Vždycky jsem měla Dyji spojenou s lužními lesy, slepými rameny, močály... Ano i to je Dyje, ale Dyje až kolem Nových Mlýnů, kde se pomalu blíží ke svému ústí do řeky Moravy.
My jsme se na výlet vypravili ze Znojma proti jejímu proudu. A tady Dyje ještě teče údolím poměrně hluboko zařízlým do krajiny (takže k vidění jsou tu spíš skály než močály). Je to jedna z nejcennějších parití údolí Dyje - část dyjského kaňonu proto byla v roce 1991 vyhlášena Národním parkem Podyjí. Tento národní park se táhne podél Dyje od Znojma až k Vranovu nad Dyjí. My jsme tentokrát prošli část mezi Znojmem a bývalým Judexovým mlýnem.
Výchozím místem našeho výetu bylo parkoviště kousek od hráze Znojemnské přehrady. Odtud jsme se vydali po žluté turistické značce, která nás provázela celou polovinu cesty. Až k ústí Trauznického potoka cesta v podstatě kopírovala hladinu přehradní nádrže. Pak pokračovala do kopce na vyhlídku Sealsfieldův kámen, odkud jsme (stále po žluté) pokračovali zpět k Dyji a dál proti jejímu proudu kolem bývalého Mlýnu Papírna, kde se zachoval původní náhon i zbytky původní budovy. Celá cesta převážně po úzkých pěšinkách (na nkěterých místech jsem byla docela ráda, že ležel jen jemný sněhový poprašek, ale nebylo namrzlo), téměř nedotčenou přírodou, míjeli jsme stromy popadané i porostlé břečťanem, kamenná moře i stopy po "úřadování" bobra.
Dvakrát z cesty podél Dyje
Výhledy na Dyji
Trocha divočiny
Potkali jsme labutě...
U bývalého mlýna Papírna
Od Papírny jsme pak po dalších párset metrech došli na rozcestí s červenou turistickou značkou u bývalého Juxova mlýna. Odtud jsme do mírného kopce vystoupali na Havranická vřsoviště a cestou mezi loukami došli až do Ponic. Tam jsme plánovali malou pauzu v hospodě, ale k našemu zklamání měla ještě zavřeno (dovolená mimo sezónu má i své stinné stránky), tak jsme se pustili dál do Konic - tentokrát kus po silnici. Za Konicemi nás ale červená zase nasměrovala na polní cestu a mezi lesíky a loukami jsme po ní došli přes Kraví horu a vyhlídku u Vrbkova kamene zpátky na parkoviště u Dyje.
Vřešoviště Havraníky
Kaplička u Havraníků
Drobmé stavby v krajině
Poutní kaple Panny Marie Bolestné nad Popicemi
Každá část cesty byla úplně jiná - zatímco žlutá vedla skoro divočinou, kde nebylo vidět moc zásahů lidské ruky, tak červená nás naopak provedla krajinou sice malebnou, ale lidmi obhospoařovanou - míjeli jsme vinice, pastviny, vesnice i drobné stavby jako jsou křížky nebo boží muka.
Znojmo-vidím tě dvojmo aneb dvakrát pohled na panorama města
Každopádně výlet to byl moc hezký, i když krajina v tomto ročním období zrovna nehýřila barvami. Ale na druhou stranu oproti letní sezóně jsme si ji užili klidnou, bez zástupů turistů.
Celkově jsme ušli 18 km a nastoupali v souhrnu přes 500 výškových metrů, jak dokládá mapka cesty a její a výškový profil, které tu echybí ani tentokrát-
Žádné komentáře:
Okomentovat