Skadar, albánsky Shkodër, je čtvrté největší albánské město, které leží kousek od Skadarského jezera (Liqeni i Shkodrës) a od hranic s Černou horou (ostatně Skadarské jezero je z části albánské a z části černohorské). Patří mezi nejstarší albánská města a kdysi bylo významným obchodním střediskem.
My jsme Skadarem spíš projížděli - strávili jsme tu necelý den, takže mé dojmy jsou spíše letmé ( možná i ovlivněné tím, že tam bylo kolem 35°a já vedra nesnáším). Nicméně musím říci, že mne Skadar nezaujal. Samozřejmě jsme ho neprošli celý, ale kus jsme ho projeli při hledání hotelu a kus prošli při hledání restaurace a směnárny. V podstatě jsme nenarazili, kromě mešity, parku a sochy partyzána na nic zajímavého (podle průvodce je tu ještě křesťanský kostel a historické muzeum, ale ty jsme při podvečerní procházce neobjevili) . Městem vedou dvě poměrně široké ulice lemované činžáky, které podle mne pamatují Envera Hodžu (nechvalně známého komunistického vůdce Albánie). Je tu spousta kavárniček, ale ač průvodci slibují restaurace se specialitami, tak my jsme byli rádi, že jsme nakonec našli pizzérii. Možná ale jen neumíme hledat. Všudypřítomná je jakási umolousanost, rámus a prach.
Mešita a park
Záběry ze skadarských ulic a hotel, kde jsme přespali
Jediné, co se mi ve Skadaru líbilo, byla pevnost Rozafa, respektive to, co z ní zbylo (mám ráda zříceniny). Ruiny pevnosti se nachází na vyvýšenině nad řekami Drin a Buna jižně od Skadaru. Výšina, kde pevnost stojí, byla osídlena již asi před 4000 lety, pevnost zde měli i staří Římané. Současné rozvaliny jsou zbytky pevnosti z pozdního středověku. Váže se k ní zajímavá legenda, podle které bylo toto místo prokleté a nebylo možné zde nic postavit. Ke zlomení této kletby bylo třeba lidské oběti a tak se bratři, kteří zde chtěli pevnost postavit, rozhodli, že do jejích zdí zazdí prvního člověka, kterého na cestě k vrcholku potkají. Bohužel se jím stala žena jednoho z nich, která jim nesla jídlo. A tu také do zdí pevnosti zazdili, jen jí na její prosbu ponechali volnou polovinu těla, aby mohla kojit svého syna. Díky této oběti se pak podařilo postavit jednu z největších pevností na Balkáně a jméno nese právě po zazděné ženě. Tolik tedy legenda, kterou jsem si přečetla v průvodci.
Zbytky pevnosti Rozafa
Ruiny pevnosti Rozafa se rozkládají skoro na 9 ha. Téměř až k nim se dá dojet klikatou silničkou autem (což v tom vedru nebylo špatné). Parkovat se dá asi 300 m pod hradem, pak už je třeba dojí pěšky. Platí se zde vstupné (tuším 200 lek za osobu), po areálu je pak možné se pohybovat zcela volně. A z hradeb je výhled na Skadar, Drin i blízké okolí. Jen v poledním vedru, kdy jsme tam byli, bylo všechno v oparu a výhledy se nefotili úplně dobře.
V pevnosti...
Výhledy z hradeb
Žádné komentáře:
Okomentovat