Veverkoviny-ex: Teplické skály podruhé

V Teplických skalách jsme byli už loni na jaře, ale tenkrát byla uzavřena část modré turistické značky a naplánovaná trasa nám tak nevyšla úplně podle plánů. Proto jsme se rozhodli do Teplických skal teď na podzim vrátit. A rozhodně jsme nelitovali - v porovnání s Adršpašskými skalami mi ty Teplické přijdou hezčí a taky klidnější. Zvlášť teď na podzim jsme na stezkách potkali jen sem tam nějakou turistickou dvojici, což nám úplně vyhovuje. Vic o Teplických skalách jsem psala už v minulém článku, takže už asi rovnou podrobněji o tom, kudy vedla trasa našeho podzimního výletu (narozdíl od toho jarního se tento výlet obešel bez změn plánů a trasy Usmívající se

Jako výchozí bod jsme i tentokrát zvolili parkoviště u vstupu do skal, kde jsme "odložili našeho plechového miláčka" (a zaplatili 50 Kč parkovné). Vyrazili jsme po modré turistické značce, která je zároveň prohlídkovým okruhem vedoucím po nejzajímavějších místech skal. Po necelém kilometru jsme dorazili k odbočce k bývalému skalnímu hradu Střmen. Hrad snad sloužil jako obranný proti nájezdům ze Slezka, jeho založení není přesně známo, pobořen byl v 15. stolení a v 16. století už je uváděn jako pustý. Ze samotného hradu se do dnešní doby nezachovalo v podstatě nic, ale z vrcholu, kde původně zřejmě byla hradní věž, je krásný rozhled. Ten je třeba si ovšem zasloužit - výstup je docela perný (a dal nám zabrat), neboť až vrchol vede 300 schodů. Alespoň to tedy uvádí cedule u paty ocelového schodiště - já jsem schody cestou nepočítala. Už proto, že celkem pohodlné ocelové schodiště je posléze vystřídáno spíše žebříky, kde se přiznám, jsem byla ráda, že lezu vzhůru (a dolů to nebylo o nic lepší).

Na Střmen - fakt je to tolik, část schody a část žebřík, na vrcholu zbyly jen skály...

Dál jsme pokračovali po modré TZ mezi skalami až na rozcestí, kde se modrá větví a vytváři jakýsi ovál vedoucí mezi nejzajímavějšími skalnimí výtvory. Na některé ukazují u cesty umístěné směrovky s názvy, takže jsme se každou chvili zastavovali a hledali, kde přesně ta konkrétní skála je. Řeznickou sekeru nebo Hlásku jsme našli hned, u Sumce, Ledního medvěda nebo Kance jsme měli trochu problémy a některé skalní výtvory jsme nenašli vůbec Úžasný

. Přes Malé a Velké chrámové náměstí jsme došli zpět na "rozdvojku" modrých. Odtud jsme se vrátili ještě kousek zpátky a pak se vydali neznačenou pěšinkou, kterou jsme si vybrali jako zkratku na zelenou TZ (abychom to nemusleli obcházet přes Záboří a Čáp, kde jsme byli na jaře).

Řeznická sekera a Skalní brána

Zelená turistické značka se ukázala být velmi rozmanitá - nejdřív stoupání, dále cesta v podstatě po vrstevnici obcházející malé roklinky a pak jsme chvilí pokračovali po hraně svahu s výhledem do rokle obklopené skalami. Následovalo stoupání na rozcestí pod Kraví horou a od něj klesání ke skalnímu útvaru Lokomotiva. Cesta byla hodně rozmanitá a pořád bylo se na co dívat, i když to nebyly tak výrazné skalní útvary jako na prohlídkovém okruhu. Z Lokomotivy byl hezký výhled na Teplice n. Metují, kam jsme se nejdřív poměrně prudkým klesáním, pak už pozvolněji vrátili.

Skalnaté rokle cestou na Lokomotivu a Lokomotiva v celé kráse

A protože jsme do Teplic dorazili poměrně brzo, rozhodli jsme se ještě prodloužit si cestu na parkoviště k autu výšlapem (v části docela prudkým) přes Lysý vrch, což je vrchol (611 m.n.m.) nacházející se proti Teplickým skalám. Na tomto vrchu je přírodní památka Borek (zbytky původního borovicového porostu) a v nejvyšším bodě pak vyhlídka na Teplické skály. A odtud už jsme definitivně zamířili na parkoviště k autu.