Poslední článek o naší dovolené bude věnován dvěma městům, které jsme si (částečně v dešti) prošli v den, kdy uplakané počasí nepřálo tomu, abychom vyrazili do dolin Slovenského ráje. Ráno jsme si nejprve vyjeli do Levoči a na Mariánskou horu, která se tyčí nad ním, odpoledne jsme se pak prošli po centru Spišské Nové Vsi, kde jsme bydleli.
Levoča je historické slovenské město, které leží na rozhraní Levočských vrchů a Hornádské kotliny. První písemné zmínky o něm jsou ze 13. století. Původní osada se díky své poloze na obchodní stezce rychle rozvíjela a brzy se stala plnohodnotným městem se všemi výsadami a posléze byla povýšena na svobodné královské město. Celé město je obklopeno středověkými hradbami, které se dochovaly do dnešních dnů. Jeho centrem je velké obdélníkové náměsti s množstvím renesančních domů, v jehož centru stoji římskokatolický kostel sv. Jakuba. Ten určitě stojí za prohlídku - jeho interiér je opravdu krásný. Navíc se zde nachází celá řada pozdně gotických a renesančních oltářů, z nichž nejznámější je hlavní oltář pocházející z dílny mistra Pavla z Levoče. Oltář má úctyhodnou výšku (asi 18 m) a je celý vyřezán z lipového dřeva. Zajímavé jsou také vyřezávané kostelní lavice. V r. 2009 bylo historické centrum Levoči zapsáno do seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Domy na náměstí
Kostel sv. Jakuba
Interiér kostela sv. Jakuba s oltářem mistra Pavla (v kostele se nesmí fotit, takže fotku jsem si zapůjčila z www.idnes.cz)
Radnice - dominanta náměstí. Fresky na průčelí představují měšťanské ctnosti
"Kleiitka hanby" aneb městský pranýř.
Na Mariánské hoře kousek od města se nachází bazilika Navštívení Panny Marie, jejíž současná neogotická podoba je ze začátku minulého století. Jde o významné poutní místo, kde se pravidelně v červenci koná jedna z největších náboženských poutí na Slovensku. Bazilka byla v říjnu již bohužel uzavřená, takže jsme se museli spokojit s prohlídkou exteriérů. Ale ani tak jsme nelitovali, že jsme se tam vypravili.
Bazilika na Mariánské hoře
"Výhled" z Mariánské hory, resp. spíš doklad, o tom, že bylo zataženo a mrholilo
Odpoledna jsme si pak trochu víc prošli město, že kterého jsme podnikali naše "výpady" do Slovenského ráje.
Spišská Nová Ves leží na řece Hornád, první zmínky o ní jsou také ze 13. století, kdy vznikla spojením německé a maďarské osady. Ve středověku byla významný centrem řemesel - vyráběly se tu zvony a konaly se tu velké trhy. Centrem Spišské Nové Vsi je protáhlé náměstí s historickými domy a dominujícím kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Tento kostel se pyšní nejvyšší kostelní věží na Slovensku (byla vybudována v novogotickém stylu po požáru města) a další jeho zajímavostí je 7 hodinových ciferníků. Na věž vede 155 schodů - nejprve klasických točitých (a docela úzkých), poté se až k vrcholku věže stoupá po žebřících. Když zrovna není mlha a neprší (jako se to stalo nám), jsou z věže prý krásně vidět Vysoké Tatry
Kostel ve Spišské Nové Vsi
A ani z kostela ve Spišské Nové Vsi výhled za moc nestál
Muzeim na náměstí ve Spišské Nové vsi - krásně reataurované
Jako obvykle přidám pár praktických informaci. Na náměstí v Levoči se dá parkovat (parkovací automaty) - my jsme v říjnu parkovací místo našli, v létě to možná bude horší. Kostel sv. Jakuba si lze prohlédnout jen s průvodcem - prohlídky jsou každou hodinu a začínají vždycky v půl. Vstupenky (tuším 4 € za osobu) se kupují v budově naproti vstupu do kostela. V kostele se nesmí fotit. Na náměstí je informační centrum.
Na Mariánskou horu se dá buď vyjít pěšky po turistické značce nebo vyjet autem poměrně úzkou a klikatou silničkou (vzhledem ke konání poutí je ale opravená a na vrcholu je hodně velké parkoviště).
Na věž kostela ve Spiššské Nové Vsi je možné vystoupit také jen s průvodcem. Vstupenky prodávají v informačním centru na náměstí (2 € za osobu) a ke konání prohlídky stačí 2 osoby (byli jsme na ní sami).
Letmý zaběr do našeho pokoje
A ještě stručná zmínka o Penzionu Grillbar, kde jsme bydleli. Jde o malý penzion (6 pokojů), který se nachází přímo na náměstí (plus je, že parkování má zajištěné ve dvoře). Měli jsme prostorný a moderně zařízený pokoj vybavený i klimatizací, televizí, ledničkou a varnou konvicí (cena 45 € za pokoj a noc + místní polatek). Snídaně je třeba si dokoupit zvlášť (5€ za osobu a den), vzhledem k velikosti penzionu nejde o švédské stoly, ale objednávají se z jídelníčku, automatickou součástí byl čaj (káva), džus, pečivo, džemy a máslíčka. Restarurace je zaměřená na steaky a burgery, takže poněkud jednostranná. Pro večeři jsme tedy dvakrát využili i restaruaci Nostalgia, která byla přes náměstí (jelení kýta s dýňovými noky, kterou jsem tam měla, byla skvělá). Naopak nadprůměrná byla nabídka různých druhů rumů (takže jsme degustovali každý večer).
No a zazvonil zvonec a naší dovolené je i tady na blogu definitivní konec.
Žádné komentáře:
Okomentovat