PF 2018

Ať je pro vás všechny rok 2018, který za chvíli začne, klidný a spokojený.

Ať vás v něm čekají příjemná setkání, zajímavé cesty a ať se vám v něm splní, co si na jeho začátku přejete.

Znojmo aneb co se jinam nevešlo

Znojmo, kde jsme trávili v prosinci pár dní naší dovolené je centrem jihozápadní Moravy a má dlouhou historii sahající až do 11. století. Je tu tedy i řada památek - třeba Znojemský hrad, rotunda sv. Kateřiny, rozsáhlá sítě podzemních chodeb, kostel sv. Mikuláše, radniční věž. Některé z nich jsme obhlédli jen zvenku (přece jen v prosinci není sezóna), do některých jsme se ale podívali (třeba do podzemní nebo do kostelů).

_{Jedna z dominat města - kostel sv. Mikuláše}

---

Prošli jsme Znojmem večer i ve slunečném odpoledni, takže po třech předchozích článcích o naších výletech do znojemského okolí (tady, tady a tady) vám nabízím i pár více či méně zdařilých momentek, které jsme nafotili při těchto procházkách.

_{Dvakrát z večerního Znojma}

_{Pohled z hradeb Znojemského hradu na kostel sv. Michala i na Znojemskou přehradu. A vstup do hrdu - za který jsme nepronikli...}

_{Rotudna sv. Kateřiny}

_{Kaple sv. Václava}

_{Dvakrát kostel sv. Michala - zvenku i uvnitř v kostelích většinou nefotím, ale tentorkát byl úplně prázdný, tak jsem neodolala)}

_{Pár momentek z města - dům se zajímavou sgrafitovou fasádou, kostel Nalezení sv. kříže, radniční věž a ulička u kostela sv. Michala}

_{Ze znojemského pozemí}

A protože nejen památkami živ je člověk, tak jedno foto věnované tomu, co se nám ocitlo v průběhu dovolené na stole (v hotelu i při toulkách Znojmem) - dortíky v restauraci Corso (nevěděla jsem, který vybrat - nejraději bych všechny), manželovo hovězí s liškovou omáčkou a žemlovým knedlíkem, moje moučníky - šúlance s mákem a švestkovou omáčkou a dýňové tiramisu a něco na zahřátí - čaj pro mne, svařák pro manžela.

A na závěr ještě pár slov o tom, kde jsme ve Znojmě bydleli. Vybrali jsme si a přes Booking.com zarezervovali pokoj v hotelu Premium. Jde o zrekostruovaný hotel s moderně zařízenými pokoji (jen prosklená koupelna se mi jevila trochu jako úlet). Velkým plusem hotelu je bazén s vířivkou, příjemná restaurace, bohaté snídaně. Trochu nevýhodou je vzdálenost od centra (20 minut podél poměrně rušné silnice) a nepříjemně nás překvapil požadavek hradit pobyt předem i to, že v ceně není zahrnuté parkování na hotelovém parkovišti. Ale celkově jsme byli spokojení.

_{Poslední dvě fotky jsou půjčené ze stránek hotelu (pokoj jsem zapomněla vyfotit a do bazénu jsem foťák netahala)}

A to je definitivní tečka za naší prosincovou dovolenou, která nám vyšla lépe, než jsme si vzhledem k ročnímu obodbí troufli doufat.

Hyacint

A po fotkách s vánoční atmosférou něco skoro jarního :)

Koupila do práce hyacint. Jen tak pro radost a abych to tam měla veselejší. Jenže před Vánoci nestihl vykvést. V pátek jsem si ho odnesla domů. Kdyby o Vánocích vykvetl, tak bych si ho v práci moc neužila. Nakonec si dal s kvetením ještě trochu načas a vykvetl až včera (kdy jsem zas šla do práce). Už jsem si ho ale nechala doma, abych ho netahala sem tam jak kočka koťata.

---

Kvete krásně růžově, mám z něj radost a tak jsem se o ni s vámi podělila.

_{A poznámka na závěr - tentokrát poprvé mi nevyrostl do neúnosné výšky, kdy se pak klátil vahou květu. Někdo mi poradil, abych ho nezalévala - že pak do výšky tolik nevytáhne.}

_{A vypadá to, že tahle rada fakt funguje.}

Vánoční tečka

Sladká tečka za letošními vánočními svátky v podobě tácu vánočního cukroví, které si dopřáváme právě teď, kdy do konce svátků zbývá už jen pár hodin. Sice nebyly bílé (počasí dnes odpoledne připomínalo spíš předjaří než zimu), ale jinak byly tak, jak mají být - v rodinném kruhu naplnění pohodou, setkáváním, povídáním, čtením, uzobobáváním cukroví i sledováním filmů.

---

A tady je pár momentek (nevím, čím to je, ale na Vánoce pravidelně zapomínáme fotit)

_{Bez ranní vánočky s máslem s čaje by Vánocům něco chybělo}

_{Hromada dárků pod stromečkem - asi jsme byli všichni hodně hodní}

_{A malá koláž z toho, co jsem našla pod stromečkem já - tužka, šampon, chytrý mobil (doufám, že ne chytřejší než já), něco parády (tričko s klibříky, spona na šátek a trekové ponožky), něco na zub (kokosová vodka a tuňák), něco na čtení (letos rovnou tři knížky - humoristická, špionážní a krimithriller) a kupa portugalských a dánských čajů (které pro mne opatřil syn).}

Tak zas za rok. Ať jsou ty příští stejně pohodové jako ty letošní a hlavně ať se všichni zase sejdeme se svými blízkými.

Pohodové Vánoce

Krásné a pohodové Vánoce všem

---

Užijte si vánoční svátky v klidu a pohodě s těmi, co máte rádi.

Malé dárky pro kolegy

Jsem zvyklá na Vánoce dávat kolegům v práci malý dárek - pro radost ijako poděkování za celoroční spolupráci. Snažím se dárek vždycky doplnit něčím, co má trochu osobní povahu - v tom, že je to přímo ode mne, takový "originál". Loni jsem koupený keramický svícen a svíčku doplnila vlastnoručně upečeným perníčkem a přáníčkem, které jsem vyrobila technikou teabags folding.

A takovéhle malé balíčky jsem pro kolegy vyrobila tentokrát...

---

Opět jsem letos koupila svíčku (tentokrát vonnou ve skle), protože prostě svíčky se k Vánocům hodí. A doplnila jsem ji malým sáčkem sušených jablek z naší letošní chalupářské úrody (dávám je při poradách na stůl a mizí, tak asi chutají...) a malou skleničkou dýňovopomerančového džemu se zázvorem, který jsem speciálně pro kolegy uvařila (recept časem přidám).

Sice nejsem zrovna zručná balička, ale snažila jsem se si s balením trochu vyhrát, aby ty maličkosti hezky vypadaly.

Kolegům se snad dárek líbil a jsem zvědavá, jestli se mi dostane zpětného hodnocení toho džemu...

Nový Hrádek u Lukova

Nový Hrádek u Lukova byl založen jako lovecký hrádek ve 14. století, původně patřil Lucemburkům, později byla jeho majiteli postupně řada šlechtických rodů. Původní hrad měl dvojité opevnění, později byla jeho předsunutá část přebudována na druhé křídlo s renesančním palácem. V 17. století hrad vydrancovali Švédové a od té doby hrad ztratil na významu, v jeho prostorách byla pouze vybudovánaa hájovna. Na počátku 20. století byl zkonfiskován v rámci pozemkové reformy a pronajat Klubu českých turistů. V období po 2. světové válce se pak ocitl v pohraničním pásmu a byl až do r. 1989 nepřístupný.

Nový Hrádek se mi zalíbil na fotkách - poměrně rozsahlá slušně zachovalá zřícenina navíc s rozhledem, protože se nachází na skalnatém ostrohu na Dyjí. Takže jsme se rozhodli, že poslední výlet naší adventní dovolené povede právě sem.

---

Jako výchozí bod jsme zvolili vesnici Lukov (pardon - vlastně městys), kde jsme zaparkovali u červené turistické značky. Ovšem jak se později ukázalo, povedlo se nám zaparkovat na druhém konci vci a místo směrem na Nový Hrádek jsme navíc vyrazili směrem na Vranov nad Dyjí. To už se nám fakt nepovedlo hodně dávno ... Takže jsme se pěkně zase vrátili do Lukova - jen ne po červené turistické značce, ale po trase cyklostezky - abychom měli změnu.

_{Kostel v Lukově}

_{Z cesty...}

Prošli jsme celý Lukov, objevili hospodu (opět otevřenou až odpoledne) a vydali se správným směrem - hned za vsí kus přes bahnité pole, ale pak už po silničce až na rozcestí Příčky. Tam jsme z červené turistické značky odbočili na zelenou a pokračovali lesem až ke hradu.

Tady jsme bohužel neměli tolik štěstí jako na Hardeggu - nikdo tu nefilmoval a tak byl hrad zavřený. Díky zachovalému opevnění a tomu, že hrad stojí na sklaním ostrohu, je přístupný jen branou za mostem přes pozůstatek hradního příkopu. A ta byla bohužel nedobytně zamčená. Prohlédli jsme si tedy jen okolí hradu a vyrazili zpátky.

_{Zavřená brána Nového hrádku (navím vyfocená v protisvětle - ale odjinud to nešlo...)}

_{Nakonec jsme z Nového Hrádku viděli jen tohle}

_{Ze svahu nad hradem}

Kus jsme se vrátili ve svých stopách po zelené, ale protože (jak už jsem tu několikrát psala) neradi chodíme dvakrát stejnou cestou, odbočili jsme ze zelené nejdřív na cyklostezku a po pár desítkách metrů pak na neznačneou lesní cestu směrem na severovýchod. Po necelém kilometru jsme znovu narazili na červenou a zelenou turistickou značku, kterými jsme se nechali vést k rybníčku na Žlebském potoce. Od rozcestí u rybníčku jsme šli kousek po zelené, ze které jsme odbočili opět na cyklostezku a asi po kilometru došli zpět na rozcestí Příčky. A to už jsme měli Lukov znovu na dohled. Jen jsme se po cestě k zaparkovanému autu vyhnuli rozblácenému poli a vzali to raději po silničce.

_{Rybníček na Žlebském potoce}

_{Znovu Lukov}

Nakonec jsme ušli asi 15 km s převýšením cca 300 výškových metrů. Sice mne mrzelo, že jsme si nemohli pořádně prohlédnout zřízeninu, ale jinak to byl (i díky slunečnému počasí) pěkný výlet.

A úplně na závěr - co jsme to vlastně neviděli aneb fotka Nového Hrádku pěkně z ptačí perspektivy

_{Zdroj - http://www.turisticky.net/tipy/novy-hradek-u-lukova}

Hardegg

Hardegg je malé rakouské městečko (prý nejmenší) kousek od českých hranic. Na ostrohu nad řekou Dyje tu stojí stejnojmenný hrad. Byl postaven už někdy ve 12. století pány z rodu von Plain, kteří patřili k nejmocnějším z rodů v severním Rakousku. Postupně byl ve vlastnictví několika dalších šlechtických rodů, v 18. století se se dostal do vlastnictví rodu hrabat z Khevenhūllerů, kteří ho vlastní dodnes. V tomtéž století byl poškozen zemětřesením a také požárem. Poté byl nějakou dobu neobydlený a dokonce sloužil jako zdroj kameniva pro obnovu domů v městečku poškozených požárem. Obnoven byl na konci 19. století. Dnes je hrad v turistické sezóně přístupný a je zde expozice o životě Maxmiliána Habsburského.

---

My jsme na hrad vyrazili z vesničky Čižov, a to po modré turistické značce. Ta vede celou dobu po afaltové silničce (je sem ale zákaz vjezdu motorových vozidel). Více méně po rovině nás dovedla až na odbočku k Hardeggské vyhlídce. Určitě stojí zato si těch asi 500 metrů zajít - na skále nad řekou je postavený altánek a je odtud nádherný pohled na Dyji a především na městečko Hardegg s hradem. Od vyhlídky pak modrá klesá (stále po silničce) dolů k mostu přes řeku Dyji.

_{Vyhlídka a pohled z ní na Hardegg}

_{Ještě jednou Hardegg a státní hranice tvořená tokem Dyje}

Přes most jsme přešli státní hranici, kterou zde tvoří právě Dyje, a městečkem došli až ke hradu. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, protože na hradě zrovna natáčela Česká televize Brno část seriálu Labyrint, takže hrad byl otevřený, ačkoliv už bylo dávno po sezóně. Samozřejmě nebyl přístupný celý prohlídkový okruh, ale díky filmařům jsme se dostali alespoň do prostoru hradu a mohli si prohlédnout nádvoří a dokonce i pár místností.

_{Z městečka}

_{Hardegg zvenku}

_{Hardegg zevnitř}

Cestou od hradu jsme prošli ještě městečkem, jestli nenajdeme restauraci, kde bychom si dali něco teplého k pítí. Sice jsme Gasthoff našli, ale měli zavřeno (no - mimosezóna, že), takže jsme se vydali přeš řeku opět do Čech. Od mostu přes Dyji jsme se tentokrát vydali po zelené turistické značce. Ta vedla nejprve podél Dyje, pak jsme stoupali dál až zpátky k silničce s modrou turistickou značkou. Tu jsme ale zase brzo opustili a dali se po červené, která nás dovedla až k vyhlídce u obelisku u tzv. Ledových slují (pseudokrasové jeskyně v suťový polích pod srázem). Těsně před odbočkou k obelisku vede značka kus skalami (v mapě je to označeno jako Pašerácká stezka). Kvůli tomuto úseku je cesta označená jako "jen pro zdatné turisty", ale při troše opatrnosti ji lze bez problémů projít.

_{Na Pašerácké stezce...}

_{Obelisk a výhled od něj směrem na Vranov nad Dyjí}

Od obelisku jsme párset metrů ještě pokračovali po červené, ale na rozcestí jsme ji opustili a dali se po lesní asfaltce zpátky do Čížova. Tady alfaltka vyústila v místech, kde je jako připomínka železné opony zachována část zátarasů, které bývaly na státní hranici s Rakouskem před r. 1989, a strážní věž z té doby. Naštěstí už jen historie ...

_{Cesta do Čžova (jako když střelíš) a ukázka hraničních zátarasů na linii bývalé železné opony}

Pokud budete někdy v těchto místech, tak výlet na Hardegg určitě doporučuji - z fotek je myslím vidět, že je to hrad jako z pohádky (asi proto si ho taky vybrali filmaři).

A na závěr ještě trochu statistiky - jako obvykle. Ušli jsme asi 15 km s celkovým převýšením 450 výškových metrů.

_{A pokud se vám výškový profil zdá jiný než obvykle, je to tím, že mapy.cz se tváří, že silnička, po které jsme se vraceli do Čížova, neexistuje (resp. nebylo možné ji zakrreslit jako prošlou pro zobrazení profilu trasy). Proto je výškový profil tentokrát stažený z Garminu (kde se mi ale tolik nelíbí).}

Čajové překvapení 14

Další můj čajový swap - Čajové překvapení 14 visel na Swaplace poměrně dlouho. Už jsem si myslela, že se na něj nikdo nepřihlásí. Jednak je v poslední době na Swaplace trochu mrtvo a jednak už to byl přece jen čtrnáctý swap na stejné téma... Nakonec se mi přece jen jedna zájemkyně ozvala - slečna Ly, která na Swaplace používá přezdívku Liliana, a tak se swap nakonec uskutečnil. Dokonce jsme si ho předaly osobně, protože jsme zjistily, že bydlíme kousek od sebe.

Já jsem nabízela, že pošlu asi 50 sáčkových čajů - přibližně15 černých a zelených (ochucených), 15 ovocných, 20 nejrůznějších bylinkových vybalených z původního přebalu, zabalených zvlášť do zipového igelitového sáčku. Na lístečku bude u každého sáčku uvedena značka a druh. Na oplátku jsem chtěla nějaké překvapení, které by korespondovalo s tím, co mám uvedeno v profilu jako preference. Hodnota swapu měla být kolem 100 Kč.

---

Já jsem tentokrát měla čaje do swapu zhruba vybrané už předem a jako obvykle to byla poměrně pestrá směsice - jak pokud šlo o druhy čajů (zelené, černé ovocné, bylinkové), tak pokud šlo o země původu - Polsko, Anglie, Německo, Keňa...

Čaje jsem složila do prázdné papírové kazety od čajů a jako vždycky jsem přidala nějakou sladkost. Tentokrát to byla čokoládová tyčinka Chocoland, sušenky Lotus s čokoládou a kávové bonbóny.

Já jsem v balíčku od Ly našla sprchový gel Dove s avokádem, krém Garnier, balíček oříšků a kraťoučký dopis ozdobený dekoračním papírem. Musím říci, že mne Ly obsahem balíčku moc příjemně překvapila. Sprcháč ani krém jsem jsem ještě neměla, takže je ráda vyzkouším. A je to přesně typ věcí, které se u mne neztratí a ve swapu mne potěší. Totéž platí o oříškách, které buď sezobu jen tak nebo si je budu přidávat do ranního musli.

Celkově hodnotím swap jako velmi povedený. Ly je milá slečna, se kterou byla bezproblémová komunikace. Věci, které mi vybrala, se mi všechny budou hodit. Byly i hezky zabalené (byť Ly napsala, že neumí balit). Prostě bylo vidět, že Ly si na swapu dala záležet. S touhle swaperkou si ráda někdy v budoucnu swapnu znovu.

10/10