Proč "Týdeníček pro Henrietu"?
Henrieta je autorka blogu Abych nezapomněla, kde (kromě jiných článků) každé pondělí zveřejňuje krátké postřehy z uplynulého týdne. Takže o ní vím, že má vnučku Emu (a usmívám se nad jejími hláškami), manžela (který má stejně jako Henrieta dar suchého humoru, který mám ráda - aspoň podle jeho občas publikovaných komentářů), jiné chutě než já (luštěninami by mne fakt neuctila), že nemá ráda výšky a spoustu dalších věcí...
A Henrietu napadlo vyzvat ostatní blogerky, které její týdeníčky čtou, aby i ony daly nahlédnout aspoň do jednoho svého týdne. Rozhodla jsem se do té výzvy jít, i když mi chybí dar zkratky a vtipného vystižení pointy, který má Henrieta. Můj týdeník tedy nemá ambici být konkurencí Henrietiných článků. Spíš jen poděkováním za to, že já mohu každý týden nahlédnout do jejích zážitků (a většinou se nad nimi pobavit).
Tak, milá Henrieto, tady je můj týdeníček pro tebe...
Pondělí 29.1. aneb Míjení
Zase jsem se zasekla v práci a přišla pozdě domů (tenhle měsíc tak asi po patnácté). A to jsem dnes slíbila, že večeře je na mně. Naštěstí jednoduchou. Takže zapínám toustovač, strouhám sýr a míchám pomazánku. Zvoní telefon. Manželův. V práci mimořádka, takže tam pro klid duše jede. Prý se to bude řešit do noci, tak tam pak už přespí. Večeři sebou nechce. Ani se mu nedivím - tousty s česnekovou pomazánkou... Ale já jsem teda fakt nemusela snist i ty,co byly pro něj.
Úterý 30.1. aneb Porovnávání
Odcházející kolegyně pořádá rozlučku. V zasedačce jsou na stole tácy s cupcakes. Tý jo, ty jsou nádherné. Zmocňuje se mne mindrák, protože ty moje nejsou ani z půlky tak pěkné (no bodejť, kdy na mufin kydám creme fraiche lžičkou). Ha - nejsou domácí, ale ze specializované cukrárny, takže přestávám srovnávat a jen ochutnávám. Triple choco je nej... (ale ty moje čokovišňové, co jsem pekla v neděli, taky nebyly marné)
Středa 31. 1. aneb Náplast
Když je v práci den blbec, kdy se nezastavíte, a když už máte pocit, že je hotovo, odkudsi vyleze další neodkladný úkol, nutně potřebujete náplast. Jedna mi přišla poštou -zelená brandnoozácká krabice, takže jsem si užila rozbalování. Druhou jsem vylovila ze špajzu - krabici pralinek Lindt. Vím, že se ani stres ani únava nemají zajídat, ale když musíš, tak musíš... (a ty pralinky jsem nesnědla všechny).
Čtvrtek 1.2. aneb Nový pohled
V Praze žiju tolik let, že už ani neprozradím kolik. A po Václaváku jsem šla snad tisíckrát - nahoru, dolů, napříč... A až teď jsem si všimla, jak krásnou fasádu má dům na rohu Vodičkovy ulice. Chodím teď totiž na metro z Muzea na Můstek "horem" - právě po Václaváku. A koukám kolem sebe - aby mi to líp utíkalo. Takže milý Dopravní podniku, beru na milost uzavření přestupu mezi trasou C a A, které mne k tomu donutilo - aspoň jsem ve "svém" městě zas objevila něco nového.
Pátek 2.2. aneb Zvoní
Crrr! Klap. Crrr! Klap. Crrr! Tak teď už fakt musím... Z postele se hrabu vyloženě nerada a jen trochu mne s nutností vstávat smiřuje fakt, že je to tento týden naposledy - tedy myslím vstávání na budík (ne to, že by to bylo mé poslední ráno). Zítra totiž budu spát tak dlouho, jak se mi bude chtít. Těším se
Sobota 3.2. aneb Kontrola
Chalupa stoji. Ovšem plot nám trochu padl. Provizorně ho stavíme, ale oprava se odkládá na jaro, protože to nebude ani tak oprava jako spíš budeme muset vyrobit celé nové pole. No - má na to ten plot po dvaceti letech nárok.
Neděle 4.2. aneb Líná
Plánovitě nenaplánovaná neděle. Manžel se baví vařením (chlupaté knedlíky s moravským vrabcem byly skvělé, a ano - vím, že se mám), já svou čajovou sbírkou. Ale na plánování nakonec taky dojde, protože část odpoledne věnujeme úvahám, kam na dovolenou a prolézání stránek s nabídkou ubytování a turistických tras.
A co říci na závěr? Henrieta má můj obdiv,že dokáže psát den po dni, týden po týdnu krátké glosy k jednotlivým dnům a udržet jejich úroveň takovou, že se těším na každé pondělí, že si zas přečtu něco milého, vtipného nebo zajímavého. Ona je to, vážení, totiž docela fuška - já měla co dělat s jedním týdnem. Takže týdeníčky se nestanou pravidelnou součástí mého blogu a dál si je jen budu číst. Henrieta je prostě jen jedna - nenapodobitelná...
Žádné komentáře:
Okomentovat