Tak trochu zprofanovaný minulý režimem, který ho spojoval s prvomáhovými oslavami i se sovětskou armádou... Ale ani každoroční malování obrázků šeříku při výtvarné výchově mi ho nezprotivilo. Zůstal pro mne takovým symbolem května, kdy už je opravdové jaro, kdy se chodí jen ve svetříku nebo lehkém sáčku.
Mám ho ráda, když kvete. Bílý i jeho různé odstíny fialové. Teď mi kvete u nás na sídlišti - před domem bílý, fialové za domem i cestou k poště. A druhou várku si užiju na chalupě, kde máme taky jeden keř kvetoucí bíle a druhý fialový. Ale to až časem - u nás na Vysočině je všechno trochu opožděné (tak od dva týdny).
Líbila by se mi doma váza s velkou kyticí šeříku. Ale musím řici, že se šeříkem ve váze nemám dobré zkušenosti - hrozně rychle zvadne a přestane tak dělat parádu. I proto jsem si začátkem týdne cestou z práce do vázy ulomila jen pár malých větviček (co kdyby tentokrát...). A i tentokrát to dopadlo jako vždycky - druhý den ráno, kdy jsem ho fotila, ještě vypadal slušně, ale večer už nebyl fotogenický ani trochu a další den ráno už letěl do koše. Proto je tu taky jen ta jediná fotka, kterou jsem cvakla ráno před odchodem do práce..
Máte na šeřík ve váze (tedy na to, aby dlouho vydržel hezký) nějaký fígl? Nebo s ním máte podobné zkušensoti jako já...?
Žádné komentáře:
Okomentovat