Prielom Hornádu se nazývá kaňon řeky Hornád mezi tzv. Hrdlem Hornádu, které je asi 2 km od obca Hrabušice a ústím Bieleho Potoka nedaleko obce Čingov. Kaňon Hornádu pak poračuje ještě dál až ke Smižanské Maši. Řeka zde vede úzkým korytem zaříznutým do skal. Celé území je přírodní rezervací.
Projít Prielom Hornádu jsme se chystali už kdysi dávno (asi pře 15 lety). Tenkrát nám to zhatila nemoc a tak na plánovaný výlet došlo až po mnoha letech, když jsme se vypravili na dovolenou do Slovenského ráje.
Protože celý kaňon Hornádu má délku asi 16 km, naplánovali jsme si výlet jen zhruba jeho polovinou - z Podliesku u obce Hrabušice až k bývalému Letanovskému mlýnu a zase zpátky s tím, že jsme si ještě udělali zacházku na Kláštoricko.
Auto jsme nechali na parkovišti v Podliesku a odtud jsme vyrazili po modré turistické značce pohodlnou lesní asfaltkou k Hrdlu Hornádu. Dál už modrá kopírovala tok Hornádu. Cesta vedla většinou úzkou kamenitou pěšinkou plnou kořenů, někde ale také po kovových roštech přímo nad hladinou řeky, lávkách přes řeku, stupačkách i žebřících, některá místa jsou jištěna řetězy. Z většiny cesty jsou pěkné pohledy na řeku a okolní skály.
Hrdlo Hornádu - nástupní místo do Prielomu Hornádu
Mnohokrát řeka a okolní skály
Asi po hodině jsme došli k ústí Kláštorské doliny (té věnuji samostatný článek, protože jinak bych to tu zahltila fotkami,) kterou jsme po zelené turistické značce vystoupali až na Kláškorisko, kde jsme si dali pauzu s pivem v kupovidu otevřené restauraci a po žluté se vrátili zpět k lávce přes Hornád u ústí doliny a dál pokračovali dál po modré až k bývalému Letanovskému mlýnu (kde jsme si pivo nedali protože bufet je mimo sezónu už zavřený).
Lávky přes Hornád
Stupačky, řetězy, rošty ...
Ještě řeka
Od Letanovského mlýna jsme se vydali na zpáteční cestu do Podliesku. Úvodní stoupání je docela záběr - cestička se cikcak klikatí do hodně prudkého kopce. Pak pokračuje po vrcholové hraně skal, které tvoří kaňon Hornádu (ovšem nikoliv v úplné rovině - na něktrých místech klesá, aby tak zase stoupala vzhůru). Z této části cesty jsou na některých místech hezké pohledy do kaňonu řeky. Z nejvyššího bodu - Zelené hory (654 m.n.m.) pak žlutá klesá (opět docela prudce) zpět k Hornádu, odkud jsme se po stejné cestě (tj.po modré) vrátili do Podliesku.
Pohledy z hřebene skal nad Hornádem
Gackova diera (24 m hluboká propast, která začíná na hřebeni skal a ústí ve stěně kaňonu)
A na závěr něco praktických informací. Parkovné za osobní auto na parkovišti v Podliesku je 3 €, vstupné do oblasti Slovenského ráje se v říjnu ve všední den už neplatí, v sezóně je 1,5 € za osobu. Prielom Hornádu je (narozdíl od většiny roklin ve Slovenském ráji) průchozí oboustranně (musím říci, že v letní sezóně to musí být docela "zajímavé" - hlavně na roštech nad řekou), takže je možné jít po proudu i proti němu. Je třeba mít slušné pevné boty a pohybovat se opatrně - v kaňonu je vlhko a vápenec (který je hlavní horninou Slovenského ráje), stejně jako ošpalané kořeny stromů kloužou jako namydlené. Zabloudit se nedá - jednak je cesta dobře značená a jednak není kam uhnout. Jako všude ve slovenksých horách jsou údaje o délce cesty nikoliv v km, ale v hodinách. Údaje celkem odpovídají. Rozhodně nedoporučuji se řídit kilometráží podle mapy ve spojení s úvahou o průměrném tempu 4km/h. Tohle tempo na žebříčích, stupačkách ani v kopci nad kaňonem nejpsíš neudržíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat