Řeka Doubrava, která je jedním z mnoha přítoků Labe, pramení ve Žďárských vrších v oblasti Vlekého Dářka. Na svém horním toku nedaleko Chotěboře vytváří skalnaté údolí. Řeka se zde zařezává do horninového podloží a vytváří tak koryto plné peřejí, balvanů i menších i větších vodopádů. Celé údolí je dlouhé asi 5 km. Od r. 1986 přírodní rezervací a vede tudy i naučná stezka. A právě sem jsme se tentokrát vypravili na výlet.
Vodopád na Doubravě
Výchozím místem pro náš výlet se stala obec Bílek, kde jsme u vlakové zastávky zaparkovali auto a po červené turistické značce vyrazili podél řeky směrem po proudu. Červená značka v podstatě kopíruje toky řeky Doubravy a vede většinou těsně po jejím břehu, takže je možné sledovat její malé i větší peřeje. Je ale současně dobré občas koukat i pod nohy, protože jde o převážně kamenitou stezku a občas na mokrých kamenech může hrozit uklouznutí. Na některých hůře schůdných místech je cesta doplněna řetězy a kovovými schody (ale ve slušném obutí ji lze bez problémů zvládnout)
Po asi dvou kilometrech jsme se dostali do nejzajímavější části - k soutěsce Koryto, kde si řeka prorazila cestu mezi asi 15m vysokými skalami. Na konci soutěsky navíc ještě vytváří asi dvoumetrový vodopád.
Mnohokrát Doubrava
Kousek za soutěskou jsme se dostali na rozcestí se zelenou značkou, pokračovali jsme ale stále podél řeky po červené. Minuli jsme nejprve ústí Kamenného potoka a po půlkilometru jsme dorazili k mlýnskému náhodu, který odváděl vodu z řeky k Hornímu mlýnu (rodiště spisovatele Ignáce Hermanna). Tento mlýn bohužel vyhořel a zůstaly z něj jen opuštěná hospodářská budova.
Náhon u Horního mlýna a louka kousek nad ním
Ještě od řeky - co padlo do oka
U Horního mlýna jsme opustili údolí Doubravy a pustili se mírným stoupáním po zelené, přešli jsme Kamenný potok a došli na vyhlídku Nad čertovým stolkem (vyhlídka odtud byla ale hlavně na stromy). Poměrně prudkým klesáním jsme sešli na rozcestí zelené a červené (kde už jsme jednou byli). Tentokrát jsme ovšem přešli po kovovém můstku řeku a strmě zase stoupali po schodech vzhůru k bývalému hrádku Sokolovec (nebo také Sokolov či Sokolohrady). Tento hrádek byl obýván na přelomu 14. a 15. století loupeživými rytíři a někdy koncem 15. století již byl zřejmě pustý. Do dnešních dnů se z něj neuchovalo v podstatě nic. Z míst, kde stával je ale pěkná vyhlídka do údolí řeky (a až na úplný vrchol Sokolohradu je to taková trochu "kozí" stezka neznačenou krátkou odbočkou).
Kamenný potok - před ústmí do Doubravy a horní tok
Na Sokolohradech
Od Sokolovce jsme se pak pohodlnou lesní cestou vrátili - stále po zelené - zpátky do Bílku.
Cesta údolí Doubravy je moc hezký výlet romantickými místy a určitě stojí zato. A teď na začátku května v pracovní den byla zcela liduprázdná, takže jsme v klidu mohli obdivovat, co tu příroda dokázala vytvořit.
Žádné komentáře:
Okomentovat