Víkendové počasí vyloženě zvalo na výlet někam do přírody, takže jsme neodolali ani my. Stejně jako minule jsme namířili do Chráněné krajiné oblasti Brdy, která byla vyhlášena v r. 2016 na území bývalého, stejnojmenného vojenského újezdu. Cílem výletu byla oblast Padrťských rybníků.
Východiskem naší trasy byla osada Tesllíny, kde jsme zaparkovali auto a vyrazili po zelené TZ. Kousek za kótou 719 m.n.m. (což je místo, kde měl stát americký radar - přiznávám, že jsme kótu minuli bez povšimnutí, nikde tam není nic patrné) zelená značka končila a dál jsme pokračovali po červené, Cestou jsme minuli místo, kde kdysi stával benediktinský klášter Teslíny s kostelem Sv. Jana Křittele. Klášter vznikl někdy v 11. stol. a jeho zánik se datuje do r. 1421, kdy ho vyplenila husitská vojska. Do dnešních dnů po něm nezbylo v podstatě nic a připomíná jej jen cedule v kamenné mohylce a dva obnovené rybníčky na Zlatém potoce.
Připomínka kláštera Teslíny
Rybníček u bývalého kláštera Teslíny
Po červené jsme došli až na hráz Hořejšího padrťského rybníka. Ten byl spolu s Dolejším padrťským rybníkem založen v 16. stol. jako rezervoár pro plavení dřeva. S rozlohou 70 a 40 hektarů jsou největšími (a také nejvýše položenými) vodními plochami v regionu a v jejich okolí se vyskytuje řada chráněných rostlin i živočichů.
Horní padrťský rybník panoramaticky
Dolní padrťský rybník
Dolní padrťský rybník
Hráz Hořejšího padrťského rybníka jsme přešli po modré turistické značce (jinudy se ani jít nedalo - téměř hned za hrází už je Dolejší padrťský rybník a navíc je tam vstup zakázán, protože tam neproběhla ještě pyronechnická sanace) a dál jsme pak pokračovali po zelené až k Jahodové hoře (což byl se 726 m.n.m nejvyšší bod našeho výletu). Těsně před ní jsme si ještě udělali malou odbočku, ke skalce na jejím úbočí. Z vrcholu Jahodové hory bohužel nejsou žádné daleké výhledy - zakrývají je vzrostlé stromy.
Skály na Jahodové hoře poprvé
Skály na Jahodové hoře podruhé
Skály na Jahodové hoře potřetí (v pozdadí vysílač Praha)
Na Jahodové hoře jsme opustili turistické značky a vydali se neznačenou lesní cestou směrem k jihu a po chvíli se připojili na výraznou rovnou cestu (ona v této oblasti ve většina cest "jak když střelí) a pokračovali po ní asi 2 km. Kousek poté, co jsme přešli silnici, se cesta změnila na spíše "necestu", takže jsme občas přeskakovali potůžky nebo kličkovali mezi bažinkami či stromky. Ale udrželi jsme směr a "necesta" se zase stala pohodlnou cestou, která nás dovedla na zelenou značku. A po té to byly lesní asfaltkou přes rozcestí Spálená bouda zpátky do Teslín jen 2 km.
Cestou jak když střelí, lesem i necestou...
Jaro - dokonce i had vylezl (ikdyž do Jiřího ještě nějaký den chyběl)
Celá trasa vede lesy po lesních cestách (sjízdných i pro kola nebo kočárky - s výjimkou zmiňovaného kousku před Spálenou boudou) bez nějakého velkého stoupání. Žížnivci se v Teslínech mohou občerstvit v Grillu (netestovali jsme - manžel řídil, takže se nemohl dát pivo, tak jsem s ním držela "basu")
Celková délka výletu byla 16 km (převýšení asi 220 výškových metrů - na profilu je to o něco víc, protože kus mimo značené cesty mi mapa tvrdošíjně kreslila jinudy), které jsme (i se svačinou) ušli za zhruba 4 hodiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat