Našla jsem nedávno ve špajzu zapadlý sáček s cizrnou. Přivezla ji máma z Tunisu, kde ji koupila někde na trhu a trochu mi jí odsypala. Já cizrnu vyzkoušela kdysi dávno sterilovanou a nechutnala mi. Proto mi tam dovezené zůstala nějakou chvíli ležet a v podstatě jsem na ni zapomněla. Nebylo jí moc - tak necelých 100 g, takže jsem váhala, co teď s ní. Vyhodit, darovat nebo z ní zkusit něco vyrobit ??? Jídlo vyhazuju nerada, dávat někomu deset deka cizrny mi přišlo praštěné, tak jsem se rozhodla, že se pokusím o výrobu hummnusu...
Možná nejdřív pár slov o hummusu obecně...
Hummus je pomazánka z cizrny původem z arabských zemí východního Středomoří, jejíž historie sahá několik století zpět. Na jeho přípravu existuje spousta receptů, které vycházejí ze stejných surovin, liší se ale v detailech, případně v přidaném ochucení. Obsahuje hodně vlákniny i množství vitamínů a minerálních látek jako jsou vitamíny skupiny B, vitamin A a E, kyselina listová, hořčík, železo, vápník, zinek, draslík.
Já jsem hummus nikdy neochutnala, takže jeho výroba pro mne byla krokem do neznáma. Pročetla jsem nějaké recepty a návody na netu a pak se pustila do takové své vlastní varianty.
Suroviny
asi 100 g suché cizrny
3 lžíce tahini pasty,
lžíce olivového oleje,
2 lžíce citr. šťávy,
asi 3 lžíce studené vody,
česnek (2 stroužky)
sůl
Cizrnu jsem propláchla vlažnou vodou a nechala dva dny máčet (vodu jsem vždycky ráno a večer slila a dala novou). Nabobtnalou (dokonce i malinko naklíčenou) cizrnu jsem vařila asi hodinu - až se mi zdála měkká. Vařenou cizrnu jsem rozmixovala, přidala tahini pastu, olej, citronovou šťávu, prolisovaný česnek, sůl a znovu pomixovala. Protože se mi výsledná konzistence zdála přliš hustá, postupně jsem ještě přidala trochu studené vody.
Výsledkem byla pomazánka - trochu hrubší, než jsem si představovala (asi to chtělo odstranit z vařené cizrny slupičky, jak nabádal jeden recept, jenže jsem byla líná), ale překvapivě mi chutnala. Na první ochutná jsem si trochu namazala na normální chleba, pak jsem ji mazala na dalamánek a na knackebrot, asi by se dobře hodila i k pita chlebu (když mají v podstě stejný zeměpisný původ), ale to vyzkouším až někdy příště.
Nicméně, až si budu chtít hummus udělat, tak určitě použiju sterilovanou cizrnu - namáčení a vaření suché cizrny je na můj vkus trochu na dlouhý loket (a pokud už ze konzervované cizrny nejsou šlupičky odstraněné, tak se o jejich odstranění pokusím - myslím, že tak dosáhnu větší jemnosti výsledné pomazánky). A určitě si hummus koupím hotový (kolegyně tvrdí, že dobrý mají v Marks&Spencer), abych porovnala svůj výsledek s profesionály.
Žádné komentáře:
Okomentovat