Letošní Velikonoce byly ve znamení všeobecného nicnedělání a relaxu. Rozhodly jsme se totiž s mámou vyrazit na velikonoční pobyt do Lázní Mšené. Nelitovaly jsme a užily jsme si to...
Říp - nejstarší budova
Důvodem pro naše rozhodnutí byla kombinace mizerné předpovědi počasí, takže zahradničení na chalupě nepřipadalo v úvahu (což mi zas tak nevadilo), manželova pracovního víkendu, takže společný výlet vyloučen (což mi sice vadilo, ale na věci to nic neměnilo) a toho, že jsme měly obě s mámou pracovně náročný měsíc, takže relax se hodil.
Volba padla na Lázně Mšené, které nabízely velikonoční pobyt s pár lázeňskými procedurami a v jejichž prospěch mluvil fakt, žeto tam z Prahy není daleko. Procedur bylo pár - dvě masáže, zábal rukou a nohou, jedna koupel a půlhodinky v bazénu (ta byla super - sice malý bazén bazének, ale měly jsme ho pro sebe). Ubytování slušné, nikoliv luxusní. Jídlo polopenze - snídaně švédské stoly, večeře výběr ze 3 jídel + bufet se saláty a moučníky. Taková celkem slušná domácká kuchyně (jen tedy sůl v ní byla nad zlato). Podívaly jsme se i "za humna" lázní - udělaly jsme si krátký výlet do Budyně nad Ohří, což je autobusem ani ne deset minut. A kupodivu docela vyšlo i počasí (resp. příjemně překvapilo, protože podle předpovědi jsem čekala horší) - sněžit začalo, až když jsme byli zpátky doma.
Mšené-lázně
Lázně Mšené jsou součástí obce Mšené-lázně a leží asi 45 km od Prahy. Kromě zmíněných lázní a přilehlého parku už je tu jen torzo kostela sv. Jana Nepomuckého, kaplička a evidentně prázdná a poněkud vybydleně vypadající budova zámečku.
Lázně Mšené jsou malé historické lázničky, které se sestávají ze 7 samostatných historických budov. obklopených nevelkým parkem s rybníčkem. Vznik lázní se datuje už na začátek 19. století - z té doby je i první budova. Díky velikosti i historickým budovám působí lázně tak trochu roztomile starosvětsky. Asi nejhezčí je čerstvě rekostruovaná vila Kyselka (alespoň zvenku), zajímavý je i secesní pavilon Dvorana s jídelnou a restaurací (ten zase spíš zevnitř). My jsme bohužel bydlely v Blaníku, který ze všech budov vypadá nejmíň zajímavě (takže jsem ho i zapomněla vyfotit).
Budyně nad Ohří
Budyně nad Ohří je městečko obdobné velikosti jako Mšené-lázně. Místo ruinoidního zámečku mají Vodní hrad (dneska ovšem už bez vody) a místo kapličky kostel. Obojí opravené. Jinak už tam toho k vidění moc není (a nebo jsme to nenašly).
Vodní hrad pochází někdy z 9. století (aspoň to tvrdí Kosmova kronika), kdy byl vybudován na ochranu brodu přes Ohři na obchodní cestě z Prahy do Německa. Původně patřil českým panovníkům, pak Zajícům z Hazmburka, kteří z něj během tři století vybudovali výstavné sídlo (v té době to byl skutečně vodní hrad s poměrně hlubokým příkopy napájenými vodou z místního rybníka). V 16. století byl hrad výrazně poškozen výbuchem střelného prachu a navíc poslední ze Zajíců prý podporoval alchymii tak intenzivně, že na to padla většina jměni, takže nakonec v r. 1613 hrad prodal Šterberberků a poté Herbersteinům. V současné době patří městu.
Z hradu se zachovala dvě křídla, zpřístupněno je jen jedno. Je v něm vlastivědné muzeum a ukázka alchymistické dílny. V horním patře pak obřadní síň (zřízená z bývalé kaple) a velký Zlatý sál s původními nástěnými malbami (jedna stěna je plná erbů šlechtických rodů). A mají tam vycpaného krokodýla, kterého dovezl pan Zajíc z cesty do Egypta. Prý je starší než proslulý brněnský krokodýl. Bohužel se tam nesmí fotit, takže krokodýla ani nástěnné malby zdokumentované nemám.
Mšené-lázně i Budyně nad Ohří určitě za návštěvu stojí - z Prahy je to autem pohodlný výlet. Na jídlo rozhodně doporučuji kavárnu ve budově Dvorany v Lázních Mšené. Vyzkoušely jsme tam s mámou slanou špaldovou palačinku (se špenátem a parmezánem), klasickou palačinku se zmrzlinou a hrušky pošírované v portském (ne tedy všechno najednou 
) a se vším spokojenost. V Budyni mne hospoda U mlýna nezlákala ani na čaj a restaurace U zámku byla "totálně mrtvá", takže čaj jsme si nakonec daly ve Sportbaru Ondra (kde jinak mají akorát tak pivo a brambůrky).
) a se vším spokojenost. V Budyni mne hospoda U mlýna nezlákala ani na čaj a restaurace U zámku byla "totálně mrtvá", takže čaj jsme si nakonec daly ve Sportbaru Ondra (kde jinak mají akorát tak pivo a brambůrky).A pro lovce turistických známek jako jsem já - obě místa TZ mají (ve Mšeném k dostání v lázeňském obchůdku, v Budyni na Vodním hradě)
Žádné komentáře:
Okomentovat