Při plánování výletu údolím Doubravy jsme tušili, že nám s největší pravděpodobností zbude odpoledne ještě nějaký čas, takže jsme v mapě hledali, kam se ještě podívat. Pro případ horšího počasí jsem uvažovala o Chotěboři (ve městě je možnost se v případě uchýlit někam na kafe nebo do muzea), ale protože nám počasí přálo, tak došlo na naši druhou volbu - zříceninu hradu Ronovec.
Protože neradi chodíme stejnými cestami tam a zpátky a protože jsme už byli trochu omezeni časem, volili jsme jen krátký okruh, který vedl částečně po turitické značce a částečně po neznačených cestách. Auto jsme odstavili u silnice kousek na železniční zastávkou Břevnice v místech, kde žlutá značka vedoucí od této zastávky, opuštěla silnici. Šli jsme po ní ale jen pár desítek metrů a na první rozcestí jsme se dali vlevo neznačenou polní a posléze lesní cestou, která vedla nad údolím Břevnického potoka.
Asi po dvou kilometrech jsme se (po chvíli hledání) připojili opět na žlutou značku a po ní došli až na Ronovec.
Hrad nechal vystavět v polovině 13. století Smil z Lichtenburka, od poloviny 14. století ho pak vlastnili páni z Lipé. Další osudy hradu nejsou příliš jasné, na konci 16. století je pak již uváděn jako pustý. Jeho zkázu pak ještě urychlily pověsti o ukrytém pokladě, které se tradovaly v 18. a 19. století a vedly k usilovnému kopání v areálu hradu.
Do dnešních dnů se z hradu zachovaly už jen zbytky paláce, hradeb a čtverhranné věže. V okolí jsou patrné pozůstatky obranných příkopů a valů.
Zpátky jsme se pak vraceli po žluté značce až k silnici (a našemu autu).
Celkově prima krátká procházka a to, že z hradu zbylo opravdu jen pár zdí ani nevadilo - bylo tam příjemné zelené ticho.
Ten, komu nevadí vracet se zpátky stejnou cestou, může se na zříceninu vypravit i z obce Rosochatec (po žluté je to tam i zpět asi 7 km).
Žádné komentáře:
Okomentovat