První výlet naší podzimní dovolené vedl do Adršpaškých skal, keré jsou tou známější a asi i navštěvovanější součástí CHKO Adršpaško-Teplické skály. I to byl důvod, proč jsme se sem vypravili na podzim mimo sezónu - doufali jsme, že budeme ušetřeni davů turistů. Tak úplně se nám to nevyplnilo - na prohlídkovém okruhu byli turisté i v chladném pošmourném říjnovém pondělí. Vůbec si nedokážu představit, jak to ve skalách vypadá v plné sezóně
. . A musím říci, že by mne turistika v zástupu lidí asi ani nebavila...
. . A musím říci, že by mne turistika v zástupu lidí asi ani nebavila...
Ale začneme od začátku - tedy z Adršpachu, kde jsme zaparkovali auto na obřím parkovišti (parkovné 100 Kč) - v půl destáté dopoledne jsme byli jedni z prvních, ale odpoledne bylo parkoviště docela plné. Vstup do skal je jen kousek od parkoviště a i zde se stejně jako v Teplických skalách platí vstupné (70 Kč) - vstupenka platí i do Teplických skal, pokud do nich projdete Vlčí roklí, tj. po žluté turistické značce (my jsme tuto možnost nevyužili - měli jsme trasu naplánovanou jinak). Od vstupu do skal jsme se vydali po zelené, což je základní prohldíkový okruh, který tvoří jakousi smyčku a vede mezi nejzajímavějšími a nejznámějšími skalními útvary. Na některé z nich upozorňuji i informační šipky. Občas jsme se tedy ale dohadovali, která tak skála to vlatně je, ale třeba Džbán nebo Čertův most jsme odhalili bez problémů. Na rozcestí zelené a žluté jsme opustili prohlídkový okruh a pokračovali dál kolem Malého a Velkého vodopádu (v reálu ale nakonec byl větší ten Malý, protože na Velkém visela cedule "Mimo provoz" a voda jím tekla jen čúrkem - škoda 
) k Jezírku. Tam se nabízí možnost svést se na lodičce, což nás v chladném říjnové dni (byly 2°C) a navíc za 50 Kč za osobu nezlákalo. K plošině, kde se z lodiček vystupuje a kde je hezký výhled na velkou část jezírka, jsme tedy vystoupali po schodech.
) k Jezírku. Tam se nabízí možnost svést se na lodičce, což nás v chladném říjnové dni (byly 2°C) a navíc za 50 Kč za osobu nezlákalo. K plošině, kde se z lodiček vystupuje a kde je hezký výhled na velkou část jezírka, jsme tedy vystoupali po schodech.
Cukrová homole a výhled na jezírko
Malý vodopád
Kousek od Jezírka jsme ze žluté odbočili na neznačenou cestu vedoucí kolem Metuje (která zde ovšem jen jen potokem, nikoliv řekou) až na červenou značku, která nás pak vedla pár kilometrů po kraji lesa kolem oblasti skal. Na trochu zmateně vyznačeném rozcestí červené a žluté jsme opustili červenou a vydali se vzrhůru po žluté na zříceninu hradu Adršpach. Jde o jeden se skalních hradů, který v této oblasti vznikl ve 13. století - jako obranný hrad proti vpádům ze Slezka. Stejně jako ostatní dva hrady (Střmen a Skály) v průběhu 15. století zanikl a moc už z něj nezbylo (našli jsme zbytky brány a studně). Nicméně výšlapu do kopce končího výstupem po žebřících jsme rozhodně nelitovali - z vrcholové plošiny je hezká vyhlídka...
Zbytek hradu Adršpach a vyhlídka z něj
Ze zřízeniny jsme po žluté obloukem sestoupili zase na červenou TZ, ale tu jsme po asi 500 metrech opustili a cestu zpět směrem ke skalám jsme si zkrátili po neznačené silničce vedoucí kolem trati, která se posléze změnila na polní cestu a dovedla nás až zpět k vyhlídkovému okruhu, tj. na zelenou TZ. Po něm jsme vyrazili asi trochu atypicky v protisměru prohlídkového okruhu (tady jsme taky potkávali nejvíc turistů, takže postup v protisměru se ukázal jako výhoda - autobus polských turistů jsme minuli, místo abychom se za nimi ploužili). Na této části prohlédkového okruhu je mimo jiné Myši díra - úzká soutěska se schodištěm tak akorát na šíři ramen, plošina s vyhlídkou Velké panoráma a z fotek docela známé skály Starosta a Starostová. Kousek od Skalní kaple jsme si opět cestu zkrátili neznačenou pěšinou, která nás mezi skálami přivedla k začáteční části prohlídkového okruhu a po zelené TZ jsme došli až na rozcestí s modrou. Ta tvoří asi 1,5 km dlouhý okruh kolem jezírka Pískovna s pěknými výhledy - hlavně díky hezky podzimně zabarveným stromům.
Cesta kolem skal a skalní panorama
Skalní kaple a Myší díra
Starosta a starostová a Pískovna
Na závěr jsme vyrazili na krátký výšlap na Křížový vrch, kam od parkoviště u skal vede žlutá značka. Nejprve mírné stoupání pak vystřídá na odbočce k vrcholu stoupání velmi příkré doplněné místy žebrříky. Cesta na vrchol je lemována souborem 17 litinových desek s vyobrazením křížové cesty. Na vrcholu je pak křížek (který se ukázal ze předu nevyfotitelný - levitovat v prostoru ani manžel ani já nezvládáme). A krásný výhled do kraje. Zpátky jsme se k parkovišti vrátili stejnou cestou.
Zastavení křížové cesty a vyhlídka z Křížového vrchu
Celkem asi 16 km, převýšení cca 600 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat