Zámek Svojšín je nepříliš známý zámek na Tachovsku. Jde o jednopatrovou barokní stavbu s kamenným portálem a klasicistní přístavbou. Přiléhají k němu dvě okrasné terasovité zahrady. Byl postaven na místě starší stavby v roce 1723 za hraběte Jana Václava Příchovského. Posledním majitelem Svojšína z rodu Příchovských byl František, v jehož době byl statek a zámek prodán v dražbě rytíři Josefu Bigattovi z Chebu. Ten odkázal Svojšín královskému bavorskému komorníkovi a generálporučíkovi Karlu Antonínu Junckerovi za podmínky, že si přidá k rodinnému jménu přídomek "Bigatto". Rodina držela panství do roku 1935, kdy se dalším majitelem stal Klement Podevile. V roce 1945 převzal zámek stát a byl využíván k nejrůznějším účelům, které se ne zrovna pozitivně podepsaly na jeho stavu. V současné době patří zámek obci Svojšín a je postupně rekostruován.
Máme kousek od Stříbra chatu, kam občas jezdíme, a tak jsme si Svojšín vybrali jako cíl sobotního výšlapu. Východiskem naší cesty byla vesnička Pavlovice, kam nám jel vlak ze Stříbra (v sobotu ze Stříbra odjíždí zhruba v půl desáté). Od zastávky vlaku jsme po silničce sešli z kopce do Josefova Dolu, kde jsme se za mostem přes Mži napojili na červenou turistiskou značku. Ta nás pak provázela celou cestu až do Svojšína. Vedla většinou blízkou řeky Mže, střídalvě po cestách, silničkách i pěšinkách, po loukách i lesem. Prošli jsme několik chatových osad, včetně klasické trampské osady Kosí potok na soutoku stejnojmeného potoka a Mže. Celkově je to příjemná procházka bez velkých stoupání (byť třeba do vesničky Vížka to trochu do kopce je).
Z cesty podél Mže (osada Kosí potok, pohled na řeku i lesy okolo)
Ve Svojšíně jsme si prohlédli (zvenku) kostel, který má zajímavou románskou věž a je propojen se zámkem. Potom jsme prošli zámeckou zahradou a usadili se v ní před kavárnou Zámek, abychom si dali něco na zub (ovocný dort byl super a obsluha velice příjemná). Já jsem se pak ještě vypravila na prohlídku zámku - vstupné pro dospělého je 30 Kč (mají i turistickou známku) a v současné době je k vidění je v přízemí několik částečně zařízených místností s galerií portrétů majitelů zámku a v chodbě pak fotografie z historie zámku i obce. Horní patro je momentálně nepřístupné kvůli probíhající rekonstrukci. Na zámku je vidět, že se ho obec snaží obnovit a oživit (probíhají tu různé výstavy, koncerty a každoroční Zahradní slavnosti)
Kostel, zámecká zahrada a interiér zámku
No a to byl konec výletu. Zbývala jen cesta na nádraží (necelá čvrthodinka) a pak vlakem (v sobotu odjíždí kolem půl páté) zpět směr Stříbro.
Délka trasy - 18 km, celkové převýšení - 410 m
A protože jsme si foťák zapomněli doma, doprovází článek tentokrát fotky, které jsem našla na netu - konkrétně na weboých stránkách zámku (odtud jsem čerpala i historická data) a dále tady a tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat