Historické detektivky Vladimíra Vondrušky, patří mezi mé oblíbené knižní tituly. Taky už se tady mezi přečtenými knihami několikrát objevily. Když se v knihkupectví objevil další (už dvaadvacátý) příběh ze série Hříšní lidé království českého, bylo jasné, že poputuje i k nám domů. Nejdřív ji přečetl manžel, protože já jsem se zrovna prokousávala knížkou Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice, a teprve pak jsem se do ní pustila já - vyšlo mi to akorát na dovolenou.
Anotace
"Píše se rok 1261. Přemysl II. Otakar podpoří v boji o trůn římského krále proti Alfonsi Kastilskému jeho konkurenta Richarda Cornwalského a za to má slíben majestát, propůjčující mu rakouské a štýrské léno. Jenže v diplomacii není nic takové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Oldřich z Chlumu odjíždí s několika významnými velmoži do německých Cách s tajným posláním. Záhy po příjezdu je zavražděn císařův komoří a osobní přítel Richarda Cornwalského. Z vraždy jsou obviněni čeští šlechtici a uvězněni. Navíc dojde ve městě k nepokojům, v jejichž čele stojí žáci tamní katedrální školy, potulní vakanti zvaní goliardi. Vše zůstává na panoši Otovi..."
Vydalo nakl. MOBA v r. 2017
Ota se v Cáchách pohybuje v přestrojení za potulného studenta - goliarda a snaží se na základě úkolu od Oldřich z Chlumu odhalit intriky ohrožující zájmy krále Přemysla Otakara II související s podporou římského krále. Jenže i Ota je brzo obviněn z vraždy. A nakonec se v podezření z vraždy ocitne i Diviš. Oba pomocníci Oldřicha z Chlumu se tedy při svém pátrání musí skrývat před rychtářem města Cáchy. Takže tentokrát ženy - neurozené i urozené hrají ve vyšetřování ještě větší roli než obvykle.
Musím říci, že zápletka se mi zdála příliš komplikovaná a nevěrohodná, av ději jsem se občas ztrácela. Nepochopila jsem, proč se kniha jmenuje právě Vzpoura goliardů, protože goliardi v knize nemají zásadní roli (a jejich vzpoura už vůbec ne). Celkově mne tenhle poslední příběh ze série Hříšní lidé Království českého nezaujal (spíš bych mohla říci, že mne nudil) a dočetla jsem ho jen ze setrvačnosti. Sice jsem na netu na knížku četla spíš pozitivní názory, ale já ji považuji za to nejslabší, co jsem od V. Vondrušky četla - přišla mi jako rutinní řemeslo (a navíc odbyté).
Žádné komentáře:
Okomentovat