Kurs pohybu na via ferratách

Jsem osoba, která se bojí na čtvrté šprušli u žebříku a na každé skalní vyhlídce se při pohledu dolů křečovitě drží zábradlí. I přesto můj muž usoudil, že ideálním dárkem pro mne bude "Kurs pohybu na via ferratách" pořádaný CK Adventura. Dárek to byl sice vánoční, ale k jeho realizaci došlo až teď o jednom červnovém víkendu. Z toho, že píšu tenhle článek, je poznat, že jsem kurs nakonec přežila. A dodatečně vám o něm nabízím pár slov i pár fotek.

_{Po téhle skále jsme naštěstí nelezli, jen jsme na ni koukali z té protější}

---

Kurs se konal v Lužických horách (moc se mi líbily a určitě se do nich ještě vrátíme) v Dolní Světlé, kousek od německých hranic. Ubytovaní jsme byli v penzionu Celnice - na dovolenkový pobyt bych si ho nevybrala (vybavení pokojů nebylo nic extra a kuchyně byl čiročirý průměr), ale na vyspání na dvě noci se to dalo. V kursu nás bylo jen sedm (ostatních 5 tak o generaci mladší než my s manželem). První večer byl věnovaný povídání o via ferratách obecně i nějaké teorii o pohybu na nich. Druhý den ráno jsme se nejdřív seznámili s vybavením pro pohyb na via ferratách a vyzkoušeli si jeho použití a pak jsme vyrazili na první ferratu s poetickým jménem Zadrátovaná jeptiška, která je kousek za česko-německými hranicemi u městečka Kurort Jonsdorf. Jde o cvičnou ferratu a kromě klasického výstupu jištěného taženým lanem a doplněného na některých místech kovovými stupy tu je třeba i malý převis (kam mi vůbec nešlo vylézt), zavěšená kovová lávka nebo přechod soutěsky na nataženém laně. Ferrata končí u německé výletní restaurace na vrcholku skal. Kdo chtěl (já ne), mohl si dát ještě jedno "kolo" ferraty. Zpátky jsme sešli po klasické turistické značce zpátky a cestou jsme se ještě stavili u skalního útvaru Krkavčí skály (na ten už jsme nelezli).

_{Ilustrační obrázek ferraty}

_{Tak tahle lezu}

_{Zasloužené výhledy z vrcholu}

_{Krkavčí skály}

Druhý den jsme pak s lezeckou výbavou popojeli do Děčína, kde jsme si lezení vyzkoušeli na Pastýřské stěně, kde je ve skalní stěně u Labe vytyčeno hned několik cvičných ferrat různé obtížnosti. Lezla jsem jednu z nejlehčích navíc s asistencí instruktora, ale i tak mi dala pořádně zabrat. Z vrcholku jsme se pak zas po turiskické cestě vrátili zpátky k autu.

_{Na Pastýřské stěně jsem se docela zapotila...}

_{... a přiznávám, že výhled na Labe a děčínský zámek jsem ocenila až nahoře - na terase výletní restaurace}

Celé to byla zajímavá zkušenost a nelituji, že jsem na kurs jela. I když na některých místech jsem se bála fakt hodně. Tak hodně, že odřená kolena a lokty i množství modřin jsem zaznamenala až doma a vůbec netuším, kdy jsem si je na těch skalách pořídila. A i když zdolání takové cesty je výzva a adrenalin, tak na via ferraty aneb kletersteiky se asi už pouštět nebudu