Poslední den naší dovolené už zbyl čas jen na takový "půlvýlet", protože jsme potřebovali být k večeru zpátky v Praze. Volba padla na horu Ostaš - podle mapy to vypadalo, že necelý půlden bude na tenhle výlet akorát.
Ostaš je osamělá stolová hora (výška 700 m.n.m.) kousek od Police nad Metují. Její vrchol se nachází na severní části vrcholové plošiny, která má rozlohu asi 500 x 400 m. Celý masiv hory je rozdělen na dvě oblasti - Horní labyrint tvořený skalním bludištěm s různými výraznými skalními útvary, z nichž část má i jména (Zbrojnoš, Medvědi, Mohyla smrti, Zrádce, Žába), je zde i řada horolezenských terénů. Druhou částí je o něco níže položený Dolní labyrint (Kočičí skály). V minulosti sloužil vrchol se skalními bludišti jako úkryt pro obyvatele z okolí v době válek a nepokojů. V současnosti je jak vrcholová plošina, tak Kočičí skály předmětem ochrany - ve vrcholové části je Přiřodní rezervace Ostaš, Kočičí skály byly vyhlášeny jako přírodní památka.
Vrchol Ostaše
Ráno jsme zabalili, naposledy posnídali v hotelu a vyrazili směr směr Praha. Ke stolové hoře Ostaš jsme odbočili ještě před Policí nad Metují - na konci vesničky Pěknov. Silnička vede až na parkoviště u chatové osady a kempu Ostaš, kde končí. Na parkovišti jsme tedy nechali auto a vydali se po modré turistiké značce. Ta mírně stoupá lesem až ke skalnímu bludišti, kterým se proplétá úzkými uličkami mezi skálami. Je tady právě spousta oněch skalních útvarů, které něco připomínají (Zbrojnoše, Žábu nebo Sokola jsme rozlišili i bez nápovědy napsané na skále, ale proč se Čertovo auto jmenuje zrovna Čertovo auto, to jsem fakt nepochopila). Dál modrá značka vedla na vrcholovou plošinu a na vrchol, odkud je krásný výhled do kraje. Pak už jsme se po druhé straně vrcholové plošiny vrátili zpět ke skalnímu bludišti a odtud ke kempu, kde je i restaurace (v pátečním dopoledni naprosto prázdná), ve které jsme si dali malé pivo - i řidič ještě mohl, protože nás ještě čekala cesta do Kočičich skal.
Zbrojnoš
Sokol
Smrtka
Zrádce
Asi nemám dost fantazie, ale já v tom auto nevidím - ani čertovo, ani žádné jiné ...
Vy ano?
Cesta do Kočičích skal začínala na rozcestí modré a zelené malý kousek za kempem. Zelená značka nás nejdřív dovedla k odbočce ke Sluji Českých bratří, která údajně sloužila k tajným bohoslužbám pronásledovaných evengelíků. Buď jsme nenašli správné místo nebo označení "sluj" moc nesedí, protože klesání po odbočce nás dovedlo do úzké rokle - sluj jsem si představovala spíš jako jeskyni. Dále jsme pokračovali mezi skalami až na Kočičí hrad, což je další skalní minibludiště se úzkými průchody mezi jednotlivými skalními bloky - někde jsme sotva prolezli, někde bylo třeba sundat batoh ze zad...
Kočičí hrad
Zelená značka na Kočičím hradě končí, takže jsme se zpátky na parkoviště vrátili "ve vlastních stopách" (tedy bez odbočky ke Sluji Českých bratří). A jak byla naše celá dovolená slunečná, tak cestou zpátky k autu nás dohnal déšť, který nás pak provázel až skoro do Prahy a udělal tak mokrou tečku za naší povedenou květnovou dovolenou. Určitě se ještě do Broumova a okolních skal vrátíme....
Ostaš s dešťovými mraky - tečka za naší jinak slunečnou dovolenou
Žádné komentáře:
Okomentovat