Brandnooz box - květen 2017

Minulý měsíc dorazil box se zpožděním, tentokrát pro změnu s předstihem. Původní termín doručení byl pátek, ale do ruky se mi dostal až v pondělí díky možnosti přesunutí doručení. Takže červen už zas bude klasicky otvírat článek o tom, co jsem v boxu našla, jak bývá obvyklé.

Pošťák mi tentokrát předal do ruky nezvykle lehkou krabici, takže jsem očekávala absenci nápojů, které bývají v boxech nejtěžší (což jsem se ovšem spletla). A byla jsem zvědavá, co tam tedy vlastně je, že je to tak lehké... A opravdu - věcí v boxu nebylo mnoho...

---

Nestlé Fitness Cerealie Chocolate (375 g - doporučená cena 89,90)

Nebudeme si namlouvat, že cornflakes jsou super zdravá snídaně. Nejsou - ani když je výrobce nově vylepšili celozrnným ovsem. Nicméně je ráda vyzkouším - spíše na drobné zobnutí v práci než k snídani. Z několika variant (bez příchutí, s jogurtem, s ovocem a s čokoládou), ve kterých se tyto cornflakes dělají, na mne vyšla varianta s čokoládou. Možná by mne víc potěšila varianta s ovocem, ale ani ta čokoláda nezarmoutila.

Smarty Myslivecký a rybářský (500 ml - doporučená cena 20 Kč) - 2x

Jemně sycený chmelový nealkoholický nápoj z pramenité vody z Nízkého Jeseníku. Dělá se ve dvou příchutích -jablko a citron. Já měla v boxu jen jednu příchuť - jablko, což mne docela mrzelo, ráda bych vyzkoušela obě. V tomto případěje to pro mne úplná novinka, kterou ráda ochutnám. Její zařazení do boxu tedy hodnotím kladně, ať už mi chutnat bude či nikoliv. Právě to, že ochutnám novinky je důvod, proš box odebírám.

Dr. Oetker Ovesná kaše Rakytník (4x 60 g - doporučená cena 79,90 - 84,90) - v boxu 1x 60 g balení

Ovesná kaše se lněným semínkem se dělá podle letáku ve třech příchutích - rakytník, acai a goji (tedy samé ovoce označované přívlastkem "superpotravina"). V boxu byla varianta s rakytníkem, a to jeden běžně samostatně neprodejný sáček. Já si na instatnní výrobky moc nepotrpím a doma si samozřejmě uvařím kaši sama z ovesných vloček, ale v práci instantní kaši mívám jako poslední záchranu. Takže tento kousek v boxu potěšil. Už proto, že i tento výrobek je pro mne skutečně novinka a rakytníková příchuť je hodně neobvyklá. Jen cena přes 80 Kč za krabičku se 4 porcemi mi přijde trochu přestřelená a rozhodně nebude moc lákat k pravidelné koupi.

Ahmad Tea Cold Brew (40 g- doporučená cena 79,90) - v boxu 3x 2 sáčky od každé příchutě

Vzorky černých čajů Ahmad ve třech variantách (bez příchuti, s příchutí broskve a maracuji a s příchutí citronu a limetky), které se dají zalévat studenou vodou a jsou určeny hlavně pro přípravu ledového čaje, byly před časem v klasickém boxu a celá krabička pak v boxu pro muže. Možná důvodem opakování bylo upozornit na nové sety tohoto čaje, který lze koupit buď se skleněným hrnečkem nebo s kelímkem se slámkou (a jsou zobrazeny na letákuú. Každopádně - novinka to byla loni, letos už moc ne. Mně tedy potěšilo, že výrobce začal nově uvádět na zadní straně sáčků čárkový kód, takže jsem tím získala tři přírůstky do sbírky, což ovšem asi jinak nadchlo málokoho. Ale za mne tedy vlastně taky spokojenost.

Nescafé Classic (100 g - doporučená cena 109,90)

Prý káva s unikátním dvojitým filtrováním, které uchová to nejlepší z chuti a aroma kávy. To neposoudím - já kafe nepiju žádné - instantní ani klasické. Ale balení doma pro návštěvy určitě využiju a v boxu mi tedy nevadí.

Sušenky Emco Digestive Ovesné (115 g - doporučená cena 24,90)

Tento výrobek byl v boxu náhradou za bonbóny Mixle Pixkle, které se z organizačních důvodů nepodařilo zařadit. Místo nich byl do každého boxu náhodně přidán jeden výrobek z přechozích boxů (ve vyšší hodnotě). Když přišla tato informace mailem, trochu jsem se vyděsila, že na mne třeba vyjde směs na špagety (a budu mít pátou). Ale dostala jsem sušenky Digestive z lednového boxu, tentokrát nikoliv ve variantě Original, ale Ovesné. Uvidíme, jak mi tato varianta bude chutnat (ty Original jsem hodnotila jako lepší průměr - viz tady)

Vitana Gurmánský steak

Bonus navíc, který jsem si objednala za body z věrnostního programu s myšlenkou na začínající e grilovací sezónu. Manžel, který je u nás "vrchní grilovač" ho v průběhu léta určitě využije. A protože byl za body, není započítán v celkové hodnotě boxu.

_{Box jsem obdržela v rámci spolupráce za zvýhodněnou bloggerskou cenu}

Kromě toho byl v boxu ještě časopis 21. století (březnové číslo). Ještě jsem do něj nestihla nahlédnout, ale předpokládám, že to bude víc ke čtení, než bulvární plátky typu Moje šťastná hvězda.

Celková hodnota produktů byla asi 310 Kč, což je docela slušné (byť to bylo i díky náhradě bonbńů sušenkami, které jsou dražší). Nic mne v boxu vyloženě nezklamalo, jen bych u nápoje Smart čekala obě příchutě a ne dvě stejné. Těším se na ochutnání novinek - kaše a nápoje Smart, které jsou pro mne úplne neznámé. Poprvé budu mít i Nestlé cereálie s čokoládou, byť na regálech už jsem je viděla. A díky boxu jsem si hezky doplnila svačinové zásoby v práci (odnesla jsem tam sušenky, cornflakes i kaši). Takže celkově spokojenost - i když v boxu bylo jen 6 produktů, hodnotím ho jako lepší průměr.

Zapečené brambory s mletým masem a rajčaty

Jeden z našich rodinných oblíbených receptů. Kdysi jsem ho našla v nějakém časopise a trochu si ho přizpůsobila k obrazu svému, resp. našemu. Není to žádný kulinářský zázrak a navíc na fotkách nevypadá nandaná porce ani trochu fotogenicky (a to se mi ještě tu první, kterou jsem fotila, povedlo dát na talíř docela hezky, ty další vypadaly mnohem hůř), ale možná někoho zaujme jako obměna francouzských brambor.

---

Suroviny (4 porce)

1 kg brambor

300 g mletého hovězího masa

1 malá cibule

3 - 4 velká rajčata

1 lžíce plnotučné horčice

4 lžíce kečupu

100 g goudy

oregano

olej (sádlo)

sůl, pepř

Brambory uvaříme ve slupce, oloupeme a nakrájíme na plátky.

Na oleji zesklovatíme nadrobno nakrájenou cibuli, pak přidáme mleté maso. Opékáme tak dlouho, dokud se nezačne drobit. Přidáme jedno pokrájené rajče, kečup, hořčici, oregáno a dochutíme solí a pepřem. Necháme chvíli dusit, až rajčata změknou a odpaří se přebytečná tekutina.

Do zapékací misky vytřené olejem dáme vrstvu brambor, osolíme a navrstvíme na ni orestované mleté maso. Tuto vrstvu posypeme asi třetinou nahrubo nastrouhaného sýra. Další vrstvu vytvoříme z rajčat nakrájených na plátky (opět osolíme) a poslední horní vrstvu vytvoříme znovu z brambor. (a i tu samozřejmě osolíme).

Dáme do trouby vyhřáté na 200°a asi 25 - 30 minut zapékáme . Těsně před dopečením posypeme zbytkem nahrubo strouhaného sýra a dáme ještě na asi 5 minut zpéct, aby se sýr rozspustil a zezlátnul.

Šeřík podruhé

Vázu se šeříkem už jsem tu jednou měla (tady). Tenkrát to bylo pár větviček, které jsem si ulomila u nás na sídlišti cestou z práce. Zatímco v Praze už je dávno po šeříku, u nás na chalupě teprve začíná kvést. Máme dva keře - bílý a fialový. Fialový je na severozápadní straně domu, takže ten začíná teď nesměle nakvétat. Bílý, který je na místě, kam jde víc slunce, už ale rozkvetl v plné parádě. Neodolala jsem na nastříhala jsem si ho kytici do vázy, i když je to potěšení jen na víkend. Kytice by transport do Prahy určitě nepřežila, tak jsem na chalupě ve váze nechala, ať si tam voní do prázdné kuchyně.

---

Tentokrát jsem šeříku nenechala skoro žádné listy. Poradila mi to jedna čtenářka pod minulým článkem - prý by tak šeřík měl vydržet déle neovadlý. Včera i dneska se držel, ač jsem ho tahala jak kočka koťata - oba dny jsem ho přes den, když jsem měla na dvoře vyndaný stolek a křesílka,měla tam, v sobotu večer jsem si ho vzala do kuchyně - abych si ho užila, když už jsem si ho natrhala.

Uvidíme, jestli tohle téma nezopakuji do třetice. Na chalupu se chystáme i příští týden a to by mohl být v plném květu ne fialový ....

Tetín a Koda

Když jsme minulou neděli vybírali cíl pro náš výlet, chtěli jsme někam do přírody, ideálně do lesa, východisko někde blízko u Prahy a ne moc dlouhou trasu do kruhu. Nakonec volba padla na Poberouní - je to kousek po D5 a je tam krásně. Na spoustě míst už jsme byli (v Koněprusských jeskyní, Srbsku, Karlštejně, lomech Amerika...), ale ještě pořád tam máme "bílá místa na mapě". A Koda a Tetín k nim patří.

_{Berounka z Tetína}

---

Jako výchozí bod jsme zvolili Tetín Počátky jeho historie jsou v mnoha pověstech spojovány už s Krokovou dcerou Tetou. V 10. stol. je pak zmiňován s pobytem sv. Ludmily a jejího vnuka sv. Václava, jehož zde údajně po krátký čas vychovávala, a posléze zde byla zavražděna svou snahou Drahomírou.

Auto jsme zaparkovali v Tetíně na návsi a nejřív jsme se vydali ke zbytkům hradu Tetín, vznikl v polovině 13. stol. a zanikl v souvislosti s výstavbou Karlštejna, tj. cca o sto let později. Jediným výraznějším zbytkem jsou pozůstatky hradní věže. Ale ze sklanatého ostrohu, na kterém se hrad nacházel je moc pěkný výhled na Berounku a protější kopce.

_{Zbytky hradu Tetín}

Cestou zpátky na náves jsme si ještě prohlédli všechny tři místní kostely. Nejstarším z nich je románský kostel Sv. Kateřiny založený ve 12. stol., který díky zvonici a okolní zdi tvoří jakýsi uzavřený "dvůr", který podle archeologických nálezů sloužil jako pohřebiště. Právě tento kostel je spojován s působením Sv. Ludmily na Tetíně. Hned vedle něj pak je kostel sv. Ludmily, který je z trojice tetínských kostelů nejmladší - byl postaven v barokní stylu na konci 17. stol. Posledním kostelem je kostel Sv. Jana Nepomuckého. Ten byl původně vystavěn jako kostel sv. Michaela v polovině 14. stol. a kolem něj byl založen hřbitov. V současné době je odsvěcen a slouží jako výstavní prostor. Před kostelem stojí velký kříž (který jsem si nějak zapomněla vyfotit) a je od něj taky krásný výhled.

_{Kostel Sv. Kateřiny a kostel Sv. Ludmily od sebe stojí jen pár metrů}

_{Zvonice kostela Sv. Kateřiny a pohled do "dvora"}

_{Kostel Sv. Ludmily}

_{Kostel Sv. Jana Nepomuckého a výhledy od něj}

A pak už jsme z Tetína vyrazili po modré turistické značce. Za Tetínem cesta se cesta vnořila do lesa a vedla chvíli do kopce, chvili zas z kopce... Po modré jsme došli až na rozcestí se žlutou značkou, ze kterého jsme pokračovali po modré až k jeskyni Koda. Ačkoliv tato jeskyně trochu vypadá jako vylámaná, jde o jeskyni přírodního původu. Je asi 15 m dlouhá a podle archeologických nálezů sloužila jako obydlí od doby kamenné až do středověku.

_{Koda - jeskyně}

A protože se nám (jako obvykle) nechtělo vracet se stejnou cestou, sebělhli jsme od jeskyně na neznačenou lesní cestu a po ní se po chvíli napojili na žlutou značku, po které jsme pak pokračovali kolem Kodského pramene dál. Žlutá nás zavedla až do vesnice Tobolka (posledních pár set metrů po silnici).

_{Svačinová pauza před Tobolkou}

_{V Tobolce mají kapličku s křížkem a docela fotogenický rybníček s kosatci, vrbou a lekníny}

_Jaro...

V Tobolce jsme opět změnili barvu a po zelené značce jsme vyrazili na zpáteční cestu do Tětína. Kousek za vsí jsme ze silnice odbočili na polní cestu, která se po chvíli změnila v lesní a začal klesat. A po necelých 4 km jsme byli zase zpátky v Tetíně.

Na návsi jsem si ještě vyfotila místní zámek (tak tak malou vesnici, jakou Tetín je, se tu dá vidět docela dost pamětihodností). Zámek prošel ve své historii mnoha přestavbami, jeho současná podoba je z 18. stol. Byl vrácen potomkům původních majitelů a je nepřístupný. Zajímavostí jsou hodiny umístěné ve štítě - v každou celou hodinu hrají úryvek z písně "Nad Berounkou, pod Tetínem".

_{Zámek a detail hodin}

A ještě pár praktikcýh informací. Zaparkovat se v Tetíně dá jednak na návsi poblíž zámku a jednak u kostela Sv. Jana Nepomocukého (kde jek dispozici i velice slušné veřejné WC). Na návsi je o víkendech otevřené informační centrum, ve kterém je malé muzeum (vstup 20 Kč dospělý, 10 Kč dítě) a jednak tu nabízí pohledy, turistické známky i nálepky a další suvenýry. Kostely si lze o víkendu prohlédnout s průvodcem (vstup 50 Kč za osobu). A občerstvit se je možné vTetínské hospodě, Vinotéce (oboje po modré směrem na Kodu), a hospodě U plotice (u silnice na Beroun). Informací o kvalitě nemůžu sloužit - když jsme vyráželi, bylo ještě zavřeno a když jsme se vraceli, tak už se manžel těšil na pivo, které si jako řidič ovšem mohl dát až doma.

Michal Viewegh - Biomanžel; Biomanželka

Michal Viewegh patří k nejpopulárnějším (a tuším i k nejprodávanějším) českým spisovatelů. A já přitom od něj četla jen kdysi dávno knížku Výchova dívek v Čechách, o které už jsem si pamatovala jen to, že mne moc nezaujala. Když jsem nedávno byla v knihovně a na regálu narazila na jeho knížku Biomanželka a na ni navazující Biomanžel, tak jsem si řekla, že možná přišel čas dát mu šanci a obě knížky jsem si odnesla domů.

---

Anotace

Biomanželka

Nový humoristický román od Michala Viewegha je volně inspirován životem Michala Viewegha a jeho rodiny.
"Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka. Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí - to je výchozí situace humoristického románu nejpopulárnějšího českého spisovatele.

(Vyšlo v r- 2010)

Biomanžel

Biomanžel je volným pokračováním Vieweghova bestselleru Biomanželka, kterého se prodalo více než sto tisíc výtisků a dočkal se úspěšného divadelního zpracování.
Známému spisovateli Mojmírovi praskne v cíli pražského maratonu aorta, a někdejší sebevědomý světák se tak na několik příštích let změní v komicky neurotického pacienta. Takovou proměnu unese jen málokterá žena, zvláště když se její choť ve slabé chvíli přizná k nevěře. Ani manželka Hedvika není výjimkou. V životě ji navíc čeká ještě jeden doslova koperníkovský obrat a překvapivým veletočem prochází i sám Mojmír.
Vypravěčkou tohoto autobiograficky laděného příběhu je podobně jako v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je i nadále nemilosrdná, ale zdá se, že také ozdravná…

(Vyšlo v r. 2015)

Pro mne byly obě knihy velkým zklamáním. Proto taky společný článek - ani se mi nechce psát o každé zvlášť. Ostatně ani jednu z těchto knížek jsem nedočetla (což se mi stává fakt velmi zřídka). Biomanželku jsem přečetla do necelé poloviny, z Biomanžela jen pár prvních kapitol. Rozhodně mi knižky nepřišly jako humoriskický román, nebavila jsem se u nich ani trochu. Neseděl mi ani styl vyprávění, kdy část příběhu vyprávi dula Hedvika a je psánza z pohledu spisovatele Mojmíra. Zejména rádoby feminisistický styl vyprávění Hedviky mi lezl příšerně na nervy, navíc mi příběh přišel nezajímavý, nevěrohodný a přetažený do extrému. Byla jsem ráda, že jsem si knížky jen půjčila v knihově a nekoupila si je domů.

A co vy - četli jste? Líbilo se?

Do vázy

... jsem si cestou z procházky utrhla pár větviček stromu, který mne zaujal svými květy. Ty rozvetlé větičky se mi líbily tak moc, že jsem nedodolala. Ve váze opravdu dělají parádu. Posuďte sami...

---

Jméno stromu netuším, roste u nedaleké školy - přesněji řečeno, rostou tam minimálně tři. Jeden přímo před školou - ten vypadá opravdu jako strom. Další dva jsou za plotem, kterým prorůstají a připomínají spíš křoví. A musím se přiznat, že kolem té školy chodím už pětadvacet let - ne sice denně, ale párkrát do měsíce určitě. A nikdy jsem si těch květů nevšimla, až dneska. Je to takový malý důkaz, že někdy chodíme kolem krásy, která je v drobnostech a ani nevnímáme...

Mimochodem - nejste někdo lepší botanik než já a neznáte jméno toho stromu?

Zřícenina Ronovec

Při plánování výletu údolím Doubravy jsme tušili, že nám s největší pravděpodobností zbude odpoledne ještě nějaký čas, takže jsme v mapě hledali, kam se ještě podívat. Pro případ horšího počasí jsem uvažovala o Chotěboři (ve městě je možnost se v případě uchýlit někam na kafe nebo do muzea), ale protože nám počasí přálo, tak došlo na naši druhou volbu - zříceninu hradu Ronovec.

---

Protože neradi chodíme stejnými cestami tam a zpátky a protože jsme už byli trochu omezeni časem, volili jsme jen krátký okruh, který vedl částečně po turitické značce a částečně po neznačených cestách. Auto jsme odstavili u silnice kousek na železniční zastávkou Břevnice v místech, kde žlutá značka vedoucí od této zastávky, opuštěla silnici. Šli jsme po ní ale jen pár desítek metrů a na první rozcestí jsme se dali vlevo neznačenou polní a posléze lesní cestou, která vedla nad údolím Břevnického potoka.

Asi po dvou kilometrech jsme se (po chvíli hledání) připojili opět na žlutou značku a po ní došli až na Ronovec.

Hrad nechal vystavět v polovině 13. století Smil z Lichtenburka, od poloviny 14. století ho pak vlastnili páni z Lipé. Další osudy hradu nejsou příliš jasné, na konci 16. století je pak již uváděn jako pustý. Jeho zkázu pak ještě urychlily pověsti o ukrytém pokladě, které se tradovaly v 18. a 19. století a vedly k usilovnému kopání v areálu hradu.

Do dnešních dnů se z hradu zachovaly už jen zbytky paláce, hradeb a čtverhranné věže. V okolí jsou patrné pozůstatky obranných příkopů a valů.

Zpátky jsme se pak vraceli po žluté značce až k silnici (a našemu autu).

Celkově prima krátká procházka a to, že z hradu zbylo opravdu jen pár zdí ani nevadilo - bylo tam příjemné zelené ticho.

Ten, komu nevadí vracet se zpátky stejnou cestou, může se na zříceninu vypravit i z obce Rosochatec (po žluté je to tam i zpět asi 7 km).

Údolí Doubravy

Řeka Doubrava, která je jedním z mnoha přítoků Labe, pramení ve Žďárských vrších v oblasti Vlekého Dářka. Na svém horním toku nedaleko Chotěboře vytváří skalnaté údolí. Řeka se zde zařezává do horninového podloží a vytváří tak koryto plné peřejí, balvanů i menších i větších vodopádů. Celé údolí je dlouhé asi 5 km. Od r. 1986 přírodní rezervací a vede tudy i naučná stezka. A právě sem jsme se tentokrát vypravili na výlet.

_{Vodopád na Doubravě}

---

Výchozím místem pro náš výlet se stala obec Bílek, kde jsme u vlakové zastávky zaparkovali auto a po červené turistické značce vyrazili podél řeky směrem po proudu. Červená značka v podstatě kopíruje toky řeky Doubravy a vede většinou těsně po jejím břehu, takže je možné sledovat její malé i větší peřeje. Je ale současně dobré občas koukat i pod nohy, protože jde o převážně kamenitou stezku a občas na mokrých kamenech může hrozit uklouznutí. Na některých hůře schůdných místech je cesta doplněna řetězy a kovovými schody (ale ve slušném obutí ji lze bez problémů zvládnout)

Po asi dvou kilometrech jsme se dostali do nejzajímavější části - k soutěsce Koryto, kde si řeka prorazila cestu mezi asi 15m vysokými skalami. Na konci soutěsky navíc ještě vytváří asi dvoumetrový vodopád.

_{Mnohokrát Doubrava}

Kousek za soutěskou jsme se dostali na rozcestí se zelenou značkou, pokračovali jsme ale stále podél řeky po červené. Minuli jsme nejprve ústí Kamenného potoka a po půlkilometru jsme dorazili k mlýnskému náhodu, který odváděl vodu z řeky k Hornímu mlýnu (rodiště spisovatele Ignáce Hermanna). Tento mlýn bohužel vyhořel a zůstaly z něj jen opuštěná hospodářská budova.

_{Náhon u Horního mlýna a louka kousek nad ním}

_{Ještě od řeky - co padlo do oka}

U Horního mlýna jsme opustili údolí Doubravy a pustili se mírným stoupáním po zelené, přešli jsme Kamenný potok a došli na vyhlídku Nad čertovým stolkem (vyhlídka odtud byla ale hlavně na stromy). Poměrně prudkým klesáním jsme sešli na rozcestí zelené a červené (kde už jsme jednou byli). Tentokrát jsme ovšem přešli po kovovém můstku řeku a strmě zase stoupali po schodech vzhůru k bývalému hrádku Sokolovec (nebo také Sokolov či Sokolohrady). Tento hrádek byl obýván na přelomu 14. a 15. století loupeživými rytíři a někdy koncem 15. století již byl zřejmě pustý. Do dnešních dnů se z něj neuchovalo v podstatě nic. Z míst, kde stával je ale pěkná vyhlídka do údolí řeky (a až na úplný vrchol Sokolohradu je to taková trochu "kozí" stezka neznačenou krátkou odbočkou).

_{Kamenný potok - před ústmí do Doubravy a horní tok}

_{Na Sokolohradech}

Od Sokolovce jsme se pak pohodlnou lesní cestou vrátili - stále po zelené - zpátky do Bílku.

Cesta údolí Doubravy je moc hezký výlet romantickými místy a určitě stojí zato. A teď na začátku května v pracovní den byla zcela liduprázdná, takže jsme v klidu mohli obdivovat, co tu příroda dokázala vytvořit.

Brandnooz box for men - květen 2017

... aneb "I muži mají svoji limitovanou edici". Zelená krabice s překvapením, kterou jsem si vyzvedla na poště, byla totiž tentokrát ze speciální limitované edice určené mužům. Box měl obsahovat mix produktů kosmetiky a potravin zaměřených na muže. Když jsem si tento box objednávala, očekávala jsem, že bude obsahovat pivo, energeťák, chipsy, steakovou omáčku... Tak se pojďme podívat, jak moc jsem se trefila... A taky jak jsem obsah boxu doma rozdělila mezi pánskou část rodiny.

---

Maggi Špagety Bolognese (57 g - doporučená cena 34,90) - 2x

Musím říci, že když na mne navrchu boxu vykoukly opět Špagety Bolognese od Maggi, tak moje první myšlenka byla "To snad nemyslí vážně!" Základy na omáčky v sáčku vůbec nepoužíváme a teď jsme dostali opět stejné jako v dubnovém boxu a zas rovnou dvakrát... Nakonec se jich ujal syn (kterému se hodí skoro každé jídlo, co nemusí zaplatit) - uvidím jak mu budou chutnat.

Semtex Energy drink (500 ml - doporučená cena 29,90)

I další kousek z boxu byl reprízou z boxu dubnového. Aspoň jsme tentokrát měli jiný nápis (což mi ale přijde trochu málo).

A i ten putoval k synovi (který Semtexy hodnotí slovy "Jsou hnusné, ale fungují").

Dove Men+Care Antiperspirant Minerals&Sage (50 ml - doporučená cena 84,90)

Antiperspirant potěšil syna - určitě ho využije. Byla jsem zvědavá, co bude říkat vůni šalvěje, ale přišla mu docela příjemná.

Dove Men+Care Sprchový ge. Minerals&Sage (250 ml - doporučená cena 72,90)

I druhý kosmetický výrobek v boxu potěšil - sprcháčů doma není nikdy dost. Tento kousek nám zůstane doma a využije ho manžel. I jemu vůně s nádechem šalvěje nepřišla špatná.

Lina v kakaové polevě (60 g - doporučená cena 14,90)

Oplatka v čokoládě s mandlemi, krémovou nápní a čokoládovou polevou udělá radost mnaželovi. Občas si kupuje od Sedity Milu, tak aspoň vyzkouší nový druh oplatek této značky.

Spak Gourmet ketchup Curry (500 g - doporučená cena 44,90)

Výroce slibuje kečup s obsahem italských rajčat a bez chemických konzervantů. Sice mi kombinace kečupu a kari přijde zvláštní, ale vyzkoušíme a uvidíme - třeba nám zachutná. I když nevím, kdy na něj dojde - aktuálně konzumujeme kečup z listopadového boxu a v zásobě máme ještě kečupy z boxu lednového a únorového...

Svijany Prémiový ležák (0,5 l - doporučená cena 14,90)

Prémiový ležák, který byl původně vyroben pro oslavy založení pivovaru Svijany, ale pro velký úspěch zůstal v nabídce trvale. Odnesl si ho syn, protože manžel jako Plzeňák "přísahá" jen na Pilsner Urquell.

Canto Hradecké tyčinky (100 g - doporučená cena 16,90)

Silné slané tyčinky v boxu potěšily a zůstaly u nás doma - budou se hodit hned o víkendu na posezení s kamarády. Vyhovuje mi, že jsou se solí a kmínem - je to moje nejoblíbenější kombinace. Jen chudinky dorazily celé přelámané (což ovšem na chuť vliv mít nebude a estetiku podávání holt přehlédneme).

Ahmad Tea Cold brew (40 g - doporučená cena 79 Kč)

Speciálně upravený čaj vhodný pro zalití studenou vodou. Vyrábí se ve třech příchutích, v našem boxu byl čaj s příchutí broskve a mučenky. Tento čaj již v boxu byl - jednotlivé sáčky na ochutnání, takže vím, že není špatný jak za studena, tak i horký. Krabička zůstane mně, protože pánská část rodiny není čajová.

Hellmann´s Original BBQ Sauce (250 ml - doporučená cena 49,90)

Nová grilovací omáčka BBQ s jemně zauzenou příchutí vhodná k žebírkům i jiným druhům grilovaného masa. Po té sáhl syn, který grilovací omáčkou nikdy nepohrdne (ostatně my máme doma ještě steakovou omáčku z minulého boxu).

Bohemia Kotlíkové brambůrky (50 g - dopručená cena 23,90) 2x

Nemám vícenásobná balení zcela stejného výrobku v boxu ráda, ale tyhle brambůrky jsou výjimka - balení nejsou moc velká a navíc stejně jako tyčinky je využijeme hned o víkendu. Jde o brambůrky připravované se slupkou, tentokrát s příchutí sladké chilli a červená paprika (já bych tedy raději sůl s rozmarýnem, ale je to box pro muže a ty trochu pálivé asi ocení víc). V letáku bylo uvedeno balení o bsahu 120 g, ale v boxu jsme měli 2 balení po 50 g - doporučená cena je tedy uvedena podle balení, které bylo v únorovém boxu.

Fidorka Medailová edice (30 g - doporučená cena 10,90) 3x

Tři druhy oblíbených fidorek - mléčné s kokosem, bílé s čokoládou a hořké s oříšky v designu zlaté, stříbrné a bronzové medaile v boxu potěšily. Už proto, že u nás máme každý v oblibě jinou příchuť, takže jsme se hezky podělili - manžel zlatou, syn stříbrnou a na mne "zbyla" broznová medaile.

_{Box jsem obdržela v rámci spolupráce za zvýhodněnou bloggerskou cenu.}

Jak je vidět, moje tipy na to, co v boxu bude, byly poměrně přesné (i když jsem samozřejmě netipovala všechno). Příjemně mne překvapilo množství produktů v boxu i pestrost (sladké, slané, pití, kosmetika...) i celková cena (zhruba 560 Kč mi přijde jako velmi dobrá). Naopak mne nepotěšila repríza Maggi (a to rovnou opět dvou balení) a kečupy a energeťáky bych taky možná na chvíli v boxech vynechala.

Celkově ale hodnotím box jako jeden z těch lepších - moji pánové se hezky podělili a zbylo i něco na mne.