé." a hodnota swapu měla být 200 Kč.

---

S Veronikou jsme se dohodly, že na realizaci swapu nebudeme spěchat, ovšem nakonec se nám swap protáhl víc než jsme obě počítaly. Mně do toho navíc vstoupila dovolená a před ní už jsem připravený balíček nestihla odeslat. Takže zatímco já už balíček od Veroniky rozbalila, tak ten můj pro Veroniku je ještě na cestě.

Ale vezmu pod podle klasického schématu - nejprve tedy to, co jsem Veronice vybrala já. Snažila jsem se, aby to byl mix slaného i sladkého, zdravého i nezdravého. A taky abych se vyhnula laktóze, kterou Veronika nesmí. Můj výběr dopadl nakonec takto

Čokoláda s mandlemi Ichoc - jde o veganskou čokoládu, takže by to snad mělo zaručovat absenci mléka obsahujícího laktózu

Tyčinka Meruňka v čokoládě - což je nová varianta mých oblíbených banánků v čokoládě

Oříšková tyčinka s medem - mám tento typ tyčinek v různých druzích v oblibě

Ovesné sušenky čokoládové Emco - taky mé oblíbené

Kokosovo čokoládová musli srdíčka - ze všech druhů musli srdíček mi tyhle chutnají nejvíc

Jablečno mangový nápoj - vyzkoušený ho nemám, ale mango mám ráda, tak jsem po něm sáhla

Sušené krůtí maso Fine gusto - nálož bílkovin v malém objemu

Cizrnové chipsy Vital - mnou nedávno objevená novinka, říkala jsem si, že je Veronika třeba nezná

Tofu paštika Patifu s dýní hokkaido - tady jsme se s Veronikou shodly, máme Patifu v oblibě obě

Křupavé chlebíčky Crosini s česnekem - přišlo mi, že by se mohly hodit k té paštice

Sušená jablka - přímo z naší zahrady na chalupě o prázdninách usušená

Pár sáčků čaje - ty nechybí skoro v žádném mém swapu. Doufám, že v pestré směsi, co jsem vybrala Veronika najde nějaké, které jí zachutnajjí.

Balíček od Veroniky jsem si na poště vyzvedla po návratu z dovolené, kde už na mne nějaký den čekal. A s chutí jsem se pustila do rozbalování, protože z předchozích swapů s Veronikou jsem věděla, že zklamání to nebude. A co jsem v jednotlivých malých balíčcích našla?

Višňové bonbóny v čokoládě - Veronika psal, že jsou jedním z jejich největších oblíbenců z balíčku. A mě tedy rozhdoně taky nezarmoutí

Tofu paštika Patifu s dýní hokkaido - dokonalá shoda...

Veganská pomazánka špenát + lupina - tak na tohle jsem fakt zvědavá...

Hořká čokoláda s višněmi Vivani - trefa - ta mi určitě bude chutnat

Tyčinka Cerea červená řepa a rybíz - tu už jsem měla a (narozdíl od Veroničina manžela) mne nijak neoslnila. Ale jako nouzovka na poradu se využije

Celozrnné špadlové krekry - neznám, takže ráda vyzkouším. A v práci se budou určitě hodit.

Instantní chia kaše se švestkou a skořicí Le Gracie - od této značky jsem měla tyčinky a docela mi chutnaly, takže ráda vyzkouším, jaké mají kaše. Používám je jako nouzovku v práci a švestkovou jsem ještě neměla.

Dvě tyčinky Perla - jedna švestková, druhá meruňková. Vypadají trochu jako kokosové suky, tak uvidíme, jaké budou (taky neznám a budu ochutnávat)

Celkově hodnotím swap s Veronikou opět jako velmi vydařený. Veronika mi vybrala vesměs věci, které neznám, takže budu ochutnávat. Všechno bylo hezky a pečlivě zabalené, nechyběl dopis - prostě swap, jak má být. A pokud jde o dobu realizace, tak na té jsme byly dohodnuté, takže ta byla taky v pohodě.

10/10

Glanz box - podzim 2018

Dlouhou řadu článků plných horských panoramat z naší dovolené v Černé Hoře přeruším na chvíli trochu jinou tematikou (ale nějaká panoramata ještě budou). Po návratu z dovolené na mne totiž na poště čekalo podzimní vydání Glanz boxu s podtitulem "Vítáme babí léto". Takže jsem se zvědavě vrhla na rozbalování a vám teď nabízím, abyste do vínové krabice obsahující výrobky z oblasti drogérie a kosmetiky nahlédli také

---

Garnier Banana Hair Food (390 ml - doporučená cena 179,90)

Vzorky tohoto produkt k péči o vlasy obsahujícího 98% ingrediencí přírodního původu obohaceného o výtažky z ovoce, který lze použít jako kondicionér, vlasovou masku nebo bezoplachovou péči, už byly v letní limitce. Ještě jsem je ani nestihla vyzkoušet a mám tu rovnou plné balení. Ale na blozích jsem na tento výrobek četla docela pozitivní recenze, tak snad bude vyhovovat i mně (předpokládám, že ho budu používat jako kondicionér).

Freeman Pěnivý pleťový peeling meruňka (15 ml - doporučená cena 39,90)

Peeling s obsahem jemně drcených skořápek vlašských ořechů by měl vyhladit a obnovit pleť. Přiznávám, že v tomto směru svou pleť poněkud zanedbávám a pečující výrobky tohoto typu z boxů a swapů se mi doma nějak začínají hromadit. Budu se muset polepšit...

Blistex Lip Brilliance (3,7 g - doporučená cena 109 Kč)

Balzám na rty s kyselinou hylauronovou, extraktem z hedvábí a bambuckého másla a ochranným faktorem SPF 15 by měl rty hydratovat, dodávat jim lesk i nádech barvy. Přiznávám, že za tuhle cenu bych si balzám na rty sama nikdy nekoupila, takže jsem ráda, že ho vyzkouším díky boxu (a jsem zvědavá, jestli účinky odpovídají aspoň trochu té ceně).

Blistex Rasperry Lemonade Blast (4,25 g - doporučená cena 59,90)

Další balzám na rty. Ale ty se u mne neztratí, používám je hodně v podstatě po celý rok. Tento má navíc ovocnou příchuť malin, což je moje oblíbené ovoce. Obsahuje vitamíny C a E a hydratační složky a rovněž má ochranný faktor SPF 15.

Signal Long Active Narute Elements Coco White (75 ml - doporučená cena 53,90)

Vysoce účinná a přitom šetrná zubní pasta s příchutí kokosu, která obsahuje převahu přírodních ingrediencí. Měla by pomáhat obnovovat přirozenou bělost zubů. Přiznávám, že jsem zvědavá hlavně na tu příchuť ...

Borotalco Active roll-on (50 ml - doporučená cena 99 Kč)

Roll-on by měl obsahovat mikrokapsle, které se aktivují a uvolňují vůni ve chvíli, kdy se člověk potí nebo hýbe. Roll-ony používám mnohem raději než spreje, takže jsem ráda, že konečně nějaký v boxu byl. Navcí má citrusovou vůni, což je pro mne taky plus. Četla jsem na tuto značku rozporuplné názory na blozích - někdo na ni nedá dopustit, někdo ji naopak zatracuje. Takže uvidím, jak na tom budu já.

Bref parfum Switch (50 g - doporučená cena 59,90)

Kuličková vůně do WC, která by v suchém stavu měla uvolňovat vůni jablka, po spláchnutí vůni leknínu. Upřímně nechápu, k čemu toto střídání je dobré, bohatě mi stačí, když se nějaká vůně uvolňuje. Nicméně tyto závěsné vůně doma používáme, takže se hodí.

Persil Premium Duo-Caps (20 kapslí - doporučená cena 99,90)

Kapsle by měly obsahovat účinné odstraňovače skvrn a rozjasňovače a měly by současně prádlo provonět. Přiznám se, že tohle bude moje kapslová premiéra (už spoustu let spokojeně používám prací gely a nějak jsem zatím neviděla důvod to měnit), tak uvidím, jak mi kapsle budou vyhovovat.

Dove Anti-stress (250 ml - dodporučená cena 89,90)

Micelární sprchový gel s vůní jasmínu a santalového dřeva. Mám srpcháče Dove ráda, ale obávám se, že vůně santalového dřeva mi moc vyhovovat nebude. Ještě zvážím, zda ho vyzkouším sama nebo si ho pro někoho schovám jako dárek.

Kamill Citron - podmáslí (50 ml - doporučená cena 30 Kč)

Sprchový gel s výtažky citronu a podmáslí mi udělal radost (škoda, že v boxu je jen malé cestovní balení, klidně bych brala velké), protože citronová vůně mi bude určitě vyhovovat.

_{Box jsem dostala v rámci blogerské spolupráce za zvýhodněnou cenu.}

Když to tedy shrneme. box obsahoval 10 výrobků s celkovou hodnotou kolem 820 Kč, což je podle mne opravdu super. Navíc tam bylo i dost novinek - aspoň pro mne, takže budu ráda zkoušet. A v podstatě všechny výrobky využiju - byť některé si na to budou muset chvíli počkat. Asi největší radost mi udělaly balzámy na rty, sprcháč Kamill, kondicioner Garnier a roll-on. Ale určitě se hodí i třeba kapsle na praní. Takže myslím, že tentokrát můžu říci, že s boxem jsem spokojená na 100%.

A jak byste na tom byli vy? Využili by jste věci z boxu? A pokud nějaký výrobek už znáte, jakou s ním máte zkušenost?

Pod Malého Medvěda

Malý Medvěd je jedna z mnoha dvoutisícovek, které se nachází v národním parku Durmitor. Tyčí se nad Czernym jezerem má nadmořskou výšku 2217 n.m.m.. Asi kilometr od ní je ještě Velký Medvěd, který je o pár desítek metrů vyšší a má dva vrcholky (Severní a Jižní). Cestu jsme naplánovali podle papírové mapy Durmitoru (na mapě na netu jedna její část vyznačená nebyla) a byli jsme trochu zvědaví, zda nedopadneme jako při cestě k Bobotov kuku, kdy jsme část plánované trasy v terénu nenašli.

---

Už potřetí se východiskem výletu stává parkoviště u vstupu do NP. Odtud vyrážíme už známou asfaltkou k Czrnemu jezeru a pak kousek po okružní cestě kolem něj. Brzy nás ale směrovka s nápisem "Mevěd" nechává stoupat od jezera do zalesněného svahu. Stoupání je sice setrvalé, ale snesitelné (ani nepotřebujeme pauzy na vydýchání). Asi po dvou kilometrech se cesta rozdvojuje - my pokračujeme ve stoupání směrem sedlo Struga (druhá cesta míří k lanovce na Savin kuk). Stoupání dál vede lesem nebo kosodřevinou a postupně začíná být strmější.

V sedle Struga je další křižovatka - jedna cesta vede dál v podstatě traverzem na Terzin bogaz, druhá odbočuje vzhůru směr Malý a Velký Medvěd (to je ta, o které jsme si nebyli jisti, zda bude v terénu skutečně vyznačena). Po krátké pauze se tedy vydáváme po značce vedoucí strmě do kopce. Svah se zdá téměř kolmý. Trekové hole odkládám do batohu, protože ke stoupání vzhůru dost často využívám ruce, kterými si pomáhám při výstupu a přidržuji se na místech, kde to trochu klouže. Stoupání se zdá nekonečné - a přitom je to asi jen 500 m (ale s převýšením zhruba 300 výškových metrů). Ani nevím, kolik "vydýchávacích" zastávek jsme cestou nahoru udělali, ale nakonec jsme se do sedýlka pod Malým Medvědem vydrápali (a když jsem se koukla,kudy jsme lezli, tak se mi skoro zatočila hlava).

V sedle pod Malým Medvědem je z nadmořské výšky 2170 m.n.m. nádherný pohled na Czrné jezero, Savin kuk i další okolní hory. Když popadneme dech, dostatečně se pokocháme výhledy a uděláme spoustu fotek, tak začínáme řešit kudy dolů - nahoře totiž není označené žádné rozcestí, přitom by se tu měla větvit cesta na Velkého Medvěda a cesta dolů směrem k druhému břehu Czerneho jezera. Naštěstí z kosodřeviny ve svahu vylézá dvojice turistů a my díky nim víme, kde máme značku vedoucí dolů hledat.

Ukazuje se, že cesta dolů je ještě větší krpál než cesta nahoru, navíc je mnohem více kluzká (kombinace hlíny, jílu, vlhkých kořenů a kamení fakt není ideální terén). Nakonec jako nejjistější způsob volím posun ve dřepu nebo po zadku, protože tak si ve svahu přijdu nejstabillnější. Zejména na prvních asi 300 m, kde sklesáme o 200 výškových metrů, je to v podstatě můj jediný způsob pohybu. Po zhruba kilometru se dostáváme do údolíčka na mapě označeného jako Indini dolovi a cesta se konečně narovnává. Pak dokonce pár desitek metrů stoupáme ke hraně údolí, kde se připojujeme na cestu vedoucí od Katun Lokvice. Po té bukovým lesem klesáme přes rozcestí Jakšíča mlyn k břehům Czrneho jezera a kolem něj pokračujeme až na asfaltku vedoucí k parkovišti.

Celkem jsme ušli asi 12 km s převýšením asi 900 výškových metrů. Vzhledem k terému to asi byla nejnáročnější cesta, kterou jsme šli - jak stoupání, tak klesání od Medvěda nám fakt dalo zabrat. Určitě vyžaduje pořádné boty a moc bych ji nedoporučovala těm, kdo mají závratě. Celá trasa, kterou jsme prošli, je vyznačená na papírové mapě Durmitoru, na mapě na Seznamu.cz není vůbec vyznačeno stoupání k Malému Medvědovi. V terénu je značení bez problémů s výjimkou zmiňované odbočky směrem dolů zpět k Czrnemu jezeru, po které jsme díky absenci jakéhokoliv rozcestníku museli trochu pátrat (a nebýt procházejících turistů, kdoví, jestli bychom ji našli).

Savin kuk

Savin kuk, majestátní hora s výškou 2313 m.n.m., se nachází kousek od Žabjaku a Czrneho jezera. Na jeho vrchol prý vedla turistická cesta už na začátku 20. stol. - vybudovali ji kvůli návštěvě posledního krále Černé Hory Nikoly I. Dnes je Savin kuk lyžařským centrem, které kromě vleků disponuje i sedačkovou lanovkou. Díky tomu také patří k nejnavštěvovanějším vrcholkům v Durmitoru. My jsme její návštěvu ponechali na den, který jsme pojali jako odpočinkový a výletu na Savin kuk jsme naplánovali právě za využití lanovky.

---

Cesta ze Žabljaku k úpatí Savin kuku, kde je dolní stanice lanovky, je značena nepřehlédnutelnou tabulí a vede přes vesničku Motički gaj. Kolem silničky je vidět, že tu všude probíhá výstavba orientovaná na turistiku. Auto bez problémů parkujeme na velkém parkovišti u stanice lanovky. Lanovka je klasická dvojsedačkovka a jezdí od 10 do 16 hodin (poslední jízda dolů z horní stanice je tuším v 15.20) a jednotné jízdné pro dospělého (bez rozlišení, zda pojedete jen nahoru, dolů nebo oběma směry) činí 7€ (lze platit i kartou).

Nasedáme tedy na lanovku, kterou vyjíždíme asi kilometr a půl pod vrchol. Zde je třeba vystoupit a přejít pár desítek metrů k další, kratší lanovce. Ta končí necelý kilometr pod vrcholem a odtud už musí opravdu každý po svých. Ale stoupání už není nijak děsivé (něco přes 150 výškových metrů), takže netrvá moc dlouho a stojíme opravdu až na vrcholku Savin kuku a kocháme se výhledy jak dolů na Czrne jezero nebo Žabljak, tak na liduprázdné skalnaté vrcholky a údolí. Nějakou dobu popocházíme po vrcholku a jeho okolí, hledáme nejlepší výhledy a fotíme. Pak se nad vrcholkem se začínají stahovat mraky a tak se v obavě z deště raději rozhodujeme pro návrat. Vracíme se stejným způsobem - pěšky k horní stanici lanovky a pak už se vezeme (a já se trochu bojím). Dole si ještě dáváme čaj a kafe v jedné z restaurací u dolní stanice lanovky a kocháme se ještě pohledem na Savin kuk zdola.

Takže tentokrát žádné turistiské výkony, ale jen příjemný a pohodlný výlet (který zvládne každý). Pokud by někdo chtěl dobývat Savin kuk po svých, tak tam od lanovky vede ona zmiňovaná turistická cesta, která je dlouhá asi 4 km s převýšením kolem 800 výškových metrů (takže slušný stoupák, zejména od horní stanice první lanovky). Na výřezu z map na Seznamu je uvedená jako značená jen částečně, ale značky byly i na poslednín úseku k vrcholu.

^{A jedna technická - omlouvám se za data v rozích fotek, moc pěkně to nevypadá. Ale protože se nám povedlo rozbít foťák, fotili jsme náhradním (který ž je trochu vysloužilec, ale naštěstní nás napadlo vzít ho s sebou) azapomněli jsme tam tohle nastavení zrušit.}

Pod Bobotov kuk

Bobotov kuk je s nadmořskou výškou 2523 m.n.m. nejvyšší hora pohoří Durmitor. Vzhledem k tomu, že jsme letos dělali spíš krátké výlety a navíc v nadmořských výškách hluboko pod 1000 m.n.m., bylo nám jasné, že k dobytí nejvyššího vrcholu asi nedojde. Ale protože my na výletech vyznáváme heslo "Cesta je cíl", rozhodli jsme se, že vyrazíme směr Bobotov kuk a až toho budeme mít dost, tak se prostě vrátíme...

---

Místem, kde jsme náš výlet začínáme, je tentokrát sedlo, které se "originálně" jmenuje Sedlo a nachází se ve výšce 1900 m.n.m. na okružní silničce vedoucí kolem celého NP Durmitor (která je samá zatáčka) asi 20 minut autem od Žabljaku směrem na Trsu. V Sedle je nepříliš velké štěrkové parkoviště, kde jsme parkujemi auto (díky týdenní vstupence do NP máme parkovné zdarma, jinak se platí 3 €). Fakt, že parkoviště je v devět dopoledne skoro plné, dává znát, že tentokrát budeme asi potkávat víc turistů, než na předchozích dvou výlet (i když nakonec to není nijak hrozné).

Ze Sedla vede směrem na Bobotov kuk turistická značka (červené kolečkos bílým středem) a cesta začíná rovnou stoupáním, které chvili vede po pěšince travnatým svahem, ale brzy cestička začíná být samý štěrk a kámen. Asi po půl kilometru docházím k závěru, že trekovým holím bude lépe v batohu (manželově), protože jednak potřebuju ruce, abych se na jednom zvlášť vypečeném stoupání držela lana, případně si rukama pomohla při výstupu, a jednak na pěšinku se vejdou tak akorát pohory a ty hole už nemám kam zabodnout. Nicméně výhledy z pěšinky jsou úžasné a příležitostí na to, abych se jimi kochala, dost - občas musíme zastavit, abychom popadli dech.

Po asi kilometru končí nejprudší část stoupání, dostáváme na jakousi planinu a za námi se tyčí vrchol Uvita greda, jehož svahem jsme se drápali vzhůru. Dál cesta si pořád stoupá, ale už to není tak prudce, a dokonce stoupání sem tam střídá klesání. Stejně tak se střídá povrch - občas pěšina v trávě, ale většinou štěrk nebo kličkování v kamenných polích. Přecházíme plochý vrcholek nazvaný Surutka a po chvíli začínáme klesat k jezeru Zeleni Vir. Jde opět o ledovcové jezero, takže po létě mu chybí poměrně dost vody.

Od jezera znovu stoupáme - k sedlu, kde je rozcestí. Na Bobotov kuk je to sice asi "jen" kilometr, ale převýšení 500 výškových metrů a velmi strmé stoupání, jehož začátek vede štěrkovým polem, nás vede k realistickému rozhodnutíí, že o výstup se opravdu pokoušet nebudeme. Zavrhujeme i cestu směr Mliječni do, protože by znamenala závěrečné tříkilometrové stoupání po silnici, do čehož se nám nechce, a rozhodujeme se vrátit se stejnou cestou (původně plánovanou a na mapě Durmitoru vyznačenou trasu ze Surutky se nám nepovedlo najít). Poslední čast cesty, kdy se prudce klesá k parkovišti nám dává zabrat snad ještě víc než stoupání (hlavně já se na pár místech slušně bojím). Nad parkovištěm pak ještě využíváme lavičku a přesto, že tu pořádně fouká, sedíme a kocháme se výhledy na všechny strany. A ikdyž jsme na Bobotov kuk nedošli, tak to byl super výlet.

Ušli jsme celkem asi 8 km s celkovým převýšením asi 650 výškových metrů a trvalo nám to se všemi přestávkami asi čtyři a půl hodiny. Cesta vede dost náročným terénem a určitě vyžaduje pořádné boty. Trasa, kterou jsme prošli my, je vyznačená jak na mapě Durmitoru, tak na mapě na Seznamu.cz. Na mapě Durmitoru je pak vyznačená cesta od Surutky, kterou se nám v terénu nepovedlo najít a není ani jako neznačná cesta na seznamové mapě. V terénu je cesta značená v pohodě (jedinou slabinou jsou rozcestí - červené nápisy na kamenech zrovna nevynikají trvanlivostí a čitelností).