Tentokrát jsme hledali trasu na výlet vycházející z Jihlavy (nebo jejího blízkého okolí), kam jsme z chalupy vezli mámu na abiturientský sraz (letos po úcthodných 62 letech od maturity). Časově jsme byli limitováni zhruba čtyřimi hodinami, na které byl tento sraz plánován. Volili jsme tedy opravdu nejbližší okolí - tentokrát nerozhodovala atraktivita cíle, nýbrž blízkost Jihlavy a délka kolem 10 až 12 km. A kam jsme se tedy vypravili? Naše cesta v podstatě kolpírovala tok řeky Jihlavy a mimo jiné vedla na skalní ostroh - Zaječí skok, který se tyčí nad jejim meandrem. Tento skalní útvar je spojený s legendou o zlém rytíři z Plander. Ten během štvanice nejprve zbil a pak zabil nemohoucího starce. Sotva starý muž klesl mrtev k zemi, proběhl kolem zajíc a rytíř jej začal pronásledovat. Zajíc mu utíkal, ale lovec byl rychlejší a nebohého zajíce doháněl. Štvané zvíře skočilo ze skály nad řekou a rytíř donutil koně ke skoku za ním a na místě zahynul.
Odtud tedy jméno této skály.
Jako výchozí bod naší cesty jsme volili Jihlavu-Staré Hory, kde jsme v ulici Na Dolech nechali auto a vydali se po červené turistické značce, která tu kousek od mostu přes řeku vchází do lesa. Červená značka vede lesem nebo strony zastíněným úvozem, což bylo v sobotním poledni velmi vítané. V podstatě kopíruje tok řeky Jihlavy, ale nevede bezprostředně po břehu, nýbrž se drží ve svahu nad ní. Asi po třech kilometrech jsme červenou TZ na chvíli opustili a vydali se neznačenou polní cestou, protože se nám nechtělo po červené klesat k řece s vědomí, že po chvíli zase polezeme do kopce na Zaječí skok. Pár metrů před Zaječím skokem jsme se ale na červenou zase vrátili.
Ze Zaječího skoku bohužel není vidět tok řeky, ale "jen" louky a lesy na protějším břehu.
Ze Zaječího skoku jsme stále po červené klesali k řece (kousek od Zajičího skoku jsme chvíli hledali cestu, protože značení bylo zřejmě na jednom z vykácených stromů). Cesta vedla stále lesem, kus chatovou osadou až do vsi Rantířov. Tam nás zklamala místní hospoda - otvírala až ve tři odpoledne. Tak jsme si zvenku prohlédli místní zámeček (je v soukromých rukou a je tedy nepřístupný, ale je hezky upravený) a pak jsme se občerstvili z vlastních zásob na lavičce u rybníka.
Z Rantířova se naše cesta už otočila zpátky k Jihlavě, a to po žluté TZ. I žlutá TZ nás vedla lesem a kopírovala v podstatě tok řeky. Někdy jsme se jí přiblízili, někdy vedla nad chatami poslavenými podél řeky. Asi po třech kiometrech uhnula značka z lesa směrem k vesnici Plandry. Kousek od vesnice je na návrší poutní areál s kaplí Sv. Jana Nepomuckého. Vede k němu krásná lipová alej a samotný areál má zajímavý půdorys šesticípé hvězdy (připomíná areál poutního kostela na Zelené hoře od známého architekta Santiniho). Kostel byl postaven v 18. století, bohužel se na něm podepsala padesátá léta minulého století, kdy byla poničena čtvercová kaple v centru areálu, zejména jeji interiéry. Ale i tak je to moc hezká stavba, citlivě zasazená do krajiny, která působí příjemným a klidným dojmem. Chvíli jsme tam poseděli na lavičce a moc se nám tam líbílo.
No a protože jsme se potřebovali vrátit se zpátky k autu, dali jsme v Plandrech vale všem turistickým značkám a vydali se neznačenými polními cestami i pěšinkami (které v podstatě držely směr elektrického vedení nad našimi hlavami) k silnici vedoucí do Jihlavy a po té jsme asi po kilometru došli zase zpátky k autu.
Žádné komentáře:
Okomentovat