Lenku Požárovou jsem do teď znala jen jako autorku série kuchařek věnované jednotlivým potravinám, zejména zelenině. Sice jsem si domů žádnou nepořídila, ale tenhle koncept, kdy je každá minikuchařka věnovaná jednomu druhu zeleniny nebo ovoce, mi přišel zajímavý a jednotlivé knížky docela hezky zpracované (okukovala jsem v knihkupectví). Když jsem v regále knihovny narazila na její román, tak mne to docela překvapilo, ale pak jsem si řekla, že ho vyzkouším.
Anotace
Autorka kuchařek vyráží do Střední Ameriky, kde v doprovodu neobyčejně charismatického obchodníka s kávou zažívá mnohá dobrodružství. Tento svižný příběh o ženě, která dělá věci jinak, než je obvyklé, oplývá mnoha dějovými zvraty a je popisován s nakažlivým humorem i chutí k jídlu.
(Vydalo nakl. Motto v r. 2014)
Kniha je psaná jako osobní vyprávění autorky (a asi má urrčité autobiografické prvky), do jejíhož života vstupujeme ve chvíli, kdy se sezmanuje s Fernandem - obchodníkem s kávou a přijímá pozvání na cestu do jeho rodné Střední Ameriky. Vyprávění přeskakuje od popisování jejího vztahu s Fernandem k líčení kulinářských zážitků i zážitků z cesty po Střední Americe. Pak se autorka vrací nejen zpátky do Prahy, ale svým vyprávěním i zpět v čase ke svému vztahu s předchozím manželem i milencem, aby se pak zase přenesla do současnosti k řešení svých životních problému, včetně vztahu s Fernandem, který probíhá v podstatě na dálku.
Musím říci, že tahle knížka mi přišla jako takový podivný pelmel. Začátek popisující pobyt ve Střední Americe mne docela zaujal a četl se mi dobře. Ale zbytek je takový nijaký. Zejména části, které se týkaly vztahu k Fernandovi, neměly spád, přišly mi stále dokola bez nějaké gradace a nudily. A bez rádoby erotických popisů bych se taky klidně obešla - nějak do děj neseděly, přišly mi samoúčelné. Knížku jsem sice dočetla, ale opravdu nezaujala.
Žádné komentáře:
Okomentovat