Miroslav Macek - Saturnin se vrací

---

Znovu se se setkáváme s protagonisty knížky Zdeňka Jirotky - Jířím Oulickým, jeho dědečkem, sluhou Saturninem, slečnou Barborou, doktorem Vlachem, tetou Kateřinou a jejím synem Miloušem. Ty doplňuje nový manžel tety Kateřiny - továrník František. A i tentokrát všichni prožíváají část léta u dědečka v jeho vile .

Příběh se tedy rozvíjí na v podstatě stejném konceptu jako ten původní. Je napsaný i celkem podobným stylem, ale co naplat - Jirotka je jen jeden. Kdybych měla shrnout výhrady - málo Saturnina, zakomponování známých vtipů nebo bonmotů, příliš mnoho obdivování slečny Barbory, neseděla mi postava Františka, trochu chyběl děj - spíš to jsou seskládané historky. Sice to nebylo vyložené zklamání, ale ani mne nijak nenadchla. Na druhou stranu neměla jsem problém knížku dočíst a občas se jsem se i bavila. Asi kdybych nesrovnávala s původní knížkou, byla bych méně kritická.

Anotace

_{Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!"
Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové - laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!}

Vydalo nakl. XYZ v r. 2017

Blaník

Blaník má asi každý spojený s pověstí o blanických rytířích, kteří z hory vyjedou ve chvíli, kdy bude českému národu nejhůř. Většina lidí taky ví, že Blaník se nachází ve středních Čechách nedaleko města Vlašim. Míň lidí už myslím tuší, že Blaníky jsou dva - Velký Blaník, jehož nadmořská výška je 638 m.n.m., a Malý Blaník, jehož nadmořská výška je, jak napovídá název, o něco nižší - 580 m.n.m. Pověst o blanických rytířích se spojena s Velkým Blaníkem, na kterém také stojí rozhledna. K výletu na něj mne inspirovala Henrieta z blogu Abych nezapomněla (zejména informací, že je tam i v zimě otevřené občerstvení). A protože oba Blaníky jsou jen pár kilometrů od sebe, rozhodli jsme se, že náš krátký sobotní výlet povede i na něj.

---

Auto jsme odstavili na parkovišti kousek za Louňovicemi pod Blaníkem (v sezóně je placené, teď v zimě tam po nás neštěkl ani pes). Vyrazili jsme po červené a zelené značce směr Velký Blaník (a zatímco v Praze nebylo po sněhu ani památky, tady byla pravá nefalšovaná zima se zasněženými cestami). Asi po kilometru se značky dělí - my pokračovali po zelené, protože jsme se chtěli podívat i na Veřejovou skálu, která je právě spojená s pověstí o blanických rytířích. Po dalším kilometru jsme se dostali opět na červenou značku a po ní jsme vystoupali na Blaník.

_{Kamenný rytíř}

_{Veřejová skála}

Rozhledna na Blaníku je otevřená i mimo sezónu (o víkendech od 10 do 16 hod., vstupné 20Kč), takže jsme vyšlapali 84 schodů, které vedou na vrchol dřevěné rozhledny postavené ve čtyřicátých letech 20. století ve tvaru husitské hlásky. Výstup to byl jen symbolický - na vrcholu Blaníku byla poměrně slušná mlha, takže výhledy na Voticko, Vlašimsko a Benešovsko se nekonaly (kdybyste chtěli vidět, co jsme mohli vidět, koukněte se u Henriety - tady). Byli jsme rádi, že vidíme na zem. Alespoň jsme se ale odměnili pivem a já i horkým čajem a výborným domácím štrúdlem.

_{Mlha přede mnou, mlha za mnou (aneb když si k výletu na rozhlednu vyberete ten "správný" den)}

_{Jeden z panelů naučné stezky}

Z Velkého Blaníku jsme se neznačenou cestou vrátili zpět na zelenou a přes křižovatku s červenou pokračovali dál po zelené. Tu jsme asi po kilometru opustili a pustili se lesní cestou podle GPSky směrem k silnici. Trochu nám to zkomplikoval fakt, že nám v GPSce došly baterky a cesta se ztratila v lese mezi padlými stromy, ale nakonec jsme cestu, která vedla k silnici, zase zdárně našli. Kousek za silnicí jsme se opět připojili na červenou značku a pokračovali po ní až k Býkovickému rybníku.

_{Býkovické rybníky}

Býkovický rybník jsme obešli po naučné stezce, po které jsme pak ještě pokračovali kousek dál - než jsme se pustili neznačenou cestou k vrcholu Malého Blaníku. Jeho svah je pokrytý spoustou kamenů a vystupujících skalek a kousek pod jeho vrcholem je zřícenina poutní kaple Máří Magdalény, která zde byla vybudována v polovině 18. století, aby ji o pár desítek let později Josef II zase zrušil. Do dnešních dnů se uchovaly zbytky obvodových zdí. V jejich středu roste majestání smrk (prý se mu říká Farář nebo Velký mnich).

A z vrcholu Malého Blaníku jsme zas už spořádaně pokračovali po značce naučné stezky - až na parkoviště.

_{Malý Blasík}

_{Zbytky poutní kaple Máří Magdalény byly docela otogenické...}

Celková délka výletu byla 9 km a převýšení asi 350 m.

Náš okruh je pravda trochu atypický tím, že jsme si ho částečně naplánovali mimo značky, ale ti, kdo si nelibují v prodírání se mezi smrčky a v řešení otázky, která ze tří cest je ta pravá, se na oba Blaníky mohou vypravit i jen za využití turistických značek. Délka myslím bude zhruba stejná. Jen doporučuji vybrat si lepší počasí, než jsme měli v sobotu my, abyste z té rozhledny i něco viděli.

Narcisky

Zima je ještě v plném proudu, v pátek přinesla dokonce sníh i k nám do Prahy (byť díky sluníčku nepřežil poledne) a meteorologové vyhrožují na příští týden dokonce celodenními mrazy. Ale už bych brala jarní dny se sluníčkem.

Tak jsem si trochu jara alespoň přinesla domů v květináči.

---

Tři cibulky narcisů, které jsem si v tom květináči přinesla domů, se minulý týden pyšnily jen třemi nesmělými napůl rozkvetlými květy.

Ale během týden rozkvetly naplno a objevily se další. Vypadá to, že mi tyhle narcisky budou dělat radost ještě pár dní.

Mufiny ze špaldové mouky s čokoládou a višněmi

Konečně jsem se rozhodla upéct něco ze špaldové mouky, kterou jsem našla v říjnovém Brandnooz boxu. Byla to moje špaldová premiéra, tak jsem zvolila jednoduchý recept - mufiny, které lze dělat ve spoustě variací. A protože jsem netušila, co na špaldovou mouku bude říkat pánská část rodiny, rozhodla jsem se, že mufiny vylepším čokoládou. Nakonec jsem v lednici našla ještě načatou skleničku višní v rumu, které jsem dostala od sousedky, tak jsem přidala i ty.

---

Suroviny

140 g špaldové hladké mouky

1 lžíce prášku do pečiva

1 lžíce kakaa

špetka soli

50 g cukru

125 ml mléka

1 vejce

40 g rozpuštěného tuku

_{(použila jsem zytek Ramy s kokosovým olejem, který už bylo třeba spotřebovat)}

30 g nasekané hořké čokolády

2 lžíce pokrájených višní v rumu

V jedné misce jsem smíchala prosátou mouku, kakao a prášek do pečiva, přidala špetku soli, cukr, čokoládu a višně. Ve druhé misce jsem vidličkou prošlehala mléko, rozpuštěnou Ramu a vejce a všechno nalila do suché směsi. Zlehka jsem promíchala, naplnila do mufinových košíčků a pekla jsem asi 20 minut v troubě vyhřáté na cca 200°.

Musím říci, že višně s čokoládou jsou skvělá kombinace - mufiny chutnaly jak mně, tak manželovi a synovi (a to, že by v nich mohla být nějaká jiná mouka než obvykle, nezaznamenali). Já jsem si na ně ještě dávala lžičku creme fraiche, se kterým to bylo moc dobré (byť ne zrovna dietní)

Lenka Chalupová - Pomněnkové matky

Tuhle knížku, kterou jsem měla půjčenou z knihovny, jsem přečetla už kolem Vánoc, ale nějak jsem na ni pak zapomněla. Až fotky objevené ve foťáku mi připomněly, že jsem o ní vlastně chtěla napsat článek na blog. Tak tady je...

_{(Na fotky jsem si vzpomněla ten den, kdy jsem knížku musela vrátit do knihovny, takže jsem fotila narychlo ráno před odchodem do práce a jsou proto trochu odbyté)}

---

Čeněk Mádl, nevyléčitelně nemocný muž na konci životní cesty, která skrývá temná tajemství. Dora, jeho dcera, která se s otcem mnoho let nestýkala, do těchto tajemství, včetně faktu, že měla nikdy nepoznanou sestru, která jako pětiletá zmizela, postupně proniká. Šárka, která se zoufale snaží otěhotnět, aby zaplnila ve svém životě mezeru vzniklou tím, že jí manžel odvedl malou dceru, kterou už nikdy neviděla. Iglika, Šárčina dcera žijící s otcem a jeho novou rodinou v Brazílii, která se snaží zjistit svou identitu. To jsou hlavní postavy, jejichž osudy se splétají v příběhu Pomněnkové matky, aby nakonec vyústily v nečekaný konec (aspoň tedy pro mne).

Knížka se mi četla dobře - je to příběh tak trochu na hranici detektivky (byť se nehledá vrah, ale "jen" to, co se odehrálo v minulosti), takže nepostrádá napětí. A z tématu "pomněnkových matek", tedy matek, kterým zmizely děti, aniž by kdy zjistily, co se s nimi vlastně stalo, trochu mrazí (myslím, že něco takového je černá můra každé mámy). A barvotiskový konec, kterého jsem se trochu bála, se nekonal.

Anotace

Čeho všeho je schopna žena drasticky toužící po dítěti? Matka, která přišla za podivných okolností o svého potomka?
Zubařka Šárka Jordanová, jejíž dcera Iglika zmizela beze stopy v roce 2004, se snaží bolest z její ztráty přebít dalším mateřstvím, dosaženým díky anonymním "samcům" z internetových seznamek. Důležité pro ni je, aby neměli jméno, příjmení ani tvář. Jenže Šárka je schopna i jiných, ještě bizarnějších věcí. A kam zmizela v roce 1968 pětiletá Zuzana Mádlová? Kdo měl zájem na tom, aby byl její smutný osud zapomenut? Nitky obou příběhů proplétají, ačkoli nás zavedou tu na Vysočinu, tu do Buenos Aires… a nakonec přinesou nečekané rozuzlení.
Detektivně-psychologická novela Lenky Chalupové je věnována rodičům, jejichž "pomněnkové děti" zmizely beze stopy a pro které je dvacátý pátý květen, "Pomněnkový den", připomínkou jejich bolesti - aby neztráceli naději…

Vydalo nakl. Čas v r. 2014

Zašitá krása

"Zašitá krása" byl název výstavy patchoworku, která dnes končila na Chodovské tvrzi. Skupina autorek Ten to twelve, které se zabývají patchworkem, tu ve Velké síni vystavovala jednak svá díla z projektu "Round Robin" a jednak svá individuální díla. Výstavu pak doplňovala díla obdobné italské skupiny Patchwork idea Treviso inspirovaná prvky italské architektury, která byla k vidění v přízemí v Malé sini.

---

Round Robin je projekt společného šití (v tuzemsku získal název "Chodí Pešek okolo") a jeho princip spočívá ve společné práci mezi domluvenou skupinou autorek, kdy postupně přibývají jednotlivé části díla, až vznikne koletivní celek od všech účastnic. Charakter jednotlivých prací je dán návrhem a představami první autorky a ostatní se danému námětu, barevnosti, či použitým technikám přizpůsobují. Kouzlo výsledné práce spočívá v závěrečném předání hotového díla, kdy každá účastnice teprve vidí, jak kolegyně pokračovaly v jejím původním záměru.

A tady je pár fotek děl, která mne zaujala. První dva obrázky jsou díla italské skupiny, ty další pak skupiny Ten to Twelwe

Jsem ráda, že mi ještě povedlo výstavu stihnout - byť to bylo poslední den (a to jsem se na ni chystala od půlky ledna). Já bych na patchwork neměla ani dost šikovnosti ani trpělivosti, tak jsem se ráda podívala alespoň na díla jiných.

DM box

Vyhrála jsem!

V rámci věrnostního programu DM drogerie se lze zúčastnit soutěže o získání boxu s novinkami, které DMko uvádí do prodeje. Já sice věrnostní body většinou využívám na získání 10% slevy na celý nákup, ale tentokrát jsem zkusila štěstí ... A ono se povedlo (asi to štěstí už bylo docela unavené) a já mohla 200 bodů z věrnostního utratit za zimní box.

Rozhodla jsem se o radost z boxu podělit s vámi, takže pokud máte chuť, pojďte se útrob boxu podívat

---

Sprchový gel Men agent Gentleman 3v1 (Dermacol) - 250 ml

Já výrobky 3v1 moc nevyhledávám, ale je to pánská záležitost a manžela určitě sprcháč potěší (ale tedy myslím, že funkci kondicionéru tak úplně neocení, neb polétavost a krepatost vlasů není problém, který by se svou vlasovou pokrývkou musel příliš řešit).

Buldog Original krém - 100 ml

Hydratační krém - druhý výrobek určený pro manžela. Sice si na krémy moc nepotrpí, takže vlastně nevím, jestli ho využije. Nakonec - v nejhorším ho budu používat já.

Balea koupelová sůl granátové jablko & pomeranč - 80 g

Já se spíš sprchuju, takže sůl do koupele možná věnuju mámě - tu by potěšila určitě.

Rozjasňující tužka pod obočí Gorgeous Eyebrow (Dermacol)

Hm - tak něco takového jsem nikdy nepoužívala. No, někdy musí být poprvé, vyzkouším a uvidím

Catrice Galactic Highlighter Drops - 14 ml

Rozjasňující kapky, které se aplikují jako finální úprava make-upu. Další věc, kterou neumím používat... Já holt na tu dekorativku moc nejsem.

Trend IT UP Ultra Smokey Eye Shadow Pen - 2,5 g

Stíny v tužce - hurá výrobek, který používat umím. Prý se dá použít i jako tužka na oči - to tedy nevím, na to se mi jeví trochu moc tlustá.

Vaseline Originál balzám na rty - 20 g

Balzám na rty přijde vhod, byť nejsem zvyklá používat na rty kelímkové produkty a dávám přednost balzámům ve "rtěnce".

Balea krém na ruce granátové jablko - 75 ml

Krém na ruce mi udělal vyloženě radost. Mažu si ruce hodně a zrovna z jedné tuby vymačkávám poslední zbytky...

Garnier Botanic Therapy med & propolis - 250 ml

Šampon je určen na poškozené vlasy, takže na mé barvené vlasy by mohl být dobrý.

Rexona sprchový gel aloe fresh - 250 ml

Sprcháč se hodí vždycky a já ráda zkouším nové druhy.

Nutrend De Luxe protein bezlepková tyčinky s příchutí brownies - 60 g

Jídlo nezarmoutí ... Navíc tyčinky jsou mé oblíbené svačinky na výlety nebo na dlouhé porady a tuhle proteinovku jsem ještě neměla. Na ochutnání se těším.

No a to už je všechno. Pokud jsem na něco nezapomněla, tak v boxu bylo celkem 10 kousků pečující i dekorativní kosmetiky a nádavkem jeden kousek k zakousnutí. Myslím, že obsah boxu není špatný a za těch 200 bodů z věrnostního programu se vyplatil. Žádný výrobek jsem ještě neměla, takže je ráda vyzkouším - včetně věcí, které jsou pro mne tak trochu neznámou (dva pánské kousky tedy spořádaně předám manželovi). A prima bonusem je i krásná tmavomodrá krabice s bílými sněhovými vločkami. Budu muset vymyslet, co do ní uskladním....

A co vy? Nakupujete v DMku? A zkoušeli jste někdo získat DM box?

Týdeníček pro Henrietu

Proč "Týdeníček pro Henrietu"?

Henrieta je autorka blogu Abych nezapomněla, kde (kromě jiných článků) každé pondělí zveřejňuje krátké postřehy z uplynulého týdne. Takže o ní vím, že má vnučku Emu (a usmívám se nad jejími hláškami), manžela (který má stejně jako Henrieta dar suchého humoru, který mám ráda - aspoň podle jeho občas publikovaných komentářů), jiné chutě než já (luštěninami by mne fakt neuctila), že nemá ráda výšky a spoustu dalších věcí...

A Henrietu napadlo vyzvat ostatní blogerky, které její týdeníčky čtou, aby i ony daly nahlédnout aspoň do jednoho svého týdne. Rozhodla jsem se do té výzvy jít, i když mi chybí dar zkratky a vtipného vystižení pointy, který má Henrieta. Můj týdeník tedy nemá ambici být konkurencí Henrietiných článků. Spíš jen poděkováním za to, že já mohu každý týden nahlédnout do jejích zážitků (a většinou se nad nimi pobavit).

Tak, milá Henrieto, tady je můj týdeníček pro tebe...

---

Pondělí 29.1. aneb Míjení

Zase jsem se zasekla v práci a přišla pozdě domů (tenhle měsíc tak asi po patnácté). A to jsem dnes slíbila, že večeře je na mně. Naštěstí jednoduchou. Takže zapínám toustovač, strouhám sýr a míchám pomazánku. Zvoní telefon. Manželův. V práci mimořádka, takže tam pro klid duše jede. Prý se to bude řešit do noci, tak tam pak už přespí. Večeři sebou nechce. Ani se mu nedivím - tousty s česnekovou pomazánkou... Ale já jsem teda fakt nemusela snist i ty,co byly pro něj.

Úterý 30.1. aneb Porovnávání

Odcházející kolegyně pořádá rozlučku. V zasedačce jsou na stole tácy s cupcakes. Tý jo, ty jsou nádherné. Zmocňuje se mne mindrák, protože ty moje nejsou ani z půlky tak pěkné (no bodejť, kdy na mufin kydám creme fraiche lžičkou). Ha - nejsou domácí, ale ze specializované cukrárny, takže přestávám srovnávat a jen ochutnávám. Triple choco je nej... (ale ty moje čokovišňové, co jsem pekla v neděli, taky nebyly marné)

Středa 31. 1. aneb Náplast

Když je v práci den blbec, kdy se nezastavíte, a když už máte pocit, že je hotovo, odkudsi vyleze další neodkladný úkol, nutně potřebujete náplast. Jedna mi přišla poštou -zelená brandnoozácká krabice, takže jsem si užila rozbalování. Druhou jsem vylovila ze špajzu - krabici pralinek Lindt. Vím, že se ani stres ani únava nemají zajídat, ale když musíš, tak musíš... (a ty pralinky jsem nesnědla všechny).

Čtvrtek 1.2. aneb Nový pohled

V Praze žiju tolik let, že už ani neprozradím kolik. A po Václaváku jsem šla snad tisíckrát - nahoru, dolů, napříč... A až teď jsem si všimla, jak krásnou fasádu má dům na rohu Vodičkovy ulice. Chodím teď totiž na metro z Muzea na Můstek "horem" - právě po Václaváku. A koukám kolem sebe - aby mi to líp utíkalo. Takže milý Dopravní podniku, beru na milost uzavření přestupu mezi trasou C a A, které mne k tomu donutilo - aspoň jsem ve "svém" městě zas objevila něco nového.

Pátek 2.2. aneb Zvoní

Crrr! Klap. Crrr! Klap. Crrr! Tak teď už fakt musím... Z postele se hrabu vyloženě nerada a jen trochu mne s nutností vstávat smiřuje fakt, že je to tento týden naposledy - tedy myslím vstávání na budík (ne to, že by to bylo mé poslední ráno). Zítra totiž budu spát tak dlouho, jak se mi bude chtít. Těším se

Sobota 3.2. aneb Kontrola

Chalupa stoji. Ovšem plot nám trochu padl. Provizorně ho stavíme, ale oprava se odkládá na jaro, protože to nebude ani tak oprava jako spíš budeme muset vyrobit celé nové pole. No - má na to ten plot po dvaceti letech nárok.

Neděle 4.2. aneb Líná

Plánovitě nenaplánovaná neděle. Manžel se baví vařením (chlupaté knedlíky s moravským vrabcem byly skvělé, a ano - vím, že se mám), já svou čajovou sbírkou. Ale na plánování nakonec taky dojde, protože část odpoledne věnujeme úvahám, kam na dovolenou a prolézání stránek s nabídkou ubytování a turistických tras.

A co říci na závěr? Henrieta má můj obdiv,že dokáže psát den po dni, týden po týdnu krátké glosy k jednotlivým dnům a udržet jejich úroveň takovou, že se těším na každé pondělí, že si zas přečtu něco milého, vtipného nebo zajímavého. Ona je to, vážení, totiž docela fuška - já měla co dělat s jedním týdnem. Takže týdeníčky se nestanou pravidelnou součástí mého blogu a dál si je jen budu číst. Henrieta je prostě jen jedna - nenapodobitelná...