Aneb "česnekáče" jsou jídlo, které si pamatuji z dětství, ale marně jsem se ho snažila prosadit do rodinného jídleníčku - moji pánové si ho nějak neoblíbili. Tak už si ho 25 let dělám, když jsem doma sama. A protože o víkendu odjel manžel na chatu dělat s kamarádem dříví, tak zas po dlouhé době na tohle moje oblíbené jídlo (po kterém je mi zcela pravidelně těžko, protože moje chuťové buňky milují česnek o dost víc než můj žaludek) přišla řada.
A jen pro úplnost - oškrábané brambory nakrájím na asi půlcentimetrové plátky a dám na plech vyložený pečícím papírem. Peču na 250°, až brambory zezlátnou a začnou se na nich dělat hnědavé puchýřky. Přesypu na talíř, přidám lžičku sádla, sůl a utřený česnek. Promíchám a pak už jen jím (a zapíjím mlékem, abych ten česnek zneutralizovala).
Pravda, je to trochu netypický nedělní oběd (vzhledem k použitým surovinám je to spíš taková večeře z katagorie "před výplatou"), ale já jsem si s ním v neděli udělala radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat