Když jsme minulou neděli vybírali cíl pro náš výlet, chtěli jsme někam do přírody, ideálně do lesa, východisko někde blízko u Prahy a ne moc dlouhou trasu do kruhu. Nakonec volba padla na Poberouní - je to kousek po D5 a je tam krásně. Na spoustě míst už jsme byli (v Koněprusských jeskyní, Srbsku, Karlštejně, lomech Amerika...), ale ještě pořád tam máme "bílá místa na mapě". A Koda a Tetín k nim patří.
Berounka z Tetína
Jako výchozí bod jsme zvolili Tetín Počátky jeho historie jsou v mnoha pověstech spojovány už s Krokovou dcerou Tetou. V 10. stol. je pak zmiňován s pobytem sv. Ludmily a jejího vnuka sv. Václava, jehož zde údajně po krátký čas vychovávala, a posléze zde byla zavražděna svou snahou Drahomírou.
Auto jsme zaparkovali v Tetíně na návsi a nejřív jsme se vydali ke zbytkům hradu Tetín, vznikl v polovině 13. stol. a zanikl v souvislosti s výstavbou Karlštejna, tj. cca o sto let později. Jediným výraznějším zbytkem jsou pozůstatky hradní věže. Ale ze sklanatého ostrohu, na kterém se hrad nacházel je moc pěkný výhled na Berounku a protější kopce.
Zbytky hradu Tetín
Cestou zpátky na náves jsme si ještě prohlédli všechny tři místní kostely. Nejstarším z nich je románský kostel Sv. Kateřiny založený ve 12. stol., který díky zvonici a okolní zdi tvoří jakýsi uzavřený "dvůr", který podle archeologických nálezů sloužil jako pohřebiště. Právě tento kostel je spojován s působením Sv. Ludmily na Tetíně. Hned vedle něj pak je kostel sv. Ludmily, který je z trojice tetínských kostelů nejmladší - byl postaven v barokní stylu na konci 17. stol. Posledním kostelem je kostel Sv. Jana Nepomuckého. Ten byl původně vystavěn jako kostel sv. Michaela v polovině 14. stol. a kolem něj byl založen hřbitov. V současné době je odsvěcen a slouží jako výstavní prostor. Před kostelem stojí velký kříž (který jsem si nějak zapomněla vyfotit) a je od něj taky krásný výhled.
Kostel Sv. Kateřiny a kostel Sv. Ludmily od sebe stojí jen pár metrů
Zvonice kostela Sv. Kateřiny a pohled do "dvora"
Kostel Sv. Ludmily
Kostel Sv. Jana Nepomuckého a výhledy od něj
A pak už jsme z Tetína vyrazili po modré turistické značce. Za Tetínem cesta se cesta vnořila do lesa a vedla chvíli do kopce, chvili zas z kopce... Po modré jsme došli až na rozcestí se žlutou značkou, ze kterého jsme pokračovali po modré až k jeskyni Koda. Ačkoliv tato jeskyně trochu vypadá jako vylámaná, jde o jeskyni přírodního původu. Je asi 15 m dlouhá a podle archeologických nálezů sloužila jako obydlí od doby kamenné až do středověku.
Koda - jeskyně
A protože se nám (jako obvykle) nechtělo vracet se stejnou cestou, sebělhli jsme od jeskyně na neznačenou lesní cestu a po ní se po chvíli napojili na žlutou značku, po které jsme pak pokračovali kolem Kodského pramene dál. Žlutá nás zavedla až do vesnice Tobolka (posledních pár set metrů po silnici).
Svačinová pauza před Tobolkou
V Tobolce mají kapličku s křížkem a docela fotogenický rybníček s kosatci, vrbou a lekníny
Jaro...
V Tobolce jsme opět změnili barvu a po zelené značce jsme vyrazili na zpáteční cestu do Tětína. Kousek za vsí jsme ze silnice odbočili na polní cestu, která se po chvíli změnila v lesní a začal klesat. A po necelých 4 km jsme byli zase zpátky v Tetíně.
Na návsi jsem si ještě vyfotila místní zámek (tak tak malou vesnici, jakou Tetín je, se tu dá vidět docela dost pamětihodností). Zámek prošel ve své historii mnoha přestavbami, jeho současná podoba je z 18. stol. Byl vrácen potomkům původních majitelů a je nepřístupný. Zajímavostí jsou hodiny umístěné ve štítě - v každou celou hodinu hrají úryvek z písně "Nad Berounkou, pod Tetínem".
Zámek a detail hodin
A ještě pár praktikcýh informací. Zaparkovat se v Tetíně dá jednak na návsi poblíž zámku a jednak u kostela Sv. Jana Nepomocukého (kde jek dispozici i velice slušné veřejné WC). Na návsi je o víkendech otevřené informační centrum, ve kterém je malé muzeum (vstup 20 Kč dospělý, 10 Kč dítě) a jednak tu nabízí pohledy, turistické známky i nálepky a další suvenýry. Kostely si lze o víkendu prohlédnout s průvodcem (vstup 50 Kč za osobu). A občerstvit se je možné vTetínské hospodě, Vinotéce (oboje po modré směrem na Kodu), a hospodě U plotice (u silnice na Beroun). Informací o kvalitě nemůžu sloužit - když jsme vyráželi, bylo ještě zavřeno a když jsme se vraceli, tak už se manžel těšil na pivo, které si jako řidič ovšem mohl dát až doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat