Adršpašské skály

První výlet naší podzimní dovolené vedl do Adršpaškých skal, keré jsou tou známější a asi i navštěvovanější součástí CHKO Adršpaško-Teplické skály. I to byl důvod, proč jsme se sem vypravili na podzim mimo sezónu - doufali jsme, že budeme ušetřeni davů turistů. Tak úplně se nám to nevyplnilo - na prohlídkovém okruhu byli turisté i v chladném pošmourném říjnovém pondělí. Vůbec si nedokážu představit, jak to ve skalách vypadá v plné sezóně. . A musím říci, že by mne turistika v zástupu lidí asi ani nebavila...

---

Ale začneme od začátku - tedy z Adršpachu, kde jsme zaparkovali auto na obřím parkovišti (parkovné 100 Kč) - v půl destáté dopoledne jsme byli jedni z prvních, ale odpoledne bylo parkoviště docela plné. Vstup do skal je jen kousek od parkoviště a i zde se stejně jako v Teplických skalách platí vstupné (70 Kč) - vstupenka platí i do Teplických skal, pokud do nich projdete Vlčí roklí, tj. po žluté turistické značce (my jsme tuto možnost nevyužili - měli jsme trasu naplánovanou jinak). Od vstupu do skal jsme se vydali po zelené, což je základní prohldíkový okruh, který tvoří jakousi smyčku a vede mezi nejzajímavějšími a nejznámějšími skalními útvary. Na některé z nich upozorňuji i informační šipky. Občas jsme se tedy ale dohadovali, která tak skála to vlatně je, ale třeba Džbán nebo Čertův most jsme odhalili bez problémů. Na rozcestí zelené a žluté jsme opustili prohlídkový okruh a pokračovali dál kolem Malého a Velkého vodopádu (v reálu ale nakonec byl větší ten Malý, protože na Velkém visela cedule "Mimo provoz" a voda jím tekla jen čúrkem - škoda ) k Jezírku. Tam se nabízí možnost svést se na lodičce, což nás v chladném říjnové dni (byly 2°C) a navíc za 50 Kč za osobu nezlákalo. K plošině, kde se z lodiček vystupuje a kde je hezký výhled na velkou část jezírka, jsme tedy vystoupali po schodech.

Cukrová homole a výhled na jezírko

Malý vodopád

Kousek od Jezírka jsme ze žluté odbočili na neznačenou cestu vedoucí kolem Metuje (která zde ovšem jen jen potokem, nikoliv řekou) až na červenou značku, která nás pak vedla pár kilometrů po kraji lesa kolem oblasti skal. Na trochu zmateně vyznačeném rozcestí červené a žluté jsme opustili červenou a vydali se vzrhůru po žluté na zříceninu hradu Adršpach. Jde o jeden se skalních hradů, který v této oblasti vznikl ve 13. století - jako obranný hrad proti vpádům ze Slezka. Stejně jako ostatní dva hrady (Střmen a Skály) v průběhu 15. století zanikl a moc už z něj nezbylo (našli jsme zbytky brány a studně). Nicméně výšlapu do kopce končího výstupem po žebřících jsme rozhodně nelitovali - z vrcholové plošiny je hezká vyhlídka...

Zbytek hradu Adršpach a vyhlídka z něj

Ze zřízeniny jsme po žluté obloukem sestoupili zase na červenou TZ, ale tu jsme po asi 500 metrech opustili a cestu zpět směrem ke skalám jsme si zkrátili po neznačené silničce vedoucí kolem trati, která se posléze změnila na polní cestu a dovedla nás až zpět k vyhlídkovému okruhu, tj. na zelenou TZ. Po něm jsme vyrazili asi trochu atypicky v protisměru prohlídkového okruhu (tady jsme taky potkávali nejvíc turistů, takže postup v protisměru se ukázal jako výhoda - autobus polských turistů jsme minuli, místo abychom se za nimi ploužili). Na této části prohlédkového okruhu je mimo jiné Myši díra - úzká soutěska se schodištěm tak akorát na šíři ramen, plošina s vyhlídkou Velké panoráma a z fotek docela známé skály Starosta a Starostová. Kousek od Skalní kaple jsme si opět cestu zkrátili neznačenou pěšinou, která nás mezi skálami přivedla k začáteční části prohlídkového okruhu a po zelené TZ jsme došli až na rozcestí s modrou. Ta tvoří asi 1,5 km dlouhý okruh kolem jezírka Pískovna s pěknými výhledy - hlavně díky hezky podzimně zabarveným stromům.

Cesta kolem skal a skalní panorama

Skalní kaple a Myší díra

Starosta a starostová a Pískovna

Na závěr jsme vyrazili na krátký výšlap na Křížový vrch, kam od parkoviště u skal vede žlutá značka. Nejprve mírné stoupání pak vystřídá na odbočce k vrcholu stoupání velmi příkré doplněné místy žebrříky. Cesta na vrchol je lemována souborem 17 litinových desek s vyobrazením křížové cesty. Na vrcholu je pak křížek (který se ukázal ze předu nevyfotitelný - levitovat v prostoru ani manžel ani já nezvládáme). A krásný výhled do kraje. Zpátky jsme se k parkovišti vrátili stejnou cestou.

Zastavení křížové cesty a vyhlídka z Křížového vrchu

Celkem asi 16 km, převýšení cca 600 m.

Návrat na Broumovsko

... aneb pachatel se vrací na místo činu (na Broumovsku jsme strávili jarní dovolenou). Tedy, tak úplně nám návrat na místo činu nevyšel, protože hotel Manor, kde jsme bydleli minule, neměl tentokrát volný pokoj na celý týden. Ale uspěli jsme v jeho "sesterském" hotelu Veba, takže dovolená, na kterou jsme se těšili a během, které jsme plánovali projít ty kouty Broumovska, na které se nedostalo na jaře, mohla začít. Trochu nás letos zklamalo počasí, dva dny nám v podstatě propršely. Výlety byly tedy jen dva, ale ono lenošení s detektivkou má taky něco do sebe . A Broumovsko tedy plánujeme do třetice všeho dobrého i zlého, protože jsou ještě místa, kam se chceme podívat.

Adršpašské skály

---

Hotel Veba, ve které jsme bydleli tentokrát, je prvorepubliková vila, kterou majitel textilní továrny nechal postavit pro svou dcera jako svatební dar. Stojí uprostřed příjemného parku a má tak trochu nostalgickou prvorepublikovu podobu. Součástí parku je ale i nově postavené kongresové centrum s bazénem, které je do parku docela citlivě zasazeno a nepůbobí nijak zvlášť rušivě. A velmi jsme ho ocenili v ty propršené dny - bazén byl prima varianta - zvlášť, když jsme ho v obou příapdech, kdy jsme tam byli, měli sami pro sebe (včetně vířivky).

Hotel Veba (nenechte se mást modrou oblohou-fotka je z jara) a bazén v Kongresovém centru

Hned po příjezdu do Broumova jsme tentokrát vyrazili směr klášter, abychom nedopadli jako loni, kdy už jsme prohlídku nestihli. Letos jsme tedy byli úspěšní a Broumovský klášter si prohlédli i zevnitř. Ovšem v tom spěchu jsme zapomněli foťák, takže fotky interiéru jsem si vypůjčila z oficiálních stránek Broumovského kláštera.

Broumovský klášter byl založen už ve 13. století, patřil benediktýnům a byl podřízen břevnovskému opatství. Významnou roli hrál v době hustiských válek, kdy do něj po vypálení břevnovského kláštera přesídlil opat. Další významnou etapou v historii kláštera bylo období na přelomu 17. a 18. stolení, kdy došlo k významné barokní přestavbě celého kláštera, která probíhla pod vedením významných stavitelů Martina Allia z Löwenthalu, Kryštofa Dientzenhofera a K. I. Dientzenhofera. Smutným obdobím v historii kláštera je pak doba po r. 1950, kdy klášter sloužil jako internační tábor nejprve pro řeholníky a pak pro řeholnice různých řádů. V současné době klášter spadá pod správu břevnovského opatství a není obsazen řeholníky. Byl ovšem díky různým rozvojovým programům poměrně rozsáhle rekonstruován, včetně bývalé klášterní zahrady a určitě stojí za prohlídku. V jejím rámci jsme kromě nádherného barokního kostele viděli mimo jiné i knihovnu se vzácnými tisky a refektář - bývalou klášterní jídelnu, kde je vystavena i kopie proslulého Turínského plátna, která byla v r. 1999 objevena právě ve zdejším kostele sv. Vojtěcha.

Pohled na klášter a interiér kostela sv. Vojtěcha

Kopie Turínského plátna a interiér klášterní knihovny

A celou prohlídku jsme příjemně zakončili v Café Dientzenhofer, které je v areálu kláštera. Protože byla docela zima, tak horká čokoláda, resp. grog a teplá oplatka přišly vhod. Kromě příjemného posezení a občerstvení kavárna nabízí i možnost nákupu regionálních produktů (zavařeniny, bylinné čajové směsi, pivo Opat z pivovaru Olivětín) a fotografických publikací o Broumovsku.

Cafe Dientzenhofer

A před kavárnou jsem poprvé viděla "naživo" strom gingo s krásnými vějířovitými listy. A protože je podzim, spousta těch krásných listů ležela na zemi - nedalo mi to, pár jsem jich posbírala a jako připomínku hezké dovolené je teď mám v malé vázičce v knihovně.

Krekry s bazalkovým pestem

Už dlouho jsem se chystala vyzkoušet nějaký další raw výrobek, ale pokaždé mou skrblickou dušičku odradila cena. Až jednou jsem měla utrácivý den a zrovna jsem narazila na Kešu krekry s bazalkovým pestem. Kešu miluju, bazalku mám taky ráda, takže nakonec krabička krekrů skončila v mém košíku.

---

Výrobce - Rawfood

Koupeno - Biomarket Vacek (Praha)

Cena - 54,90 za krabičku 85g

Složení - kešu ořechy (40%), pohanka loupaná klíčená, len zlatý, slunečnicová semínka loupaná klíčená, mrkev, cibule, bazalkové pesto (10%)(bazalka, citronová šťáva, česnek, sůl mořská nerafinovaná).

Nutriční hodnoty (na 100g) - 2108 kJ, tuky 37 g, sacharidy 23 g (z toho cukry 7 g) , bílkoviny 16 g,

Jde o raw produkt, který je vyroben metodou šetrného sušení. Díky ní si použité suroviny uchovají většinu vitamínů a minerálů. Navíc většina použitých surovin pochází z ekologicky šetrného zemědělství a neobsahuje žádné konzervační a přídatné látky. Za to jednoznačně palec nahoru. Stejně jako za balení - čvercové krekry jsou zabalené celofánovém sáčku a v krabičce, která zabrání tomu, že si člověk místo krekrů přinese domů drť vhodnou na konzumaci lžící. A krabička má okénko, kterým je na krekry vidět,takže víte, co si kupujete.

Chuťově je taky hodnotím pozitivně - oříšková chuť s jemnou příchutí pesta je zajímavá. Musím říci, že láska na první kousnutí to nebyla, ale postupně mi zachutnaly víc a víc. Jen bych je možná snesla o něco slanější - ale já solím hodně obecně a krekry, slané tyčinky mám navíc ráda hodně slané. Takže pro někoho jiného to možná bude akorát.

Nepříjemná je jen cena - 55 kč za necelých 100g je docela dost. Na druhou stranu - za kvalitu se platí a tady jsou opravdu kvalitní suroviny i zpracování. Jako občerstvení na mejdan pro 15 lidí bych to nenakoupila , ale domů na občasné zobnutí si je určitě někdy ještě koupim.

Hodnocení 9/10

Opočenský jogurt

Tak tentokrát mne zlákal slogan "Opočenský jogurt. Uzrál jsem pro tebe" spolu s informací, že jde o jogurt zrající přímo ve skle. Mám jogurty zrající přímo v kelímku/skleničce ráda, takže jsem plánovala, že ho určitě vyzkouším, ale nějak jsem na něj nemohla natrefit. Až při náhodném nákupu s malé venkovské sámošce skončil v mém košíku...

---

Nejdřív základní údaje

Zakoupeno - Coop

Cena - 15,90 (150 g)

Výrobce - Bohemilk - Mlékárna Opočno

Složení - mléko, ovocná složka 20% (cukr, glukozo-fruktozový sirup, meruňky, broskve, modifikovaný kukuřičný škrob, jablečný koncentrát, aroma, barviva - karoteny+kukurmin, zahušťovadla: pektiny, regulátory kyselosti: kyselina citronová+citronany sodné), sušené mléko, jogurtové kultury

Nutriční hodnoty ve 100 g - 440 kJ, tuky 2,3 g, sacharidy 16 g, bílkoviny 3,8 g

Chuťově mi nepřišel špatný - je opravu hustý, že se spíš ukrajuje než nabírá, ovocné složky tam je tak akorát, navíc kombinace broskev+meruňka je moje oblíbená. Tak jako u spousty dalších ochucených jogurtů je slabým místem ovocná složka, která kromě ovoce a cukru obsahuje ještě škrob, barviva, zahušťovadla.... To, že, je jogurt ve skleničce je tak trochu plus (hodí se mi na domácí marmelády) i mínus (kdo to má tahat - tedy pokud by těch jogurtů kupoval víc, jeden zas takový problém není). A moc potěšující není ani cena - bez desetníku 16 Kč za 150g mi přijde docela hodně, taková bomba zas ten jogurt není.

Já většinou kupuji bílé jogurty a jím je buď jen tak nebo si do nich "něco" (domácí džem, cornflakes, musli) přidám. Ochucené jogurty beru jen občas pro zpestření (domácí meruňkový džem třeba nemám) a asi to tak zůstane dál. A u těch ochucených dám asi přednost své oblíbené Hollandii, která má myslím o něco lepší složení a cenově vyjde v podstatě stejně. Kdybych to měla shrnout, tak propadák to není, ale nic extra - takový průměr.

Hodnocení 6/10

Ovocná tyčinka s ovesnými vločkami Grep

Jde o jeden z novějších výrobků firmy Emco. Tyčinky s ovesnými vločkami v poslední době moc nevyhledávám, ale když jsem na ně tuhle narazila v akci , usoudila jsem, že je vyzkouším. Vybrala jsem si příchuť růžový grep. Kromě ní se dělají ještě v příchuti malina a ananas

---

Koupeno - Billa

Cena - 29.90 Kč (v akci, normálně bude vyšší) za balení se 3 ks po 30g

Výrobce - Emco

Složení: Ovocná složka 40 % [ovocná šťáva z koncentrátu (jablko, hroznové víno, hruška), ovocné pyré (broskev, hruška), grapefruitové kousky 9 % (grapefruitová šťáva 45 %, jablečné pyré, cukr, fruktózový sirup, rýžová mouka, kakaové máslo, koncentrát z citronové šťávy, přírodní citrusové aroma, želírující látka: pektin), citronový prášek, citrusová vláknina], ovesné vločky 30 %, glukózový sirup, rostlinný tuk (palmový tuk, shea olej), fruktóza, instantní rýžová mouka, emulgátor: řepkový lecitin, regulátor kyselosti: kyselina citronová, přírodní barvivo: betanin, přírodní aroma.

Nutriční hodnoty ve 100g - 1670 kJ, tuky 13g, sacharidy 62g (z toho 29 cukry), bílkoviny 4g

Milým překvapením bylo, že chutnají víc ovocně než vločkově. Chuť navíc je příjemně nakyslá, což mám ráda. Vyhovující je i velikost - 30g je akorát svačinka. Trošku horší už je to se složením - na můj vkus dlouhý seznam a glukózový sirup a palmový tuk za žádnou velkou výhru nepovažuji. Určitě sním i ty další dvě tyčinky, co byly v balení, ale brzká repríza nákupu se konat nebude, na to mne tyčinky zas až tak moc nezaujaly.

Hodncení 6/10