Poslední dubnový den ...

... se počasí přece jen umoudřilo. Aspoň u nás na chalupě. Nepršelo a na obloze se občas objevilo i sluníčko. Teplo tedy rozhodně nebylo, vítr u nás na Vysočině dokáže pěkně profouknout i svetr. Ale mohli jsme být venku a třeba spravovat plot, který nám v zimě ten vítr povalil.

A kromě toho jsem vzala foťák a vyfotila to, co nám tu zrovna vykvetlo.

---

Zatím nám tedy kvetou jen narcisky, modřence, hyacity, petrklíče a snaží se tulipány a macešky. No a samozřejmě už máme v trávníku pampelisky i spoustu semikrásek (a u kompostu hluchavku). Ale hned to tu vypadá jarně a veseleji.

Ještě nesvítí - už svítí (sluníčko)

A vykvetla nám i třešeň. Takže je šance, že neuschnu (pod mne tedy manžel pod ní zítra nazapomene políbit)

Tajemství pěti P

Na konci března, když byly mému blogu dva roky, jsem vyhlásila malou narozeninovou soutěž. Výhrou v soutěži byl balíček "plný překvapení" - pro výherkyni jsem připravila pět drobností. Pamlsek, něco pro parádu, něco pro potěšení, něco napití a něco pro péči.

Soutěže se zúčastnilo 12 čtenářek a výherkyní balíčku s překvapením se stala Martina z blogu Decor blanc, které jsem balíček po Velikonocích odeslala. V diskusi pod vyhlášením výsledků jsem slíbila, že obsah balíčku odtajním. Nechtěla jsem to udělat dřív, než si balíček rozbalí výherkyně, abych ji nepřipravila o překvapení. Teď už ale má Martina podle sledování na stránkách České pošty balíček s pěti P doma, tak plním slib a obsah balíčku zveřejňuji.

---

Co konkrétně tedy v balíčku bylo?

Pamlsek - malá bonboniérka s oříškovými čokoládovými bonbóny

Něco pečujícího - tělové máslo Alnatura

Pití - nápoj pro podporu relaxace

Paráda - lehká barevná šála

Něco pro potěšení - přihrádka na papírové ubrousky s motýlkem

Obsah balíčku byl vytvořený "naslepo" při vyhlášení soutěže, takže samozřejmě nemohl zohledňovat preference budoucí výherkyně. Nicméně doufám, že Martina nebyla výhrou zklamaná a že se jí aspoň něco z balíčku líbilo a využije to.

A další soutěž bude ... - třeba do roka a do dne nebo třeba i dřív. Uvidíme.

Králičí stehna na rozmarýnu...

... aneb když vaří muž.

Manžel vaří rád a dobře, s oblibou zkouší nové recepty a navíc má jednu neocenitelnou vlastnost - umí po sobě skvěle uklidit kuchyň. Poměrně často se tedy nedělní oběd odehrává v jeho režii. Pomyslné vařečky se ujmul i tentokrát, kdy jsme koupili balík králičích stehen. Nechal se inspirovat receptem na králíka na šalvěji z kuchařky Romana Vaňka "Kouzlo kuchyně Čech a Moravy". Jen jsme nedostali koupit šalvěj, takže jsme se rozhodli ji nahradit rozmarýnem, který se myslím ke králíkovi hodí taky velmi dobře (a který naopak měli v květináči, takže možná ještě chvíli vydrží).

_{Pokud by se vám zdálo divné rozložení příborů - manžel je levák}

---

Suroviny

3 králičí stehna

3 lžíce přepuštěného másla

1 bobkový list

sůl, pepř, hl. mouka

citr. štáva

2 lžíce portského vína

vývar

Králičí stehna vykostíme a ze zbytků po vykoštění stehen si uděláme vývar. Přepustíme si máslo (z rozpuštěného másla sbíráme pěnu, dokud se tvoří). Vykoštěná stehna osolíme, opetříme a horní stranu (tam kde byla kůže) poprášíme hladkou moukou. Stehna opečeme na přepuštěném másle, začínáme stranou poprášenou moukou. Po otočení přidáme do pánve jeden bobkový list a hrstičku rozmarýnových lístků. Když maso zezlátne, podlijeme ho vývarem, zredukujeme, znovu podlijeme vývarem a opět zredukujeme. Nakonec do výpeku přidáme trochu citronové šťávy a portského a už jen krátce povaříme. Podáváme se šťouchaným bramborem

Čajové překvapení 12

Další z řady mých swapů, ve kterých nabízím vyzkoušení čajů různých druhů i značek, jsem vyhlásila už někdy v březnu pod názvem Čajové překvapení 12. Název to sice moc originální není, ale vystihující myslím docela ano.

Stejně jako vždycky jsem do swapu nabídla výběr čajů ze svých zásob. Čaje jsou zbavené přebalů (ty sbírám) a přendané do malých igelitových uzavíratelných sáčků a opatřené údajem o druhu a značce čaje. Co dostanu ve swapu já, jsem ponechala na výběru spoluswaperky. Tou byla tentokrát Michelle, se kterou už jsem dvakrát swapovala (tady a tady).

---

Já jsem Michelle balíček nakombinovala ze všech možných druhů čaje - hlavně zelených a ovocných, ale i bylinkových a černých. Vybírala jsem hlavně z čajů, které jsem přivezla z dovolené v Albánii, přidala jsem nějaké zajímavé čaje koupené jako kusovky a čaje z vánoční kolekce Liran. Balíček s čaji doplňuji obvykle nějaký sladkým mlsáním k čaji a nejinak tomu bylo i tentokrát. Vybrala jsem sušenky Oreo, Kakaové sušenky, Musli srdíčka s čokoládou a Čoketku. Všechno jsem složila do kartonové kazetky od čajů a připojila jsem krátký dopis.

Jak byla Michelle s mým balíčkem spokojená, si můžete přečíst u ní na blogu (tady)

Od Michelle mi dorazila docela velká krabice, která obsahovala

Pikantní hrášek v těstíčku - ten už jsem ochutnala a není špatný, ale na mne pikantní opravdu hodně. Budu si ho muset dopřávat opravdu v malých dávkách, aby mi "neshořela" pusa.

Dvě oplatky s čokoládou a křupinkami nebo buráky - netřeba komentovat, oplatky se u nás neztratí. Tyhle jsme ještě neměli, tak aspoň vyzkoušíme nějaké nové.

Kávové bonbóny - to úplná trefa nebyla, nemám kávové příchutě moc ráda. Ale on si na nich někdo smlsne.

Parfémová voda ve spreji Bolveri - je hodně výrazná, ale třeba si na sebe zvykneme

Deník Ellen Rimbauerové Dům v růžích od J. Reardonové - knížka mne potěšila. ještě jsem ji nečtela, tak jsem zvědavá, jak se mi bude líbit.

Všechny věci byly krásně zabalené do hvězdičkového papíru, popsané a doplněné dopisem.

Swap s Michelle ani tentokrát nezklamal (a myslím, že Michelle zase trcohu překročila zadanou hodnotu), byť se tentokrát se všem věci úplně netrefila (kávové bonbóny...). Ale každopádně mi poslala hezký a pečlivě přirpavený balíček. Takže s Michelle si klidně zase někdy swapnu znovu.

Hodnocení - 9/10

Z Velikonoc...

...už zbyla jen kytička narcisek s větvičkami kroucené vrby. Tu jsem si sebou přivezla z chalupy do Prahy.

---

Letos jsem o Velikonocích fotila hodně málo - nebylo moc počasí, měli jsme je trochu rozlítané... Takže ve foťáku zbyla vlastně jen fotka nedělní snídaně - mazanec s čajem v mém nejoblíbenějším "chalupářském" hrnečku.

_{A ano, mažu si mazanec ještě máslem - miluju , kdyyž se mi v puse najednou rozplyne chuť másla a sladkého mazance}

A zítra nezbude než vyrazit zase vstříc pracovním dnům

Hlavička neboli velikonoční nádivka

Hlavička je lidový název pro tradiční velikonoční nádivku. Název prý vznikl podle toho, že se do ní dávalo obrané maso z vařených jehněčích nebo telecích hlav. Kažopádně by prý měla být ze tří druhů masa - uzeného, vepřového a jehněčího, kůzlečího nebo telecího. S ohledem na to, kolik dneska stojí jehněčí nebo telecí, musím říci, že dám přednost jeho jiné úpravě, než je uvaření a obrání do nádivky (a kůzlečí hlavy doma taky nevaříme), takže se u velikonoční nádivky spokojíme jen se dvěma druhy masa. Ale zcela určitě velikonoční nádivka patří k tomu, co u nás Velikonoce dělá Velikonocemi a pečeme ji pravidelně každý rok.

---

Suroviny

500 g uzené plece a libovějšího vepřového boku

výbar z masa

250 - 300 g rohlíků nebo chlebíčkové velky

3- 4 hrsti listů mladých kopřiv

3-4 vejce

česnek, majoránka, sůl

sádlo, strouhanka

Uzené maso i bůček uvaříme do měkka. Maso necháme vychladnout. Mezitím nakrájíme na kostičky rohlíky a dáme do mísy. Pokropíme vývarem z masa, tak aby pečivo nasáklo. Přidáme maso nakrájené na kostičky, žloutky a nadrobno nasekané kopřivy. Z bílků ušlenáme sníh, opatrně jej zamícháme do směsi a dochutíme utřeným česnekem, majoránkou a solí (se solí opatrně, někdy může být slanější vývar z masa). Pokud je směs přiliš řídká, přidáme trochu strouhanky. Nádivku pečeme v pekáčku vymazaném sádlem a vysypaném stouhankou asi 45 až 60 minut (my velikonoční nádivku pečeme v podstatě jen na chalupě ve stařičké troubě, která peče hodně-středně-málo a je to pokaždé tak trochu alchymie, jaký stupeň zrovna zvolit, a přesné teploty tedy nevím).

Podáváme se zelenonovým salátem - obvykle volíme salát z kysaného zelí, tentorát to ale byla jen salátová okurka nakrájená na kolečka (což mám raději než okurkový salát).

_{(Ano, vím, že tyhle talíře už jsou asi sto let "out" .., ale na chalupě máme nádobí zn. "co čas dal")}

K Chodovské tvrzi

Bydlím na největším pražském a asi i českém sídlišti, které vešlo i do filmu (Věra Chytilová - Panelstory) i do prezidentských prohlášení (Václav Havel ho při návštěvě označil za králíkárnu). Já ho ho mám docela ráda - asi i proto, že náš "králičí kotec" je ve slepé ulici s výhledem do parku (takže svatý klid), na metro to mám pár minut a do centra půlhodinku a v dosahu v podstatě všechno, co k životu potřebuju. Ono už to dávno není to síldiště z filmu Věry Chytilové.

A když tu jsou samozřejmě hlavně paneláky, máme tu i pozůstatky z dřívějších dob, kdy tu namísto sídliště ještě byla pole a Háje a Chodov byly jen vesnice. Kapličku jsem vám už ukazovala (tady). Tentokrát jsem se v příjemné jarním dni na procházku vypravila k Chodovské tvrzi. Vzala jsem si sebou foťák a tak vám Chodovskou tvrz malinko ukážu.

---

A protože je jaro, tak i u nás na sídliště všechno kvete. Dokonce i šeřík už začíná mít na květ.

A na začátek trocha historie (co nikoho nezabije)....

Jde o původně vodní tvrz s centrální kruhovou dispozicí a vnitřním nádvořím, která dříve střežila cestu, která přes ves Chodov vedla na Prahu. Stavitel ani první majitel tvrze není znám, vznik se odhaduje na konec 13. století. Prvním známým majitelem je až zderazský konvent křižovníků. Zásadní změna proběhla za správy kláštera benediktinů od sv. Mikuláše na Starém Městě, kteří ji získali r. 1676, aby ji přestavěli v barokní zámeček. Stržení severní věže a současné klasicistní úpravy proběhly na samém počátku 19. stol. V druhé polovině minulého století tvrz využíval Státní statek Praha, díky kterému se objekt dostal do havarijního stavu a uvažovalo se o zboření. Naštěstí k tomu nedošlo a v letech 1988-1994 proběhla rozsáhlá rekonstrukce, na počátku tohoto století pak byl kolem tvrze vytvořen rekreační park. Přímo ve tvrzi je dnes koncertní a výstavní sál i restaurace.

Vstup ke tvrzi a do parku a souchařská výzdoba 

Vstup do tvrze a pokus zachytit její malá akrkádovité nádvoří

^{Můstek přes pozůstaky vodního příkopu a studna}

Prostě - stojí za to se projít sídlištěm, protože to tu krásně kvete. A i mezi paneláky se dá najít něco zajímavého.

Bio BiFi drinky Hollandia

"Jemné jogurtové drinky z bio mléka a ovoce. Vše je čistě přírodního původu a v bio kvalitě. Nápoje neobsahují přidanou vodu. Hebké konzistence dosahujeme speciálním rozmícháním." praví informace na webových stránkách výrobce.

Já jsem si kdysi tohle jogurtové mléko s ovocem a kulturou BiFi občas kupovala. Jenže pak z trhu zmizela moje tenkrát oblíbená příchuť a navíc se zvedla jeho cena, tak jsem ho kupovat přestala. Když jsem teď na něj narazila v rámci slev, tak jsem si řekla, že ho zas po dlouhé době vyzkouším. Vybrala jsem si k ochutnání novou (aspoň pro mne) příchuť mango s ananasem, a přibrala k ní granátové jablko (kromě těchto dvou příchutí dělají ještě příchuť jahoda s mátou a espresso).

---

Nejdřív pár základních údajů

Výrobce - Hollandia

Koupeno - Lidl

Balení - 230 g

Cena - 16,90 (akční sleva, běžná cena je kolem 25 Kč)

Výživové hodnoty (ve 100 g) - 367 (375) kJ, tuky 3,2 g, sacharidy 12 g, bílkoviny 3 g.

Složení:

příchuť granátové jablko - mléko, ochucující složka 16 % (třtinový cukr, koncentrát šťávy z granátového jablka 4 %, koncentrát jablečné šťávy 2,2 %, koncentrát šťávy z černé mrkve, stabilizátor karubin, přírodní aroma, koncentrát citronové šťávy), mléčná bílkovina, jogurtová kultura, kultura Bifidobacterium a Lactobacillus acidophilus

příchuť mango a ananas - mléko, ochucující složka 16 % (třtinový cukr, mango 15 %, koncentrát ananasové šťávy 3 %, nativní škrob, stabilizátor karubin, koncentrát citronové šťávy, přírodní aroma), mléčná bílkovina, jogurtová kultura, kultura Bifidobacterium a Lactobacillus acidophilus

Chuťově mne nápoj rozhodně nezklamal - vychlazený je opravdu dobrý. Není přeslazený a chutná po přidaném ovoci. Víc mi chutnalo mango s ananasem, ale ani granátové jablko není špatné. Plusem je balení - jednak dobře vypadá a hlavně má víčko s "pítkem", takže po stržení hliníkové folie se dá z kelímku dobře pít (nápoj teče opravdu jen tudy, kudy má). To tento výrobek kvalifikuje na vyhovující rychlou svačinku do ruky. Mínusem je dost vysoká cena. A taky to, že mne nezasystí tolik jako třeba jogurt, přitom energetická hodnota je dost podobná. Pravidelně si ho kupovat nebudu, ale jednou za čas po něm právě po jako nouzové svačince sáhnu (lepší než tatranka)

Hodnocení - 8/10

Už týden ...

... zase chodím ráno do práce Valdštejnskou zahradou. Vždycky se na 1. duben těším - cesta před zahradu je příjemnější než trasa, kterou chodím v zimní polovině roku.

Před rokem a půl jsem psala o Valdštejnské zahradě první článek - tenktrát s podzimními fotkami. Dneska jsem si vzala do práce foťák znovu a v polední pauze rychle nafotila pár fotek jarních.

A protože o zahradě jsem už psala minule, dneska to bude skoro beze slov.

---

_{Sala terrena}

_{Něco soch a krápníková výzdoba}

_{Voda i s rybami - živou i pískovcovou}

_{Pohledy na ploty ze sestříhaných buků a jeden z mnoha pávů}

_{Kvetu, kveteš, kveteme... - teď narcisky a magnolie}

_{Pohled na zahradu}

_{Mastoranské věže i střechy}

_{A nakonec Pražský hrad}

Pokud se budete někdy chtít do Valdštejnské zahrady podívat, tak nezapomeňte, že je otevřená jen od 1.dubna do 31.října, a to v pracovní dny od 7.30 do 18 hodin, o víkendech a o svátcích od 10 do 18 hodin (v červnu až září je otevřeno o hodinu déle). Zavřeno může být při/po velkých deštích.

Do zahrady se bez problémů dostanete od stanice metra Malostranská, další přístup je z Letenské ulice a pak přes areál Valdštejnského paláce, ve kterém sídlí Senát, tj. z Valdštejnského náměstí.

Jen tak ...

... mi přinesl manžel o víkendu kytičku frézií.

Mám frézie ráda, jsou to pro mne takové typicky jarní kytky. Navíc krásně voní.

Drobnost, která potěší

Tak tady je - abych si to potěšení uchovala ještě o něco déle než vydrží ta kytička

---

A dál už jen beze slov ještě pár obrázků

Narozeninová soutěž - výherce

Před deseti dny měl můj blog druhé narozeniny a tak jsem při této přiležitosti vyhlásila narozeninovou soutěž.

Výherce v této soutěži získá balíček plný překvapení, který bude mít všech pět P - je v něm něco pro parádu, něco pro potěšení, něco na pití, něco pečujícího a taky jeden pamlsek.

Možnost zúčastnit se soutěže skončila v pátek, takže jsem v sobotu na lístečky napsala jména všech čtenářek, které se ozvaly do komentářů pod článkem, poskládané je promíchal v mističce a manžel se ujal role losujícího.

---

A tramtadá - výherkyní balíčku plného překvapení se stává

Martina

z blogu Decór blanc .

Gratuluji a prosím ji , aby se mi ozvala na mail s.voskova@@volny.cz napsala adresu, na kterou chce balíček poslat.

Všem ostatním děkuji za účast. Nejraději bych byla, kdybyste mohly vyhrát všechny - většinu vás , které se soutěže zúčastnily, znám díky vašim blogům a považuji vás (možná trochu troufale) za své dobré známé. Ale vyhrát mohla jen jedna...

Třeba někdy příště...

Jojo Moyesová - Dívka, již jsi tu zanechal

Knížku Dívka, již jsi tu zanechal od Jojo Moyesové jsem si vyswapovala za jinou, už přečtenou knížku. Zatím jsem od této autorky žádnou knížku neznala, jen jsem na několik z nich četla docela pozitivní recenze. Tak jsem byla zvědavá, zda a jak knížka zaujme mne.

---

Anotace

Píše se rok 1916, když francouzský malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii zůstává na památku její portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý. Poté co městečko, kde Sophie žije, padne do rukou Němcům, ocitají se jeho obyvatelé na samé hranici absolutní bídy a pro kousek chleba musejí často dát všanc i holý život. A tehdy Sophiin portrét upoutá pozornost nového Kommandanta. Německý důstojník je obrazem doslova posedlý a Sophie je odhodlaná riskovat cokoliv - rodinu, svou pověst i život -, jen aby mohla znovu spatřit svého muže... O bezmála sto let později dostane Liv Halstonová od svého muže darem působivý portrét mladé ženy, který koupil za pár šupů na ulici. Posléze se ovšem ukáže, že obraz má nesmírnou cenu, a rozhoří se boj o to, kdo je jeho skutečným vlastníkem. A Livino přesvědčení o správnosti věcí podstoupí náročnou zkoušku. Stejně jako Sophie je však pevně odhodlaná bojovat za to, co má na světě nejraději...

Vydalo nakl. Ikar v r. 2015

Příběh se odehrává ve dvou dějových rovinách. Ta první se vrací do let první světové války a sleduje osud Sophie, jejího boje za zajištění podmínek pro život svůj i své sestry a její rodiny v malém francouzském městečku okupovaném Němci a její snahu podniknout cokoliv pro záchranu milovaného muže. Druhá dějová linka nás zavede do současnosti, kde se Liv snaží zachránit pro sebe obraz, který dostala jako dárek od manžela. A právě tento obraz je spojkou mezi osudy obou žen, jež od sebe dělí téměř století. Tím obrazem je právě portrét Sophie, který namaloval její muž a na který ale uplatnili restituční nárok potomci malíře. Pro Liv však nejde jen o obraz, ale i o vzpomínku na milovaného muže - manžela, který zemřel, a je proto odhodlána pro to, aby si jej mohla ponechat obětovat téměř vše.

Dobře je popsaná atmosféra okupovaného framcouzského městečka i rozhodování obou hrdinek, zda a co obětovat cíli, který chtějí dosáhnout. Obě dějové roviny - oba příběhy jsou poutavé a hezky se čtou. Jsem ráda, že jsem díky swapu ke knížce dostala, a pokud narazím na nějakou další od této autorky, tak si ji ráda přečtu.

Rychlý perník

Musím se přiznat, že mé nejoblíbenější moučníky jsou ty, které vyžadují v podstatě jen tři kroky - nasyp, zamíchej, upeč. Jedním takovým je i rychlý perník, který navíc patří k oblíbeným moučníkům pánské části rodiny. Takže když měl v sobotu přijít na večeři syn, upekla jsem právě tenhle rychlý perník - věděla jsem, že mu udělám radost. A on si ho taky půlku odnesl domů.

Vyfocený je narychlo bez nějakého aranžování a zdobení - prostě tak, jak jak jsem ho nakrájela, když jsem si brala testovací porci k odpolední svačině.

---

Suroviny

300 g hladké mouky

120 g cukru krupice

1-2 lžíce medu

30 g rozpuštěného tuku (máslo, Hera)

2-3 lžíce kakaa

prášek do perníku

1/8 l mléka

cca 100 ml silné černé kávy (uvařené)

(toto množství je na plech cca 20 x 30 cm)

Do mísy prosijeme mouku, prášek a kakao. Trochu vychladlou kávu smícháme s medem arozpuštěným tukem a spolu s mlékem nalijeme do mísy. Všechny suroviny promícháme. Vzniklé těsto vylejeme na plech s vyšším okrajem vyložený pečícím papírem a pečeme na 180°až 200°C asi 30 až 40 min. (já čas moc nesleduju - řídím se "špejlovým testem").

Upečený perník prokrojíme a promažene pikatní marmeládou (u nás vede rybíz, případně maliny nebo višně).

Jako varinatu můžeme upečený perník polít citronovou nebo čokoládovou polevou (a případně ještě posypat kokosem), místo marmelády ho promazat máslovým krémem nebo do těsta přidat sekanou čokoládu, ořechy nebo sekané sušené ovoce, ale u nás se "přísahá" na základní verzi s marmeládou bez čehokoliv dalšího. Ani cukrem už nesypu.

Zřícenina Ralsko

Zřícenina hradu Ralsko se nachází na výrazném stejnojmenném kopci, který je dominantou krajiny v okolí Mimoně. Kdy došlo k založení hradu je nejasné, udává se jak dvanácté, tak čtrnácté století. Ve 14. století už jsou doloženy zmínky přímo o hradu. V té době patřil mocnému severočekému rodu Vartemberků. V době hustiských válek byl obsazen husitskou posádkou, ve druhé polovině se na něj vrátili zpět Vartemberkové. Jejich panství se ale postupně rozpadalo, hrad se stal útočištěm loupeživých rytířů a pustnul. Na začátku 17. století už je uváděn jako pustý. V letech 1969 až 1989 se nacházel ve vojenském prostoru, kde byla umístěna sověstká vojska, a byl tedy nepřístupný. Do dnešních dnů se dochovaly zbytky paláce a obytných věží.

---

Výchozím místem našeho odpoledního výletu byl přímo Hostinec U zlaté lípy, kde jsme bydleli a kde jsme si po návratu z Děvína dali polévku a pivo. Takto občerstveni jsme od hostince vyrazili zkratkou přes louku a Ploučnici směrem k červené TZ, která vede z Novin pod Ralskem a po té jsme pokračovali. Značka vedla kousek po silnici, tak se stočila na polní cestu - zatím pořád pohodlně, skoro po rovině. To ovšem brzo po té, co jsme se dostali do lesa, skončilo a už jsme jen stoupali a stoupali a z počátku pozvolné stoupání se měnilo na pěkný krpál. "Nejvýživnější" bylo posledních asi 400 m stoupání od odbočky přímo ke hradu (funěla jsem jak ... - no u nás se říká "jak když jde prase z bukvic"). No jo - co bychom chtěli - hrady se prostě stavěly na kopcích. Ale jak kus pod vrcholem konstatoval manžel - "Tady bych tedy hradním pánem být nechtěl." (a copak hradní pán - ten jezdil na hrad na koni, ale čeleď...).

Zřícenina byl nejvyšší bod naší cesty (696 m. n. m.), odtud už nás čekalo v podstatě jen klesání - zpátky na křižovatku odbočky k vrcholu a odtud ještě necelé dva kilometry po červené. Z ní jsme si udělali další odbočku (značenou) do Vranovských skal. Po pár schodech jsme vyšli na Juliinu vyhlídku, odkud je výhled na nedalekýou vesničku Vranov, město Mimoň a v dálce jsme viděli i typickou siluetu Bezdězu.

Na Vranovem jsme potkali žlutou TZ a dali se po ní směrem k Srnímu Potoku - kousek lesem a polem, pak se značka stočila na silnici.. A protože pochod po silnici nemáme ve zvlášní oblibě, tak jsme zahnuli na polňačku, po které se dalo do Srního Potoka dojít taky. Tam jsme znovu narazili na žlutou, ale vydrželi jsme na ní jen pár set metrů - za mostem jsme turistickým značkám pro ten den dali vale a pustili se polní cestou podél Ploučnice, jejíž ještě poměrně úzký tok tu krásně meandruje. Mám ráda potoky a říčky - ať už poklidně plynou nebo dramaticky skáčou přes kameny. Takže se nám podle Ploučnice příjemně a pohodlně šlo až zpátky k "našemu" Hostinci U zlaté lípy (a zaslouženému pivu).

Celková délka - 12 km; převýšení celkem cca 425 m