To, že příběhy Agathy Christie patří mezi mé oblíbené detektivky, jsem tu už před časem zmiňovala. Takže když jsem v knihkupectví náhodně narazila na knížku Vždyť je to jen hračka, kterou jsem ještě nečetla (a navíc byla zlevněná asi o stovku), tak jsem neodolala a odnesla si ji domů.
Z anotace knížky:
Náhoda svede dohromady vysloužilého policistu Luka Fitzwilliama, vracejícího se z Dálného východu do Anglie, a zdánlivě popletenou starou dámu, která mu ve vlaku vypráví neuvěřitelnou historku o sérii vražd ve svém městečku. Teprve náhodně přečtené oznámení v černé kronice podnítí Lukův zájem vyšetřit, zda na jejím příběhu přece jen není něco pravdy... Nikdo nemůže pochybovat o tom, že Luka čeká nelehký úkol. Vždyť - jak pravila stará dáma - když vás nikdo nepodezřívá, je zabíjení vlastně hračka.
Na základě této anotace jsem předpokládala, že půjde o klasickou detektivku, na které jsem od této autorky zvyklá (nikoliv o něco podobného jako byl Cestující do Frankturtu, který mne dost zklamal). A v tomto směru knížka naplnila mé očekávání. Sice v ní nevystupuje ani jeden z mých oblíbenců, tj. ani Hercule Poirot, ani slečna Marplová, ale jinak to přesně ten typ příběhu, které od A. Christie čekám a které se mi líbí. Anglické městečko zabydlené typickými postavičkami včetně plukovníka na penzi, venkovského lékaře, majitele panství, huhňavé služebné, kde život poklidně plyne a kde by člověk neočekával zločin. Postupně rozvíjející se pátrání a odhalování novýc skutečností, několik nesprávných teorií a nakonec docela překvapivé rozuzlení (ne - vraha jsem neodhalila, byť jsem od půlky knížky měla podezření - ovšem na toho nesprávného). Tohle prostě byla "moje oblíbená Agáta", která se dobře čte.
Žádné komentáře:
Okomentovat