Vyšehrad - bájné místo tyčící se na skále nad Vltavou, odkud Libuše věštila slávu Prahy a odkud skočil Šemík a pádil k Neumětelům... Místo, které díky Jiráskovým Starým pověstem českým zná snad opravdu každý. A taky národní kulturní památka a místo kudy procházely nejen pověsti, ale i skutečná, doložená historie
Takže se teď se mnou můžete podívat na pár fotek, které jsem udělala, když jsme se tam jednu z minulých nedělí vypravily s maminkou na procházku.
Nejlepší pohled na Vyšehrad je z protějšího břehu, takže alespoň pohled na věže Baziliky sv. Petra a Pavla
schovávající se v korunách kaštanů
Nejdřív možná ale trochu té historie
Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště někdy v 10. století. Prvním nesporným dokladem o existenci vyšehradského hradiště jsou přemyslovské denáry Boleslava II., ražené ve zdejší mincovně ve druhé polovině 10. století. Později se stal Vyšehrad
sídlem Vratislava II. (1061 - 1092), korunovaného r. 1085 prvním českým králem. Ve 12. století význam Vyšehradu poněkud upadl a znovu ho pozvedl, ovšem nikoliv na dlouho, Karel IV. Za husitských válek však Vyšehrad hodně utrpěl a byl z větší části pobořen.
Od poloviny 17. století se pak Vyšehrad proměňoval v barokní pevnost s vojenskou posádkou a v rukou vojenské správy zůstal do roku 1911, kdy byl předán městu a prakticky v nezměněné podobě se zachoval do dnešních dnů.
O současnou tvář Vyšehradu se výrazně zasloužili národně orientovaní probošti Václav Štulc a Mikuláš Karlach ve druhé polovině 19. století: Kostel sv. Petra a Pavla byl přestavěn v novogotickém slohu podle návrhu J. Mockera a F. Mikše a respektoval dispozice gotické stavby Karla IV. Tehdy také vznikla myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště v místě farního hřbitova. Místo posledního odpočinku zde postupně nalezlo téměř 600 osobností kultury a vzdělanosti.
(Zdroj: http://www.praha-vysehrad.cz)
Vyšehrad je i pevnost a každá pevnost má bránu - Vyšehrad dokonce 3: Cihelnou, Táborskou a Leopoldovu
Výhledy z Vyšehradu - asi ten nejznámější pohled na Hradčany, pohled směrem k Albertovu a pohled na Žižkovsku věž
A ještě pár výhledů - do Vratislavovy ulice, na mosty přes Vltavu, na Vltavu směrem k Braníku a na Vltavu pod Vyšehradskou skálou
Vyšehradský hřbitov (je tu ještě někdo, kdo se rád prochází po hřbitovech, prohlíží si náhrobky a nápisy na nich?)
Galerie a gotické sklepení s výstavou o historii Vyšehradu (strašně se mi líbí klenby vyskládané z kamenů)
Pár soch z parku
Románskou rotundu sv. Martina asi zná taky každý
I v detailu je krása... (aneb něco z toho, co mi padlo do oka)
Procházku po Vyšehradě jsme prozaicky zakončily s mámou obědem. Přešly jsme možnosti občerstvení v areálu Vyšehradu a zakotvily v restauraci V čase v ulici Na Pankráci, což je od Vyšehradu pár kroků. A nelitovaly jsme - jídlo, které jsme si daly (filírovaný vepřový steak s domácími bramboráčky a zelným salátem s jogurtem i krůtí roláda plněná špenátem s glazovanou cibulkou), stejně jako růžové víno, bylo moc dobré, obsluha rychlá a příjemná a interiér reastuarace doplněný spoustou budíků útulný. Jen škoda, že se mi nepovedly lepší fotky
A tahle poslední fotka, kterou jsem udělala cestou na metro, je dokladem toho, že Pankrác bývala (a už není) vesnice - venkovsky vyhlíženjící kostelík sv. Pankráce se zvoničkou a za ním vykukující paneláky a prosklené kancelářské budovy dnešní Pankráce
Žádné komentáře:
Okomentovat