Skalní hřiby jsou skalní útvary vzniklé nerovnoměrným zvětráváním skalních věží, kdy díky svému složení horní vrstvy podléhají zvětrávání pomaleji než vrstvy spodní. Díky tomu skalní bloky vytvaří typický houbovitý tvar s větší "hlavou" a tenčí "nohou", které vedly k jejich pojmenování. Skalní hřiby se samozřejmě vytvářejí na různých místech (především v oblastech pískovcových skal), ale my jsme se za nimi vypravili do Poska - do Národního parku Stolové hory. Loni jsme v rámci výletu na Hejšovinu a do Bludných skal oblast Skalníc hřibů už nestihli, tak jsme to chtěli napravit.
Typický skalní hřib
Z Broumova jsme vyrazili známou cestou na Otovice, Tlmaczow, Radkow a dál "silnicí sta zatáček" do Národního parku Stolové hory. Necelých 10 km od Radkowa je u silnice (za soustavou zvlášť vypečených zatáček) pěkné parkoviště (nehlídané, neplacené), od kterého vychází několik značených tras. My jsme z parkoviště vyrazili po červené směrem na Skalní hřiby. Červená značka nás celou dobu vedla lesem buď po lesní zpevněné cestě nebo pohodlnou pěšinou a postupně se začinaly objevovat různé sklaní útvary. Na rozcestí červené a modré jsme se rozhodli pro malou zacházku a po modré se dali směrem na Bartowek, kde je u potoka Czervwona Woda jednak parkoviště (což nás moc nezajímalo) a upravené místo pro posezení. A taky to bylo snad jedniné místo, kde jsme opustili les, čehož jsme využili k tomu, abychom se na sluníčku nasvačili.
Skalní útvary
Posezení u parkoviště Bartowek, potok Czerwona Woda (v tomto případě "omen nomen") a znovu něco skal
Z Bartowku jsem se asi vrátili asi 500 m po modré a pak jsme obočili na žlutou. Ta nás opět vedla mezi spoustou drobných i větších skalních útvarů. Bohužel v lese, kam mezi stromy prosvítalo slunce a vytvářelo pásy světla a stínu, se nám je moc nevedlo fotit. Žlutou značku jsme pak vyměnili za modrou, která se ke žluté připojila, chvíli vedly obě souběžně a pak se modrá odpojila a my po ní poměrně prudce klesali z kopce. Dál jsme pokračovali po zelené, jen jsme kvůli uzavření museli oželet výstup na vyhlídku Pielgrzym. Po necelém kilometru se zelená značka z pohodlné lesní cesty postupně stala pěšinkou, která vedla tak trochu "cestou necestou" přes kameny, kořeny a sem tam nějaký padlý strom, chvíli po vrstevnic, chvíli nahoru, chvíli dolů... Posledních pár set k silnici pak bylo docela slušné stoupání.
Rozcestník z dob minulých (je patrné, že to tu bývávalo německé) a rozcestník současný
Cesta necesta na zelené
Od silnice jsme se pustili ještě kousek po modré na vyhlídku Baszty. Byla to poměrně krátká zacházka, která stála za to - na Basztách jsou jednak další hezké skalní útvary a hlavně je odtud moc hezký výhled na okolní lesy.
Na Basztách - výhledy stály za to
Pak už zbýval je návrat k silnici a po ní poněkud nudný necelý kilometr k parkovišti, které bylo naším vychozím bodem.
S výjimkou asi 2 km na zelené je celá trasa více méně příjemná procházka a vede po pohodlných cestách. Navíc v této oblasti je i dobré turistické značení (úroveň je v podstatě stejná jako v ČR - a naše značení považuji za jedno z nejlepších).
Délka trasy - 15,4 km, celkové převýšení 444 m.
Cesta zpátky do ČR byla o něco delší, neb vedla stejně jako loni přes několik supermarkerů, abych si opatřila nějaké nové přebaly do sbírky (úlovků bylo méně než loni - ostatně už jste je mohli vidět - tady).
Žádné komentáře:
Okomentovat