Na další výlet naší "skalní dovolené" jsme se rozhodli vyrazit do Polska - konkrétně do Národního parku Stolové hory, který se nachází jen kousek od česko-polských hranic. Původní plán byl kromě výšlapu na Hejšovinu - Szeliniec Wielki ještě projít oblast Sklaních hřibů, ale nakonec jsme to přehodnotili a místo Skalních hřibů, kde už bychom nestihli projít celou naplánovanou trasu, jsme jako druhý cíl zvolili Bludné skály.
Z Broumova jsme do Polska vyrazili přes hraniční přechod Otovice-Tlumaczow. Nejdřív jsme ještě zastavili v městečku Radkow, abychom si vyměnili nějaké zloté na vstupy a parkovné (v bance na náměstí nemění, bankomat naštěstí fungoval). Z Radkowa jsme pokračovali směrem na Karlow, který je nejznámnějším výchozím bodem na Szeliniec a je tam také Dinopark. Usoudili jsme, že bez velkého parkoviště s autobusy, školními výlety a stánky se suvenýry se obejdeme a auto jsme nechali na malém parkovišti v lese kousek za Radkowem. Odtud jsme vyrazili po červené turistické značce směrem na Szeliniec - lesem stále do kopce. Od křižovatky turistických cest pod Szceliniecem jsme se vydali po schodech (kterých je tedy docela požehnaně) nahoru ke skalnímu městu na vrcholu. I přesto, že byl všední den a půlka května, bylo na vrcholu poměrně dost lidí (tedy spíš dětí na školních výletech) - v sezóně o víkendu to tam musí být celkem "masakr". Na vrcholu je (kromě stánků s klasickými suvenýrovými cetkami) i příjemně vypadající turistická chata, kde jsme si dali pivo (po stoupání nahoru docela zasloužené). Berou tam i koruny (což jsme vybaveni zlotými nevyužili) a potěšili nás tím, že měli místní turistickou známku. A z terasy před chatou je krásný výhled do okolí.
Do skalního města se platí vstupné - jestli mne paměť nešálí, tak to bylo 6 Zl za osobu (tam na rozdíl od chaty platit v korunách myslím nejde). Celý vyznačený okruh skalami má asi 2 km a projít ho určitě stojí za to. Cesta z vrcholu dál vede mezi bizardními skálami, úzkými roklinkami (v jedné z nich ležely ještě zbytky sněhu) i na vyhlíku nad krajem. Je vyznačená jednosměrně a východ ze sklalního města ústí na rozcestí turistických cest pod schody. Což nám udělalo trochu čáru přes rozpočet plánovanou trasu, protože pokud bychom ji chtěli dodržet, tak bychom si asi 2/3 stoupání po schodech nahoru museli dát ještě jednou. Což se nám hrubě nechtělo, takže na modrou turistickou značku, po které jsme chtěli pokračovat dál, jsme se nablížili po lesní silničce. Po modré jsme pokračovali kousek na křižovatku Pod skalními vraty, odkud jsme klesali po žluté značce k vodopádu Pošny (moc vody jím bohužel neteklo) a od vodopádu pak už jen kousek po zelené (která nás překvapila, protože na mapě ta cesta byla jako neznačená) zpátky na parkoviště.
Dál jsme se zas kousek popovezli autem - po silničce, které se prý říká "silnice sta zatáček" (no sto jich asi nebylo, ale kroutila se pořádně) přes Karlow směrem na Kudowu Zdroj. Kam jsme ovšem nedojeli - naším cílem byli Bledne skaly (alias Bludné skály), další skalní bludiště. K Bludný skalám vede uzoučká silnička, na kterou je placený vjezd (20 Zl) a doprava je tam organizovaná kyvadlově (pokud si dobře pamatuji, tak každou hodinu od celé do čtvrt pouští auta nahoru, od půl do třičtvrtě dolů). Druhou možností je nechat auto na parkovišti u odbočky a nahoru ke skalám vyšlápnout pěšky (vede tam jednat turistická značka a jednak naučná stezka - oboje v délce cca 4 km). My jsme z časových důvodů zvolil varaintu výjezdu autem, takže jsme zaparkovali opravdu až téměř u vstupu do skal. K našemu malému nadšení tam byly opět stánky se suvenýry a rychlým občerstvení a opět školní výlety. Naštěstí ve skalách (opět se platí vstupné - 6 nebo 7 Zl) až takový nával nebyl. Skalní bludiště stojí za vidění, i když je menší než sklaní bludiště na Sczelienci (celý okruh je opět jednosměrný a zabere tak půl až třečtvrtě hodiny) a není tu takový výhled. I tady je spousta zajímavých skalních útvarů a prolézaček - některé jsme brali po čtyřech nebo v předklonu.
Cestou zpátky jsme si z Radkowa udělali ještě zajížďku přes Slupiec. V obou městečkách se naším - tedy hlavně mým (manžel se mnou jen má svatou trpelivost) - cílem staly supermarkety, kde jsem "ulovila" nějaké čaje, jejich přebaly obohatí mou sbírku (zrovna málo jich nebylo).
(a takhle to dopadne, když pustíte sběratelku čajových přebalů s platební kartou do polských supermarketů)
Žádné komentáře:
Okomentovat