Mateřídouška

Mateřídouška je léčivá rostlina, jejímž domovem je celá Evropa, částečně i severní a střední Asie. Mateřídouška je vytrvalý polokeřík s čtyřhrannými chlupatými větévkami. Má ráda slunné prostředí. Typické jsou pro tuto bylinu drobné růžové kvítky. Příbuzným mateřídoušky je tymián obecný.

Látky, které mateřídouška obsahuje, mají celou řadu účinků - pomáhají při chudokrevnosti, při chřipce, kašli, bronchiálním kataru a astmatu, tlumí bolestivou menstruaci, regulují vylučování moči, působí proti zácpě, posiluje srdeční činnost u zesláblých a nervózních lidí, pomáhají při onemocnění jater, potlačují křeče v žadudku.

Nejčastěji se sbírá nať mateřídoušky a to mezi červnem a srpnem. Ideálním časem pro sběr rostliny je ráno, okolo 9. hodiny. Nať se sbírá lehce před květem nebo za květu.

_{(Zdroj - Bylinkopedie)}

---

Nám se na chalupě mateřídouška postupně rozrostla pod zápražím. Vlastně netuším, jak se tam dostala (před půlstoletím lety tam bývalo hnojiště, po jeho zrušení je to prostě zatravněný prostor s několika kameny z bývalých chlévů), rozhodně ji tam nikdo nevysazoval. Objevila se tam poprvé asi před sedmi lety a od té doby jí každý rok přibývá. Jsem ráda, že ji tu máme. Líbí se mi její drobná kvítka a mám ráda její pronikavou vůni. Pár květů si vždycky utrhnu "na parádu" do malé vázičky, něco málo usušíme a zbytek si vesele kvete na dvoře pod zápražím. Prostor, kde roste, je orientovaný na jihovýchod, takže když na něj zasvítí dopolední sluníčko, tak se mateřídouška rozvoní opravdu omamně. Je to vůně, které patří k létu na chalupě.

A taky vůně, při které mi vždycky v hlavě naskočí verše z Kytice od K. J. Erbena (ač jinak si toho ze školní povinné četby zas tak moc nepamatuju)

"Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistí kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly..."