Knížku Zlatodějové s podtitulem Tajemství císařské Prahy jsem dostala k Vánocům. Jejím autorem je Jan Bauer - český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Napsal téměř čtyři desítky knih, většinou detektivky nebo literaturu faktu. V poslední době se především věnuje české historii. Musím se přiznat, že nejen, že jsem od tohoto autora dosud nic nečetla, ale ani mi jeho jméno nic neříkalo (informace uvedené výše jsem dohledala na netu). Takže jsem byla zvědavá, jaká knížka bude. Název trochu napovídal detektivku, podle anotace už jsem byla trochu na vážkách...
Kdesi v Praze je prý od časů Karla IV. ukryt recept na lapis philosophorum, kámen mudrců. Pátrají po něm všichni alchymisté, včetně učeného Angličana Johna Deeajeho přítele Edwarda Kelleyho, tajemný hrabě Bragadino, císařský antikvář Jakub de Strada i tajný agent Tovaryšstva Ježíšova. Rudolfínské Čechy se stávají dějištěm dramatických událostí, v nichž jde až příliš často o život. Je onen alchymistický recept pouhou legendou, nebo skutečností? Kdo z těch, kteří o něj usilují s leckdy ne právě chvályhodnými úmysly, se ho nakonec zmocní? Tolik anotace knížky
Charakterem bych knížku zařadila mezi dobrodružné historické romány. Celá zápletka se točí kolem snahy získat tajemnou substanci - kámen mudrů, která umožňuje přeměnu neušlechtilých kovů ve zlato. Po receptu na to, jak získat kámen mudrců, vysílá Tovaryšstvo Ježíšovo pátrat do Čech jednoho z členů řádu - bibliotekáře Šimona Dlouhoveského. V příběhu, který se kolem hledání kamene mudrců rozvíjí, se objevuje řada historických postav - od císaře Rudolfa II, přes jeho dvorního alchymistu magistra Kelleyho, milenku Kateřinu Stradovou, Willama Shakespeara, Jakuba Krčína až třeba po rabbi Löwa, Viléma z Rožmberka a Polyxenu z Pernštejna. Některé se dějem jen mihnou, kolem některých se točí značná část zápletky.
Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se do děje zabrala, ale pak už se knížka četla docela dobře, i když v nějterých místech mi už zápletky připadaly trochu krkolomné. Ale v napětí, jak to s receptem na kámen mudrců dopadné, mne udržela až do konce. A musím se přiznat, že mne přinutila si trochu oživit znalosti historie - díky ní jsem si dohledávala informace třeba o Polyxeně z Pernštejna (a zjistila mimo jiné, že právě ona věnovala sošku Pražského jezulátka klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné, ke kterému to mám z práce pár kroků).
Žádné komentáře:
Okomentovat