"Qafa" je jedno z mála slov, které jsem si z albánštiny zapamatovala (teda k praktickému využití v běžném životě to moc není 
) a znamená "sedlo" (ve smyslu sedla horského). A do horského sedla taky směřoval jeden z našich výletů, který jsme v Thethu uskutečnili. (Nevýhoda toho, když se ubytujete v horském údolí, je v tom, že všechny výlety vedou do kopce; a když náhodou do toho kopce nevedou, tak se do něj určitě budete vracet).
) a znamená "sedlo" (ve smyslu sedla horského). A do horského sedla taky směřoval jeden z našich výletů, který jsme v Thethu uskutečnili. (Nevýhoda toho, když se ubytujete v horském údolí, je v tom, že všechny výlety vedou do kopce; a když náhodou do toho kopce nevedou, tak se do něj určitě budete vracet).
Sedlo Qafa e Pejes
Cesta z Thethu do sedla Pejes vede přes z počátku podél řeky Thethit (přechází jeden z jejích přítotů) na rozcestí, které je asi kilometr od Thethu. Tam se cesta větví směrem na Valbonu a právě na Qafa e Pejes. Podle ukazatele (jednoho z mála rozcestníků klasického typu, tj. i s údaji o vzdálenostech, na který jsme narazili) by to do sedla mělo být 6,5 km a cesta by měla trvat asi tři a půl hodiny. Začátek cesty moc nestoupá, kopíruje řeku, míjí několik usedlostí a malý hřbitůvek. Pak ale cesta začíná pomalu stoupat a vede dál mezi kosodřevinou, hodně v kamení (částečně vyschlým korytem řeky). Po asi čtyřech kilometrech od Thethu je bouda s občerstvením (honosně označená "Cafe-bar", v nabídce má studené plechovkové pivo a limonády a nějaké slané keksy). Zároveň je tu taky poslední zdroj vody - aspoň jsme až do sedla na žádný další nenarazili.
Turistický rozcestník,"Cafe-bar", betonový bunkr z doby E. Hodži a malý hřitůvek za vsí
Odtud cesta stoupá dál, a to čím dál prudčeji. Poslední asi dva a půl kilometru kličkuje v serpentinách prudkým svahem. Zhruba v polovině cesty svahem je ve skále otvor - snad vstup do jeskyně, který se nám snažil ukázat mladík prodávající v "baru" (jeskyně je prý se světlem přístupná, ale nezkoušeli jsme to). Celou cestu svahem, který je porostlý jen klečí a sem tam nějakou velkou borovicí (takže neskýtá velký stín), jsou krásné výhledy na okolní hory. V samotném sedle je umístěn kříž a rozcestník. Cesta pokračuje dál - směrem na hranice s Černou Horou.
Do kopce i přes vodu ...
Do pořádného kopce..., těsně před sedlem
Kříž v sedle a pohled dolů ze sedla směrem na Theth (ten je až u horního okraje spodní fotky)
Až do sedla to nakonec bylo podle GPSky z Thethu téměř 9 km (od rozcestníku 8 km - z toho plyne, že údajům na rozcestnících není radno až tak úplně věřit), celkové převýšení bylo téměř tisíc výškových metrů (z toho asi 600 m v posledních fázi cesty) a cesta trvala okolo čtyř hodin. Zpátky to netrvá o moc míň - prudké klesání ze sedla je ze začátku taky celkem náročné. Cesta je celkem slušně značená červenou značkou (červený pruh ohraničený dvěma bílými), byť je značení řidší než je zvykem u českého turistického značení. Značky jsou dost často malované na kamenech a jsou poměrně velké, takže většnou i poměrně dobře viditelné.
Pár výhledů z cesty - ty opravdu stály za to škrábání do kopce
Žádné komentáře:
Okomentovat