Druhý výlet jsme naplánovali po hřebeni a rozhodli jsme se při něm využít služeb techniky a do výšky se trochu přiblížit pomocí lanovky. Trasu jsme původně plánovali malinko jinou, ale díky tomu, že nám kamarád opět nabidl odvoz, mohli jsme sejít zpátky dolů po druhé straně kopce. Ale popořádku...
Výchozím bodem naší cesty byl i tentokrát Mittelsberg, odkud jede kabinová lanovka až těsně pod vrchol Walmendinger Horn (jízdné jen nahoru stojí 20€ za osobu). Od lanovky jsme si nejprve vyběhli vyšlápli až na samý vrcholek hory do výše téměř 2000 m.nm. (přesně 1996), kam je to jen pár set metrů a kde stojí želený kříž (ostatně jako na spoustě rakouských horských vrcholů). Pak nás čekal krátký sestup na rozcestí, kde začínala naše hřebenová, modře značená cesta. I tak nás ovšem čekala spousta stoupání i klesání. Většinou tedy krátkých, ale poměrně prudkých, protože kamenitá úzká pěšinka, po které jsme šli, věrně kopírovala členitý hřeben, který svým profilem připomínal nejspíš pilu.
Přes vrcholky Muttelbergkopf a Ochsenhöfer Köpfle jsme došli až do sedla Ochsenscharte a odtud jsme se pustili po červené značce do docela prudkého stoupání na vrchol Grünhorn, což byl nejvyšší bod naší cesty - 2039 m.n.m. Dál jsme pokračovali po mírně klesajícím hřebínku do sedla Starzeljoch (cestička byla místy hodně úzká a svah na obě strany dost prudký) na rozcestí. Z tohoto rozcestí se dá sestoupit dolů do Baadu (což byl náš původní záměr), jít pod hřebenem zpět k horní stanici lanovky a nebo se vrátit zpět na rozcestí v sedle Ochsenscharte. My jsme volili poslední možnost a vrátili se po třetí straně pomyslného trojúhelníku zpět do sedla, ze kterého jsme vyšli na Grünhorn.
Další cesta už jen klesala - nejprve poměrně po červené přes chatu Schwarzewasserhütte k chatě Melköde, u které je pěkný vodopád (tedy když jsme tam byli my, byl to spíše vodopádek, ale podle koryta tam jindy teče vody mnohem víc). Další klesání už bylo velmi pozvolné po pohodlné štěrkové cestě značené žlutou značkou. Cesta nás asi za pů hodinky dovedla až k horské chatě Auenhütte, odkud už jsme měli zajištěný odvoz.
Celá trasa měla necelých 13 km a ušli jsme ji (i s odpočinkovými pauzami) asi za 6 hodin (cesta po hřebeni nám trvala skoro dvě a půl hodiny, ač má pouze 4 km, podobné je to s výstupem na Grünhorn - necelý kilometr jsme stoupali min. půl hodiny).
(na rozdíl v údaji o nejvyšším místě cesty a skutečné výšce vrcholu Grünhorn nehleďte- je to tím, že jsem se při vyznačování profilu na mapě netrefila přesně na vrcholek)
Žádné komentáře:
Okomentovat